Čís. 7016.

Účastníci jsou oprávněni činiti dotazy k předmětu vyjevovací přísahy (čl. XLII. uvoz. zák. k c. ř. s.) a to i na toho, kdo se podvolil ku složení vyjevovací přísahy bez rozsudku a bez exekučního titulu.
(Rozh. ze dne 26. dubna 1927, R I 338/27.)
Manželé S-ovi podvolili se dobrovolně složití vyjevovací přísahu ohledně pozůstalostního jmění po Ludvíku Sch-ovi. Soud prvé stolice nepřipustil při roku dotázky na manžely S-ovy ohledně seznamu jmění a dluhů, jimi předloženého. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by nařídil nový rok, a při něm ony dotázky připustil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jedná se o vyjevovací přísahu podle čl. XLII. uvoz. zák. k с. ř. s., jejímuž složení se dovolací rekurenti ohledně pozůstalostního jmění po Ludvíku Sch-ovi dobrovolně vůči dědicům po zůstaviteli podvolili, ježto — Čís. 7017 —
746
podle domnění těchto dědiců prý o pozůstalém jmění vědí po případě mají vědomost o jeho zamlčení nebo zatajení, a jde o to, zdali dědicům přísluší oprávnění činiti při roku k složení vyjevovací přísahy na dovolací rekurenty k předmětu vyjevovací přísahy, to jest ohledně zůstaveného jmění případně jeho zamlčení nebo zatajení, dotazy. První soud toto oprávnění odpůrcům dovolacích rekurentů vůbec odepřel a žádného dotazu k předmětu přísahy nepřipustil, rekursní soud oprávnění k dotazům odpůrcům dovolacích rekurentů přiznal. Tomuto rozhodnutí rekursního soudu brání se dovolací rekurenti neprávem. Právo dotázek v řízení o složení vyjevovací přísahy nelze vyloučiti. Doslov čl. XLII. uvoz. zák. k с. ř. s. práva dotázek nevylučuje a toto právo vyloučiti nelze také vzhledem k povaze věci najmě účelu vyjevovací přísahy. Vyjevovací přísaha sloužiti má k seznání jmění, k jeho objevení a, aby toho bylo dosaženo, nutno přiznati účastníkům právo k předmětu vyjevovací přísahy, tedy o jmění, o jeho součástech, o tom, kde jest, pokud se týče o jeho zamlčení neb odstranění činiti na toho, kdo vyjevovací přísahu má složití, dotazy. Oprávnění činiti dotazy na stranu skládající vyjevovací přísahu nevadí, že v případě, o který jde, dovolací rekurenti podvolili se vyjevovací přísaze bez rozsudku a bez exekučního titulu. O důsledcích této okolnosti v případě, že by dovolací rekurenti odepřeli zodpověděti dané jim otázky, zejména zda bude lze odpověď na dotazy na nich vzhledem k uvedené okolnosti vynutiti, není nyní třeba uvažovati. Ve spisech nemá dále opory a jest prozatím jen domněnkou dovolacích rekurentů, že prý odpůrci zamýšlejí dotazy zvěděti a v tom směru otázky činiti, co bylo s majetkem zůstavitelovým ještě za jeho života a jak bylo s ním hospodařeno. Jak správně vyslovil rekursní soud, mohou se otázky týkati toliko předmětu vyjevovací přísahy, tedy jen pozůstalostního jmění, pokud se týče jeho zamlčení a zatajení a, aby z tohoto rámce otázky nevybočily, bude věcí soudce rok řídícího а k tomu zajisté z vlastního zájmu budou hleděti i sami dovolací rekurenti. Jestliže podle uvedeného pochybil první soudce, když kladení otázek předem vůbec nepřipustil, není tato vada zhojena složením přísahy a tato okolnost nevadí, by přes to bylo oprávnění k dotazům na dovolací rekurenty jejich odpůrcům přiznáno. Dovolací rekurenti poukazujíce na tuto okolnost, neprávem se domáhají toho, by právo otázek bylo zájemníkům na složení vyjevovací přísahy odepřeno.

Citace:

Čís. 7016. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 771-772.