K výkladu cís. nař. ze dne 22. července 1915 č. 208 říš. zák.

Anna Kr., vlastnice usedlosti čp. 7 podala k okr. s. v R. žádost o zjištění a obnovu hranic mezi pozemkem svým č. kat. 392 a pozemky manželů Jana a Barbory B. č. kat. 428 a 431 ve Sv. a odůvodňovala žádost svou tvrzením, že mezi pozemky jest pouze jeden mezník, že bylo mezi nimi více mezníků, jež jsou ale travou zarostly, a doložila, že po mezi mezi pozemky chodí manželé B.
Manželé B. popřeli, že mezi pozemky jest pouze jeden mezník a tvrdili, že jsou tam mezníky tři, a sice dva v konečných bodech hranic a třetí uprostřed hraniční čáry; že mimo to hranici vyznačuje dobře vyšlapaná pěšinka, vedoucí po hranici, mezníky vyznačené, a že po té chodí manželé B. i jiní lidé po více než dva a třicet roků.
O tom nabídnut důkaz svědky, který byl také připuštěn.
Po výslechu pouze tří svědků prohlásil soudce řízení za skončené a vydal usnesení, jímž se návrhu Anny K. vyhovuje: prvý soudce zjistil sice, že jsou mezi pozemky, o něž běží, mezníky, ale takové, jichž Anna K. neuznává, takže dlužno míti hranici tu za spornou. Tomu nevadí, že tyto mezníky uznávají manželé B. za správné, neboť spornost hranic dlužno uvážiti subjektivně a stačí, že neuznává hranic jeden ze sousedů, k tomu. aby se hranice stala spornou.
Proti usnesení tomu byl včas podán rekurs, v kterém poukazováno, že cís. nař. poukázalo řízení nespornému zjištění a obnovu hranic, že ale věcné předpoklady nezměnilo a že tedy tu rozhodovati nemůže subjektivní náhled navrhovatelky.
Krajský jako rekursní soud v Hradci Králové rekursu vyhověl, usnesení okresního soudu změnil a žádost Anny Kr. zamítl.
Důvody: V souhlasu s výsledkem předběžného šetření zjistil soud prvé stolice, že hranice mezi pozemky výše zmíněnými jest vyznačena třemi mezníky, z nichž dva jsou v konečných bodech hranice a jeden uprostřed čáry hraniční, že tyto mezníky, nemajíce zvláštního označení, jsou kameny, jakých se v tamní krajině za mezníky užívá, že jsou znatelny a porušení že jim nehrozí.
Obě strany udaly dále, že pozemky ty jsou odděleny i mezí.
Okolnosti uvedené v návrhu Anny Kr. nestačí nijak k jeho zdůvodnění, neboť neplyne z nich ani, že hranice byly porušeny tak, že by mohly státi se zcela neznatelnými, ani že hranice jsou skutečně neznatelný neb mezi sousedy sporny.
Tyto předpoklady stanovené v § 850. vš. obč. zák. pro obnovu a opravení hranic nebyly však ani soudním slyšením účastníků a provedenými důkazy svědeckými zjednány.
Prohlášení Anny Kr., že uznává toliko mezník v místech, kde stýkají se parcely č. k. 392—431—432, ostatních mezníků že však neuznává a neví, kde by měly býti a kde bývaly dříve, — nemůže zdůvodniti tvrzení navrhovatelčino, že hranice, o niž jde, je sporná, neboť není žádných okolností, z nichž by dle dřívějších událostí, zejména chování se účastníků, vyplývala objektivně spornost hranice, zvláště pak to, že Jan a Barbora B. odpírají uznati nějakou hranici navrhovatelkou jim určitě naznačenou. Byl tudíž k důvodnému rekursu návrh Anny Kr. pro nedostatek zákonných podmínek zamítnut a navrhovatelce dle § 853 odst. 1. vš. obč. zák. náhrada nákladu řízení uložena, avšak s vyloučením útrat zastupování odpůrců, jež tito dle téhož ustanovení, ze svého nésti musí, když nejde o případ vytknutý v druhém odstavci téhož paragrafu.
Rozhodnutí krajského soudu v Králové Hradci z 15. listopadu 1918 R-I. 107-18.
JUDr. B. Flanderka.

Citace:

K výkladu cís. nař. ze dne 22. července 1915 č. 208 říš. zák.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1919, svazek/ročník 58, číslo/sešit 9, s. 310-312.