NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 3681.

Příslušnost dle §u 49 čís. 2 j. n. vztahuje se na všechny nároky nemanželské matky, jež uplatňuje proti nemanželskému otci na základě zákona v řízení sporném, tudíž i na nároky podle §u 1328 obč. zák.
(Rozh. ze dne 2. dubna 1924, R I 209/24.)
Nemanželská matka žalovala u sborového soudu nemanželského otce na zaplacení 2 880 Kč náhrady nákladů slehnutí a 5 620 Kč jako odškodnění dle §u 1328 obč. zák. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením a odmítl žalobu pro věcnou nepříslušnost soudu. Důvody: Zjištěno jest, že žalobkyně dne 6. února 1919 porodila dítko a že žalovaný uznán byl otcem tohoto dítka. Žalobou domáhá se žalobkyně na žalovaném jednak náhrady nákladu slehnutí podle §u 167 obč. zák. 2 880 Kč, jednak podle §u 1328 obč. zák. náhrady za újmu, která jí vznikla na budoucí existenci a bezúhonné pověsti 5 620 Kč, poněvadž žalovaný prohlásil, že ji za manželku nikdy nepojme, poněvadž dítko, které se jí narodilo, není jeho dítětem. Z toho plyne, že jde o nároky žalobkyně z otcovství žalovaného. Nelze pochybovati, že nárok na základě §u 167 obč. zák. lze uplatňovati výhradně u okresního soudu. Jde jen o to, zda též spor o nárok dle §u 1328 obč. zák. náleží podle §u 49 čís. 2 j. n. na okresní soud. § 49 čís. 2 j. n. mluví všeobecně o závazcích nemanželského otce vůči matce ze zákona, nerozeznávaje povinnost otce nahraditi matce náklady slehnutí od závazků podle §u 1295 a násl. obč. zák., pročež nutno míti za to, že pod ustanovení §u 49 čís. 2 j. n. spadají veškeré nároky matky, jež tato uplatňuje na základě zákona v řízení sporném. V případě tomto jde o matku (ženu) i o zákonnou povinnost nemanželského otce vůči ní. Jest proto ku rozhodování o tomto nároku povolán výhradně okresní soud. Dle toho byl zemský soud v Praze ku projednávání této rozepře věcně nepříslušným. Nepříslušnost ta nedá se ani úmluvou stran zhojiti (§ 104 j. n.) a dlužno k ní z moci úřední přihlížeti, třeba i vytýkána nebyla (§ 240 odstavec druhý c. ř. s.). Jest proto rozsudek ve smyslu §u 477 čís. 3 c. ř. s. zmatečným.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení vyhovuje v podstatě zákonu a stavu věci, opírajíc se zřejmě o rozhodnutí Nejvyššího soudu, uveřejněné pod č. 1106 sb. Vážný. Na tom nemění ničeho, že, jak se zdá, v částce 2 880 Kč zahrnut jest též nárok podle §u 1042 obč. zák. na náhradu nákladu, jejž žalobkyně za žalovaného činila na výživu a ošetřování dítěte, neboť i tento nárok patří k výlučné věcné příslušnosti okresního soudu (viz rozh. čís. 603 sb. Vážný). Otázku, zda by žaloba o nárok podle §u 1328 obč. zák. patřila před sborový soud, kdyby k porodu nebylo došlo, netřeba v tomto případě řešiti, ježto žalobkyně, třebaže se v úvodě žaloby zmiňuje o svedení za nesplněného slibu manželství, nárok na 2 880 Kč uplatňuje výslovně jako následek těhotenství a slehnutí a navazuje slovy »kromě toho jsem utrpěla újmu......«, takže i tento nárok dovozuje z těhotenství a slehnutí, tedy z nemanželského otcovství.

Citace:

č. 3681. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 488-489.