Čís. 1632.
Ustanovení § 10 vyrovn. řádu nezabraňuje tomu, by za řízení vyrovnacího nebyla povolena vnucená správa pro pohledávku, zajištěnou na nemovitosti již právem zástavním.

(Rozh. ze dne 19. dubna 1922, R I 466/22.)
Vymáhající věřitel domáhal se pro pohledávku, zjištěnou na dlužníkových nemovitostech, povolení vnucené správy těchto nemovitostí po té, když bylo o jmění dlužníka zahájeno vyrovnávací řízení. Soud prvé stolice exekuční návrh zamítl, maje za to, že dle § 10 vyr. řádu nelze za trvání vyrovnávacího řízení nabýti na dlužníkově majetku úkojného práva. Rekursní soud povolil vnucenou správu. Důvody: Dle § 11 vyrovn. řádu nejsou zahájením vyrovnávacího řízení dotčena práva na oddělení. Pohledávka, o niž tu jde, jest zjištěna zástavním právem na nemovitostech dlužníkových. Věřitel získal právo na oddělení, pročež nelze použíti předpisu § 10, odstavec prvý, nýbrž § 11, odstavec prvý, vyrovn. řádu a nelze věřiteli brániti; by neuplatňoval svého zástavního práva.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení jest ospravedlněno správnými důvody, k němu připojenými, a poukazuje se tudíž na tyto důvody, jež nejsou vývody stížnosti nijak vyvráceny. Stěžovatel ovšem namítá, že povolení vnucené správy znamená v každém případě založení úkojného práva za účelem zapravení pohledávky věřitelů a to z užitků a důchodů nemovitostí, tedy právo věřitelů na oddělení těchto užitků a přední uspokojení těchto věřitelů bez ohledu na práva zástavní, váznoucí na statku kmenovém. Povolení takovéhoto opatření však odporuje prý ustanovení § 10 vyrovn. řádu a proto nelze z ustanovení § 11 odstavec druhý téhož řádu — dle něhož může výkon nuceného zcizení býti odložen na nejdéle 60 dní — vzhledem k účelu vyrovnacího řízení úsudkem z opaku odvozovati, že je vnucená správa přípustnou. Než § 10 odstavec prvý vyrovnávacího řádu zapovídá všeobecně povolení nového soudcovského zástavního neb uspokojovacího práva, kdežto § 11 odstavec prvý uvedeného řádu stanoví výslovně zásadu, že oddělovací práva, jakož i práva na vyloučení věcí, dlužníku nenáležejících, zavedením řízení dotčena nejsou, takže je přípustno, by bylo k uskutečnění těchto práv zavedeno a provedeno i řízení vykonávací, arciť bez újmy obmezení, stanoveného v § 11 odstavec druhý vyrovn. řádu.
Citace:
č. 1632. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 418-418.