Čís. 1084.

Jde-li o stihání urážky na cti, spáchané na příslušníku četnictva, počíná promlčení dnem, kdy o urážce zvědělo příslušné zemské nebo jím delegované četnické velitelství.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1923, Kr I 1324/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona do rozsudku krajského jako odvolacího soudu v Hradci Králové ze dne 4. března 1922, jímž byl obžalovaný sproštěn z obžaloby pro přestupek proti bezpečnosti cti dle § 491 tr. zák., takto právem: Sprošťujícím rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Hradci Králové ze dne 4. března 1921 porušen byl zákon v ustanovení §u 530 tr. zák. a cís. nařízení ze dne 27. října 1853, čís. 228 ř. zák. Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Nechanicích ze dne 19. září 1921 byl Antonín J. uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti cti dle §u 491 tr. zák., jehož se dopustil dne 24. července 1921 na četnickém strážmistru Josefu Š-ovi, a byl za to odsouzen do vězení na 48 hodin, které mu bylo změněno dle §u 261 tr. zák. v pokutu 40 Kč. K odvolání obžalovaného byl týž rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Hradci Králové ze dne 4. března 1922 dle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby sproštěn, ježto prý soukromý obžalobce podal obžalobu opožděně, dověděv se o zažalovaném výroku hned 24. července, kdežto obžaloba došla na okresní soud v Nechanicích teprve 11. září, tudíž po uplynutí preklusivní 6nedělní lhůty §u 530 tr. zák., ač odvolací soud vzal za zjištěno, že exponovaný štábní důstojník, tudíž zástupce zemského četnického velitelství v Praze, jehož svolením je podání soukromé obžaloby četníka vázáno, se teprve dne 26. srpna 1921 o urážce dověděl. Odvolací soud neuznává, že by u soukromého obžalobce, protože je četníkem, mohla se 6nedělní lhůta počítati od pozdějšího dne, než kterého se sám četník, jakožto osoba uražená o urážce dozvěděl. Sprošťující rozsudek krajského jako odvolacího soudu v Hradci Králové nesrovnává se se zákonem. Dle cís. nařízení ze dne 27. října 1853 čís. 228 ř. zák. posuzovati jest urážku, jež stala se někomu z mužstva u vojska, též s hlediska, nebyla- li jí poškozena sama stavovská čest vojenská, v kterémžto případě pak zakročiti má dotyčný velitel z moci úřední. Dle §u 1 zákona o četnictvu jest četnictvo vojensky organisovaný sbor a dle §u 21 téhož zákona jsou příslušníci četnictva, pokud se týče vzájemného poměru mezi četnictvem a vojskem, postaveni na roveň osobám vojenským stejné hodnosti. Dle §u 12 zákona o četnictvu platí pro četníky vojenský služební řád. Dle §u 20 služební instrukce četnictva, schválené cís. usnesením ze dne 3. března 1895, jest četníkovi zakázáno, by, byv uražen, vzdal se zákonného potrestání pachatelova, a dle §u 80 odstavec třetí kancelářského předpisu 2. díl, schváleného rozhodnutím bývalého mocnáře ze dne 21. března 1905 a uveřejněného dle nařízení bývalého ministerstva zeměbrany ze dne 1. května 1905 č. 17436/20. ve Věstníku četnictva č. 7 z roku 1905, musí četník, než podá žalobu pro urážku na cti, vyžádati si dříve svolení zemského četnického velitelství nebo jiného jím delegovaného velitelství a vyčkati jeho rozhodnutí. Služební instrukce, jakož i nařízení ministerstva zeměbrany platí až dosud, neboť dle §u 26 odstavec druhý zákona o četnictvu byla zákonem tím zrušena pouze nařízení, jež tomuto zákonu neodpovídají. Z uvedeného plyne, že mužstvo četnictva jest služební instrukcí a tímto nařízením vázáno. § 530 tr. zák. propůjčuje uraženému šestinedělní propadnou lhůtu ku stihání urážek na něm spáchaných, od doby, kdy se o nich dověděl. Než toto ustanovení předpokládá, že uražený může obžalobu ihned podati, že není vázán předpisy, kterými rozhodnutí o podání obžaloby jest vzato z okruhu jeho volného rozhodnutí, že uražený jest tedy pánem trestního stihání. Avšak právě této náležitosti při urážkách četnictva není. Pánem rozepře není uražený, nýbrž příslušné četnické velitelství, které, jestliže veřejný zájem toho vyžaduje, může uraženému dokonce odepřením svolení znemožniti, by si u soudu vymohl odsouzením utrhače zadostiučinění za příkoří na něm spáchané. Důsledkem toho jest, že uražený četník o podání obžaloby vůbec nesmí rozhodovati, že rozhoduje o tom jedině zemské četnické velitelství a že jedině toto je ve smyslu §u 530 tr. zák. »tím, kdo podle zákona jest oprávněn žádost tuto klásti.« Z této úvahy plyne také bezpodstatnost možné námitky, že uvedená nařízení, obsahujíce jakousi výsadu pro osoby vojenské, byla zrušena ustanovením ústavní listiny, jež odstranila veškeré stavovské výsady; nejednáť se tu o výsadu, nýbrž naopak stanoví nařízení ta obmezení práv osob vojenských jako soukromých obžalobců v tom směru, že odnímají osobám těm právo vlastního rozhodnutí, zda chtějí nebo mají vystoupiti soukromou obžalobou, vkládajíce rozhodnutí o tom z důvodů veřejného zájmu nadřízenému velitelství. Není tedy rozhodným den, kdy četník o urážce mu učiněné se dozvěděl, nýbrž den, kdy se o ní dozvědělo zemské četnické velitelství neb delegované jím velitelství, od kteréhožto dne pak plyne lhůta §u 530 tr. zák. Dle toho počínala si také dosavadní praxe četnických velitelství, která po oznámení urážek mužstva nedávala svolující rozhodnutí uraženému, nýbrž přímo činila trestní oznámení příslušnému státnímu zastupitelství se žádostí o převzetí zastoupení. Totéž právní stanovisko zaujímá i judikatura bývalého nejvyššího soudu Vídenského v rozhodnutích čís. 1349, 2669 a 2875 sb. V trestní věci, o niž tu jde, stala se urážka četnického strážmistra Josefa Š-a dne 24. července 1921. Jak odvolací soud v Hradci Králové dodatečně dle přípisu velitelství četnického oddělení v Hradci Králové ze dne 8. prosince 1921 zjistil, dověděl se o této urážce exponovaný četnický štábní důstojník dne 25. srpna 1921, a od tohoto dne běží lhůta §u 530 tr. zák. Žaloba došla na okresní soud v Nechanicích dne 11. září 1921 a byla tedy podána včas.

Citace:

č. 1084. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 54-56.