NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 6348.

Ten, kdo prodal majiteli domu americká kamna s výhradou vlastnictví až do úplného jich zaplacení, jest oprávněn, nedostalo-li se mu zaplacení, požadovati kamna zpět, třebas byla umístěna kupitelem v domě. Lhostejno, že byty v domě byly pronajaty nebo že dům byl prodán.
(Rozh. ze dne 7. října 1926, Rv 1 635/26.)
Žalobkyně dodala žalované majitelce domů, stavební společnosti s r. o. troje americká kamna s výhradou vlastnictví až do úplného zaplacení kupní ceny. Žalovaná umístila kamna ve svých domech, jež pronajala a jeden z nich prodala. Ježto žalovaná nezaplatila kupní ceny, domáhala se žalobkyně vrácení kamen. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Soud prvé stolice zamítl žalobu jedině proto, že se sporná kamna stala příslušenstvím domu a že pominulo vlastnické právo žalobkyně i tehdy, jestli si je žalobkyně právoplatně vymínila. O tom, že možno prodávati předměty a vyhraditi si vlastnictví až do úplného zaplacení, nemůže býti vzhledem na § 1063 obč. zák. nejmenší pochybnosti. Občanský zákon, pojednávaje v §§ 294 a násl. o příslušenství, vyslovil v § 293 všeobecnou zásadu, že věci, které jinak samy o sobě jsou movitými, pokládají se právně za nemovité, když dle zákona neb ustanovení — tedy vůle — vlastníka tvoří příslušenství nemovité věci. V souzeném případě jest vyrovnávacími spisy o vyrovnávacím řízení žalované firmy prokázáno, že žalobkyně ohlásila, že při dodání sporných kamen vyhradila si vlastnické právo až do úplného zaplacení a že uplatňuje své vlastnické nároky, poněvadž dlužnice závazku zaplacení nevyhověla, a že pak oznámením, podepsaným nejen vyrovnávacím správcem, nýbrž i nynější žalovanou (totiž vytištěným zněním její firmy podepsaným jejím jednatelem), bylo oznámeno vyrovnávacímu soudu, že posléz zmíněná firma uznává ohlášené vlastnické nároky žalobkyně, a také dle hlasovací tabely nebylo nynější žalobkyni přiznáno hlasovací právo, poněvadž uplatňuje vlastnické právo, které dlužnicí uznáno. Vyrovnávacího stání dne 6. dubna 1925, při kterém bylo hlasováno o vyrovnání, zúčastnili se též oba jednatelé žalované společnosti. Dotčeným uznáním ohlášených vlastnických nároků žalující firmy jest podán důkaz, že sporná kamna byla skutečně dodána s výhradou vlastnictví pro žalobkyni až do úplného zaplacení, tak že tu platí ustanovení § 1063 obč. zák. a zůstalo tedy právo vlastnické dle vůle obou stran, jak prodávající, tak kupující strany vyhraženo žalobkyni. I když tedy by sporná kamna byla bývala do domu nynější žalované dodána, jak tvrdí žalobkyně, aneb — jak žalovaná tvrdí — byla upotřebena pro stavební reality žalovanou tehdy prováděné a tam zazděna, následkem zmíněného ujednání nestala se dle skutečného poměru stran (prodávající a kupující) příslušenstvím domovní reality pokud se týče žalovaná firma, dokud následkem nezaplacení neměla ještě vlastnického práva ke kamnům, nemohla s účinkem proti žalobkyni cizí kamna učiniti bezelstně trvalým příslušenstvím vlastní své reality, a zůstala kamna v tomto poměru mezi stranami věcmi oddělitelnými až do okamžiku skutečného nabytí vlastnictví úplným zaplacením. Při tom jest nerozhodno, zda sporná kamna byla vstavena do stavení způsobem, jak žalobkyně tvrdí, či tak, jak žalovaná uvádí, zazděním, a proto nebylo třeba prováděti důkazy v těchto směrech nabízené. Ustanovení §u 297 a obč. zák. není na odpor tomuto stanovisku odvolacího soudu, neboť — jak z doslovu jeho patrno — jde tam zvláště jen o upravení poměru strojového příslušenství ku osobám třetím, knihovně oprávněným. Rovněž následkem zmíněného uznání žalované firmy, odpadla nutnost prováděti důkazy o samé úmluvě o výhradě vlastnictví. Pokud žalovaná firma hájila se v prvé stolici také tvrzením, že prý kamna ztratila povahu movitých věcí, poněvadž byly dotyčné byty s příslušenstvím, t. j. včetně kamen, dále pronajaty osobám třetím, není okolnost ta pro spor rozhodna, neboť v případě tom by šlo pouze o obligační poměr mezi žalovanou firmou jakožto pronajímající a dotyčnými nájemníky o užívání bytu (§ 1090 a 1091 obč. zák.), při kterém jest pronajímatelka zejména povinnou předmět pronájmu předati a udržovati v použivatelném stavu, kterýž poměr však nemůže míti vlivu na vlastnické právo žalobkyně. Nové tvrzení žalované v odvolacím sdělení, že jeden z těchto domů byl již prodán a předán, jest jednak nedovolenou novotou (§ 482 c. ř. s.), jednak tvrzené zcizení nemůže býti pro spor rozhodné, poněvadž nebylo tu překážky, by žalovaná firma, zcizujíc dotyčný dům, nevyhradila při tom oproti kupující straně vlastnické právo žalobkyně ku kamnům; kromě toho obsahuje pro nejzazší případ příslušná ustanovení § 368 ex. ř. Okolnost, že žalovaná firma kupní cenu za kamna nezaplatila, nabízejíc pouze 35% vyrovnávací kvótu, není sporna. Poněvadž však vylučovací práva, tedy i vlastnické právo žalobkyně, podle § 11 vyr. ř. nejsou vyrovnávacím řízením dotčena, jest žaloba dle opraveného žalobního nároku odůvodněna a neposoudil proto soud prvé stolice věc po právní stránce správně, zamítnuv žalobu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, jež se opírá o dovolací důvod č. 4 §u 503 c. ř. s., není opodstatněno. Okolnost, že sporná kamna byla žalovanou firmou umístěna v jejích domech, by trvale sloužila jich používání, není, jak mylně za to má dovolatelka, na závadu tomu, by se žalobkyně nedomáhala vydání kamen, a neprávem vytýká dovoláni jako nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), že dotyčný nárok byl žalobkyni napadeným rozsudkem přiznán. Spojení cizí věci s věci vlastní, ani když se tak stane za účelem zřízení příslušenství, nezakládá podle §u 414 obč. zák. nároku na cizí vlastnictví a nezbavuje vlastníka cizí připojené věci jeho práva vlastnického. Lze-li věc odděliti, zůstává vlastníku připojené věci vůči vlastníku druhé věci, se kterou byla jeho věc spojena, nárok na oddělení a vrácení věci (§ 415 obč. zák.). Zpět požadovaná kamna jsou kamna americká, nebylo tvrzeno, že oddělitelná nejsou, pokud se týče podle napadeného rozsudku odděliti je lze a v tomto směru rozsudek napadán není, a protože žalobkyně, jak o tom již sporu není, prodala kamna s výhradou vlastnictví do jich úplného zaplacení, kterého se jí nedostalo, nelze žalobkyni jako vlastnici nárok na vydání kamen z důvodu shora uvedeného odpírati. Opačné stanovisko dovolatelčino zastávající názor, že věc, která slouží za příslušenství jiné věci, samostatně požadovati nelze, jest mylné a není pro ně v zákoně (§§ 293—297 obč. zák.) opory. (Srovnej Stubenrauch 1. díl str. 366 pozn. 1. Ehrenzweig I. díl ai 1913 § 94 str. 236). O případ §u 297 a) obč. zák. nejde a, pokud se žalovaná ve sporu tohoto §u dovolávala, dovolávala se ho, jak již uvedl odvolací soud, nepřípadně. Nemožnost plnění následkem prodeje jednoho z domů, v nichž kamna jsou umístěna, uplatňuje žalovaná neprávem. Námitku tuto, ostatně teprve v opravném řízení vznesenou (§ 482 c. ř. s.), vyvrátil odvolací soud v podstatě správně a poukazuje se tudíž na dotyčné důvody napadeného rozsudku. Dodati jest, že také vzhledem k ustanovení §u 378 obč. zák. námitka ta nemůže obstáti. Pokud dovolatelka vytýká, že nebyla žaloba zamítnuta jako předčasná, nelze ani této její výtce (§ 503 č. 4 c. ř. s.) přisvědčiti. Předčasnost žaloby odůvodňuje žalovaná firma tím, že byla ve vyrovnání a že podle docíleného vyrovnání pohledávka žalobkyně za kamna není ještě celá splatná a, pokud splatnost nastala, že příslušná kvóta byla žalobkyni zaplacena. K tomu však správně uvedl odvolací soud, že vylučovacích práv se vyrovnání nedotýká (§ 11 vyr. ř.), tudíž nedotklo se ani nároku žalobkynina a předčasnost žaloby z důvodu vyrovnání tvrditi nelze.

Citace:

č. 6348. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 375-378.