NPD documents search: České právo, 9 (1927)

Z právnické jednoty v Praze.

Zpráva o týdenních schůzích.
Dne 12. listopadu 1931 pořádala Právnická jednota společnou schůzi s Československou společností pro právo trestní, na níž přednášel MUDr. Hugo Bondy, primář sanatoria Dr. Kramera pro nemoci nervové a stálý přísežný soudní znalec v oboru psychiatrie, na thema: »Sexuální infantilismus a jeho vztah k zločinnosti«. Schůzi zahájil člen výboru Čsl. společnosti pro právo trestní sekční šéf Dr. Lány, jenž upozornil na neobyčejnou složitost problému zločince a jeho trestu, při jehož řešení nutno přihlížeti též k poznatkům biologickým a sociologickým a věnovati zvláštní pozornost zejména otázkám sexuelním. Je zde nutná úzká součinnost soudce a lékaře, směřující k správnému vytčení hranic mezi chorobností a zločinem v oboru sexuální zločinnosti. K objasnění otázky těchto hranic má též přispěti přednáška Dr. Bondyho.
MUDr. Bondy zdůraznil rovněž, že v oboru sexuální zločinnosti je řada otázek společných právníkům a lékařům a vyložil pak podstatu sexuálního infantilismu, t. j. dětského stupně v sexuálních projevech u osob jinak dospělých, objasniv tuto chorobnost význačným případem ze své prakse, jejž podrobně probral se stanoviska lékařského. Jde zde o zákrsovou formu vývojovou a bude třeba patrně posuzovati trestné činy uvedené na př. v §§ 128, 129 a 516 tr. z. a spáchané osobami, stiženými touto chorobností, jako by byly spáchány osobami mladšími čtrnácti let. Ovšem bude nutno především se starati o ochranu společnosti před těmito osobami a hledati zvláštní formy k znemožnění těchto deliktů.
Na programu týdenní schůze Jednoty, konané dne 19. listopadu 1931, byla přednáška Dr. Jaroslava Vosky, ministerského rady v ministerstvu spravedlnosti v Praze, jednající o novém konkursním, vyrovnacím a odpůrčím řádu, vydaném zákonem ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb. z. a n. Při této schůzi, kterou zahájil přednášející jako náměstek starosty Jednoty, byl přijat za člena Dr. Osvald Svoboda, auskultant v Praze.
Vydání nového řádu konkursního, vyrovnacího a odpůrčího měla, jak přednášející uvedl, dvojí účel: především unifikovati předpisy sem spadající, obsažené pro zemi Českou a Moravsko-slezskou v cís. nař. z 10. prosince 1914 č. 337 ř. z. a pro zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou v zák. čl. XVII/1881 a v nař. z 15. listopadu 1915, č. 4070/1915 E. M., a za druhé reformovati tato ustanovení s ohledem na potřeby nových hospodářských poměrů. Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus má reforma zejména tu důležitost, že obsahuje předpisy o mimokonkursním odpůrčím právu, jichž slovenské právo nemělo.
Porovnávaje právo platné v zemích historických s právem slovenským vytkl přednášející, že stav v zemích historických byl celkem uspokojující, kdežto značně starší předpisy slovenské zavdávaly mnohé příčiny ke stížnostem. Za základ reformy bylo proto vzato nař. č. 337/14, jež vykazovalo nejen lepší výsledky praktické, nýbrž i řadu předností v obsahu zákona.
Pokud jde o právo vyrovnací, bylo mimokonkursní vyrovnání v novém zákoně/ponecháno, ač nechybělo hlasů, žádajících jeho úplné odstranění. Předpisy toto právo obsahující byly pozměněny důkladněji, zvláště pak byla zvýšena minimální kvóta pro věřitele, jejichž pohledávky nemají přednostního práva. Stanovení této minimální kvóty vyvolalo značné obtíže, neboť návrhy věřitelských kruhů postrádaly jednoty, požadujíce někdy kvótu až 100%. Původní návrh ministerstva spravedlnosti zněl na kvótu 40% do roka nebo 50% do dvou let splatnou. Vládní návrh obsahoval jednotnou kvótu 50%, jež byla, jak známo, konečně stanovena na 45% , splatných do dvou let od podání návrhu.
V dalším vyložil přednášející podrobně jednotlivé novoty reformy, zdůrazniv zejména, že snahou nového zákona bylo zkrácení a zlevnění řízení, znesnadnění jeho zahájení a zvýšení ochrany věřitelů.
Ze statistiky zahájených řízení konkursních a vyrovnacích ve čtyřech měsících po účinnosti nového zákona bylo by lze vyvozovati, že reforma se setkala s úspěchem, neboť počet vyrovnání velmi podstatně klesl, aniž by se počet konkursů při tom zvýšil.
Týdenní schůzi, konané dne 26. listopadu 1931, předsedal starosta Jednoty prof. Dr. Hermann-Otavský, jenž věnoval při zahájení vřelou posmrtnou vzpomínku Dr. Františku Volkovi, advokátu v Českém Brodě, členu Jednoty od r. 1901. Za člena byl přijat při této schůzi Dr. Adolf Kocna, advokát v Praze. Poté udělil předsedající slovo Dr. Jaroslavu Pošvářovi, vrch. min. komisaři v min. vnitra v Praze, k jeho přednášce : »O reformě anglicckého akciového práva.«
Přednášející nastínil úvodem vývoj akciového práva anglického od první jeho kodifikace v r. 1862, jež doznala podstatných změn zejména novelisací v r. 1908 (Consolidation Act), až po zákon nejnovější z 10. května 1929 (Companies Act), jemuž je přednáška věnována. Anglické právo akciové, vybudované na systému normativním a charakterisované hojností trestních sankcí a rozsáhlou publicitou, rozeznává v cit. zák. z 10. května 1929 několik druhů akc. společností podle různých hledisek, totiž jednak veřejné a soukromé společnosti, jednak společnosti s ručením obmezeným a neobmezeným. Společnosti soukromé jsou takové, při nichž je omezen počet společníků a právo převodu akcií a zakázáno veřejné upisování akcií nebo dlužních úpisů. Rozdíl mezi společnostmi veřejnými a soukromými se nachází však toliko u jednoho druhu společností s r. o. (Ltd. by shares).
Přednášející probral pak jednotlivá ustanovení nového zákona (majícího 385 čl. a 12 dodatků), zdůrazniv, že přílišná mnohotvárnost anglických společností je často neodůvodněná a příliš četné zápisy do rejstříku různých úřadů, jimž akc. společnosti podléhají, mohou začasté vésti k nepřehlednosti.
Dr. Vladimír Kubeš, t. č. II. jednatel.

Citace:

ČULÍK, Jaroslav. Unitas actus.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1927, svazek/ročník 9, číslo/sešit 1, s. 9-11.