Čís. 17534.

Zvýšení důchodu výživou povinného následkem zmírněni platových srážek podle vlád. nař. č. 158/1939 Sb. z. a n., jest okolnost, na kterou strany při uzavírání smíru mohly pomýšleti; neopodstatňuje proto nárok na zvýšení výživného.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1939, Rv II 538/39.)
Smírem ze dne 1. července 1937 č. j. Ck... zavázal se žalovaný platí ti žalobkyni na výživném 300 K měsíčně. Žalobkyně se domáhá nyní zvýšení tohoto výživného na částku 450 měsíčně, tvrdíc, že se majetkově poměry žalovaného značně zlepšily. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a v otázce, o niž jde, uvedl
v důvodech:
Smír o manželčině výživném jako každý smír o nároku soukromo-právním jest — není-li ujednáno jinak — uzavírán se samozřejmým předpokladem, že nastanou-li napotom podstatné změny v poměrech osob smír uzavřevších, na něž nemohly při uzavírání smíru pomýšleti, lze se domáhati zvýšení nebo snížení výživného (§ 1389 obč. zák., rozh. č. 14885 Sb. n. s.). Než v souzeném případě všechny okolnosti, které podle tvrzení žalobkyně způsobily zvýšení důchodu jejího žalovaného manžela, čítaje sem i snížení platových srážek podle vládního nařízení ze dne 25. května 1939 č. 158 Sb. z. a n. o zmírnění úsporných opatření personálních, jsou takové, že strany při uzavírání smíru na ně pomýšleti mohly a proto nejsou způsobilé odpodstatniti nárok na zvýšení výživného.

Citace:

čís. 17534. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 759-760.