NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12884.

Zaměstnanci veřejní. — Vojenské věci: I. Ustanovení § 7 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. o úsporných opatřeních personálních je kryto zákonem. — II. Stálým výdělečným příjmem, podrobeným dani důchodové, který má poživatel státního odpočivného (zaopatřovacího) platu vedle tohoto, se rozumí v cit. § 7 příjem v onom kalendářním (berním) roce, za který se výplata odpočivného platu snižuje.
(Nález z 30. dubna 1937 č. 12370/37.)
Prejudikatura: ad I. Boh. A 12405, 12699/36, 12770/37,
ad II. Boh. A 12770/37.
Věc: Robert M. v Třinci proti rozh. min. nár. obrany v Praze z 15. června 1934 o snížení, resp. zastavení odpočivných platů.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím oznámilo min. nár. obrany st-li, že podle potvrzení berní správy v Českém Těšíně z 27. února 1934 měl roku 1932 kromě vojenských zaopatřovacích platů ještě jiný výdělečný příjem, podrobený dani důchodové, 30700 Kč, plynoucí z činnosti hospodářsky nesamostatné. Min. nár. obrany, předpokládajíc, že st-l bude míti stejný příjem i v roce 1934 a dalších vyslovilo dále toto: Podle ustanovení § 7 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. se snižuje výplata vojenských zaopatřovacích platů o polovinu výdělečného příjmu. Jelikož polovina st-lova příjmu je větší než jeho celkové zaopatřovací platy, nemá st-l od 1. ledna 1934 nároku na vojenské zaopatřovací platy. Tím neklesne jeho celkový příjem pod hranici přijmu stanovenou cit. vlád. nař.
Rozhoduje o stížnosti vznesené do tohoto rozhodnutí, zabýval se nss předem námitkou nezákonnosti vlád. nař. č. 252/1933 Sb. jako širší, protože kdyby této námitce bylo přisvědčiti a proto nař. rozhodnutí zrušiti, zůstala by již otázka vadnosti řízení, st-lem rovněž vytýkaná, nerozhodnou. K zákonitosti tohoto vlád. nař. musil ostatně nss přihlédnouti i z povinnosti úřadu (Boh. A CCCCXIII/31 a Boh. A 1132/22). Stížnost totiž namítá, že st-l nabyl nároku na zaopatřovací platy na základě zákona, splniv předpoklady jím požadované tím, že ztrávil potřebnou dobu ve službě a platil po celou tuto dobu stanovený pensijní příspěvek. Takto nabytý hmotněprávní nárok ze zákona může prý býti změněn jen zákonem, nikoli vlád. nař. Zákony, na základě kterých st-l nabyl nároku, nebyly žádným zákonem změněny a trvá prý proto st-lův nárok ze zákona nabytý a správním aktem min. nár. obrany jemu přiznaný po právu dále. Vlád. nař. č. 252/1933 Sb., i když se odvolává na zákon č. 95/1933 Sb., nemůže tato zásadní otázka býti řešena, protože zmocnění dané zákonem nebylo prý podle úmyslu zákonodárcova tak dalekosáhlé, jak to nař. ono vyslovuje. O námitce té uvažoval nss takto:
Ježto stížnost nepopírá, že i nároky ze zákona, resp. ze správního aktu nabyté mohou býti pozdějším zákonem změněny nebo zrušeny, jde jen o to, zda i vlád. nař. č. 252/1933 Sb., o jehož předpis § 7 je nař. rozhodnutí výhradně opřeno, mohlo změniti ustanovení § 15 zákona č. 204/1932 Sb. Nemůže býti žádné pochybnosti, že pensijní nároky vojenských gážistů co do výše pense, založené — jako právě u st-le — na ustanovení § 2 zákona č. 194/1920 Sb. a opírající se tedy o předpisy platné v bývalé říši rakousko-uherské v den 28. října 1918, dosáhli-li tito gážisté vedle přiznaných jim odpočivných platů ještě jiného výdělečného příjmu, podrobeného dani důchodové, doznaly již omezení podle § 18 zákona č. 286/1924 Sb. o úsporných opatřeních ve veřejné správě a podle § 15 zákona č. 204/1932 Sb. o úsporných opatřeních personálních. Je tedy stížnost na omylu, má-li zato, že zákony, na základě kterých nabyl st-l nároku na pensi, nedoznaly pozdějšími zákony žádné změny.
Vlád. nař. č. 252/1933 Sb. o úsporných opatřeních personálních v úsporné tendenci zahájené prve zmíněnými dvěma zákony v oboru platů veřejnoprávních zaměstnanců jen dále pokračuje a zásady prohlubuje. V § 7 stanoví: »§ 15 zákona č. 204/1932 Sb. se mění takto: Má-li poživatel (poživatelka) státního odpočivného (zaopatřovacího) platu vedle odpočivných (zaopatřovacích) platů stálý výdělečný příjem podrobený dáni důchodové, sníží se výplata odpočivných (zaopatřovacích) platů o polovinu částky výdělečného příjmu. Tímto snížením nesmí úhrn odpočivných (zaopatřovacích) platů a výdělečného příjmu klesnouti pod částku 24000 Kč ročně, do kteréžto částky se nepočítají výchovné, přídavky na děti a příspěvky na výchovu.« Otázkou, zda právě cit. ustanovení vlád. nař. č. 252/1933 Sb. je kryto zmocňovacím zákonem č. 95/1933 Sb., resp. též zákonem č. 206/1933 Sb., se zabýval nss již v několika nálezech a dospěl v nálezech Boh. A 12405/36, Boh. A 12699/36 a Boh. A 12770/37 k závěru, že jest v mezích cit. zákonů a že tedy mohla vláda oním vlád. nař. na základě zmocnění daného jí v § 1 zákona č. 95/1933 Sb. (resp. na základě zákona č. 206/1933 Sb.) měniti a rušiti dosavadní zákony a práva na základě nich nabytá k zachování rovnováhy v hospodářství státním, pokud k tomu není zapotřebí podle předpisu úst. listiny zvláštního zákona, nebo se nejedná o zákonnou úpravu československé měny. Na právních názorech projevených v cit. nálezech setrvává nss i v případě st-lově a odkazuje podle § 44 jedn. řádu na bližší jejich odůvodnění.
Pokud právní zástupce st-lův při veřejném ústním líčení uváděl, že předpis § 7 nař. č. 252/1933 Sb. není proto kryt zákonem, že poskytuje možnost — jako právě se stalo v případě st-lově — úplného odnětí zaopatřovacích požitků, tedy vlastně jich konfiskaci nebo vyvlastnění nároku na ně, a že tedy je k tomu podle výhrady § 1 zákona č. 95/1933 Sb. zapotřebí podle úst. listiny zvláštního zákona, nemohl nss názoru tomuto přisvědčiti, poněvadž v § 7 cit. vlád. nař. nejde o vyvlastnění ve smyslu § 109 úst. listiny č. 121/1920 Sb., nýbrž o úpravu odpočivných (zaopatřovacích) požitků státního zaměstnance jako jedné stránky jeho služebního poměru, a k takové úpravě — pokud nejde o soudce — není ve smyslu úst. listiny zapotřebí zvláštního zákona (srov. Boh. A 12388/36). Jest proto bezdůvodnou výtka st-lova, že vlád. nař. nemohlo se dotknouti nároků st-lových co do výše jeho pensijních platů, nabytých podle zákonů dřívějších.
Stížnost vytýká dále ještě jako podstatnou vadu řízení, resp. nezákonnost, že žal. úřad provedl předčasně snížení st-lových odpočivných platů za rok 1934, aniž dříve skutečně zjistil, zda měl st-l v tomto roce nějaký výdělečný příjem, neboř prý nař. rozhodnutí výslovně uvádí, že »předpokládá«, že bude st-l míti v roce 1934 stejný příjem, jako měl v roce 1932. Dokud však takové zjištění není provedeno, nelze prý snížení prováděti. Tím brojí stížnost implicite i proti prozatímnímu snížení zaopatřovacích platů st-li za rok 1934 a další, pokud jest opřeno o příjem zjištěný za jiný rok než 1934. V tomto směru bylo stanovisku stížnosti dáti za pravdu.
Předpis § 7 vlád. nař. č. 252/1933 Sb., jak byl shora citován, předpokládá podle svého znění, že snížení odpočivných platů z důvodu stálého vedlejšího výdělečného, dani důchodové podrobeného, příjmu lze provésti toliko za ten rok, ve kterém zaměstnanec takový vedlejší příjem skutečně má kromě státních odpočivných (zaopatřovacích) platů (arg. slova: »má-li ... vedle ...«). Stanoví tedy současnost stát- ního odpočivného (zaopatřovacího) platu a stálého výdělečného příjmu v témže období, jak nss vyslovil a odůvodnil již v nálezu z 11. února 1937 č. 12200/36 Boh. A 12770/37. V daném případě snížil však žal. úřad st-li zaopatřovací platy za rok 1934 a další na základě vedlejšího výdělečného příjmu st-lova nikoli současného, nýbrž zjištěného za rok dřívější (1932), než do kterého spadají zaopatřovací platy snižované, ačkoli st-l ve svém ohlášení (B) podle §§ 7 a 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb., resp. § 26 zákona č. 204/1932 Sb. udal, že jeho příjem roční u Báňské a hutní společnosti, železárny v Třinci, »podléhá změně«. Žal. úřad sice vyslovil, že toto snížení je jen prozatímní, tedy provedeno sub conditione resolutiva, že st-lův příjem výdělečný za rok 1934 nebude jiný než v roce 1932, ale pro takový postup nedává vlád. nař. č. 252/1933 Sb. žádného zákonného podkladu.

Citace:

Č. 12884. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 566-569.