NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Č. 5077.

Stavební právo. — Policejní právo trestní (Slovensko): Úřady správní nemohou podle ustanovení § 117, odst II. zák. čl. XL : 1879 vlastníku schátralé budovy přikázati, aby budovu takovou sboural neb opravil, aniž mohou vlastníku uložiti, aby osobám tam bydlícím opatřil byt jinde.
(Nález ze dne 3. listopadu 1925 č. 19442).
Věc: Dr. Aladár W. v L. proti župnímu úřadu ve Zvoleni o příkaz k opravě budovy.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Četnická stanice v R. oznámila dne 2. května 1924 okresnímu úřadu v Lučenci, že st-l dopustil se přestupku proti lidskému životu a bezpečnosti těla tím, že včas neopravil sešlé obytné stavení v D. a že ani neučinil opatření z důvodů bezpečnostních; tomuto stavení, v němž bydlí dvě rodiny, které nemohou od st-le jiného bytu obdržeti, hrozí nebezpečí sesutí tím, že jest úplně sešlé a spustošené.
Rozhodnutím z 2. června 1924 uložil okr. úřad st-li, aby do 15 dnů dům opravil, jinak že bude dům na jeho útraty sbořen; zároveň vyslovil okr. úřad, že st-l jest povinen osobám bydlícím v tomto domě zajistiti na dobu opravy domu přístřeší v jiném domě. V důvodech rozhodnutí se uvádí, že podle čemického šetření je zjištěno, že dům, o nějž jde, jest životu nebezpečný, pročež bylo nutno naříditi jeho opravu, pokud se týče sboření.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání a potvrdil rozhodnuti okr. úřadu z důvodů v něm uvedených, jakož i na základě odborného posudku technického oddělení okr. úřadu. Dále uvedl žal. úřad v nař. rozhodnutí, že opatření okr. úřadu nachází důvod v § 117 zák. čl. XL : 1879.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Žal. úřad opřel své rozhodnutí po stránce právní jediné o ustanovení § 117 zák. čl. XL : 1879, při čemž měl patrně na mysli ustanovení druhého odstavce tohoto paragrafu.
Jak jde zcela nepochybně na jevo z doslovu tohoto ustanovení, jež jest normou hmotného práva trestního, ohrožuje toto ustanovení trestem toho, kdo svoji schátralou budovu přes úřední příkaz a ve lhůtě úřadem stanovené nesbourá neb nedá ji podle příkazu úřadu vůbec opraviti a neučiní také do té doby opatření nutná z důvodu bezpečnosti života. V odstavci 2. § 117 zák. čl. XL ; 1879 stanoví se tedy pouze trestní sankce na neuposlechnutí úředního příkazu ke sbourání neb opravě zchátralých budov, jakož i na opomenutí provisorních opatření v ustanovení tom zmíněných. Z ustanovení toho nelze však nikterak dovozovati, že by úřady správní byly již na základě tohoto ustanovení oprávněny vydati vlastníku zchátralé budovy úřední příkazy ke sbourání neb opravě takovéto budovy, a ukládati dokonce vlastníku takovéto budovy, aby zajistil osobám v budově bydlícím po dobu opravy přístřeší v jiné budově.
Nař. rozhodnutí nemá tedy, jak stížnost právem vytýká, v ustanovení odst. 2. § 117 zák. čl. XL : 1879, kteréžto normy se žal. úřad jediné dovolává, — nejmenší opory a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Otázkou, zda nař. rozhodnutí má oporu v nějaké jiné právní normě, nemohl se soud v daném případě zabývati, když žal. úřad opřel své rozhodnutí právě jediné o ustanovení odst. 2. § 117 zák. čl. XL : 1879.

Citace:

č. 5077. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 437-438.