NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 14610.

Jest nezákonností, nehleděl-li soud při stanovení odškodného podle železničního vyvlastňovacího zákona ani k převodnímu poplatku, ani k ujmě způsobené stížením hospodaření na nových nemovitostech.
(Rozh. ze dne 10. října 1935, R II 35/35.)
Nižší soudy opřely své rozhodnutí podle § 30 zák. ze dne 18. února 1878 čís. 30 ř. z. o výši náhrady za vyvlastněné pozemky o znalecký posudek, v němž nebyl vzat zřetel na převodní poplatky ani na újmu, jež vzejde vyvlastněným stíženým hospodařením na nových pozemcích a stanovily náhradu částkou 93064 Kč. Nejvyšší soud zrušil usnesení obou soudů a prvému soudu uložil nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Jak blíže dolíčeno v rozhodnutí čís. 13031 sb. n. s., platí v řízení o určení odškodného podle železničního vyvlastňovacího zákona ze dne 18. února 1878 čís. 30 ř. z. o přípustnosti opravných prostředků předpisy nesporného řízení. Lze proto v tomto vyvlastňovacím řízení podle § 46 (2) zákona čís. 1001/31 sb. z. a nař. podati do souhlasných usnesení nižších soudů dovolací rekurs jen pro nezákonnost, zřejmý rozpor se spisy nebo zmatečnost. O takový rekurs jde v tomto případě a uplatňují podle jeho vývodů stěžovatelé nezákonnost, kterou spatřují v tom, že nižší soudy určily podle § 30 zák. čís. 30/78 ř. z. odškodné, které jim má dráha za vyvlastněné nemovitosti zaplatiti, na základě znaleckého posudku, který podle jejich mínění je nedostatečný, ježto prý nepřihlíží k okolnostem, rozhodným pro určení odškodného a to k převodnímu poplatku, dále k stěhovacím nákladům a konečně k jejich nároku na náhradu za stížení hospodaření v nových nemovitostech. Podle § 365 obč. zák. a § 4. zák. čís. 30/78 ř. z. jest dráha povinna dáti stěžovatelům plnou náhradu za všecky jim vyvlastněním způsobené újmy. Jest proto uvážiti, zda okolnosti, stěžovateli uplatněné, mají vliv na stanovení této náhrady, a je-li tomu tak, zda znalci ve svém posudku k nim přihlíželi. Nepřihlíželi-li znalci k okolnostem těm, ač jsou rozhodné pro stanovení výše odškodného, a vzaly-li nižší soudy přes to jejich posudek za podklad pro určení odškodného příslušejícího stěžovatelům pro vyvlastnění jejich nemovitostí, pak ovšem by tu byla nezákonnost, jakou má na mysli § 46 (2) zák. čís. 100/31 sb. z. a n. Že k majetkovým újmám vyvlastňovaným náležejí i náklady stěhovací, bylo dolíčeno v rozhodnutích čís. 7045 a 8571 sb. n. s. Znalci také ve svém posudku přihlíželi k stěhovacím nákladům stěžovatelů, takže v částce 93064 Kč jako odškodné nižšími soudy stanovené jest již zahrnuta náhrada nákladů stěhovacích. Pokud jde o převodní poplatky, jest uvážiti, že v daném případě mělo stěžovatelům přiznané, odškodné umožniti opatřiti si nemovitosti (sedlisko), nahražující plně nemovitosti (sedlisko) jim odňaté. Je proto nezbytně jim přiznali nárok na převodní poplatky z přiznané částky, což se nestalo. Bude proto třeba výši těchto převodních poplatků dodatečně určiti a o ně stěžovatelům přiznané odškodné zvýšiti. Při stanovení odškodného nebylo nižšími soudy přihlíženo k tomu, zda stěžovatelům bude možno dostati v R. sedlisko rovnocenné jejich dosavadnímu vyvlastněnému sedlisku a to pokud jde o studnu, chlévy, stodolu, dvorek a výjezdy. Ježto soud určuje podle § 24 zák. čís. 30/78 ř. z. odškodné podle zásad nesporného řízení, bylo povinností již prvního soudu podle § 23 zák. čís. 100/31 sb. z. a nař., by z úřední moci výslechem důvěrníků z obce R. zjistil, zda stěžovatelům bude možno nyní ovšem, když již nové nemovitosti si koupili, zda bylo možno dostati v R. sedlisko co do studně, chlévů, stodoly, dvorka a výjezdů, rovnocenné s vyvlastněným sedliskem vůbec, pokud se týče za odškodné 93064 Kč znalci vypočtené a zjistí-li se, že to nebylo možno, bude třeba stanoviti výši újmy (škody), která stěžovatelům z toho vy- chází, a přiznati jim výši tu jako další odškodné podle § 30 zák. čís. 30/78 ř. z. V tom, že nižší soudy při stanovení odškodného nepřihlížely ani k této újmě ani k převodnímu poplatku, nýbrž vzaly za základ určení odškodného jen znalecký posudek, který uvedené dvě okolnosti pomíjí, jest spatřovati v tomto případě nezákonnost, kterou je stíženo již řízení v prvé stolici.

Citace:

Čís. 14610.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 688-690.