Platí příslušnost obecného soudu, když žalovaný nalézá se v trestní vazbě mimo obvod? Platí ještě dv. dekret z 6. března 1821 č. 1743?
Žalovaný J. K. byl odsouzen soudem v Jablunkově (kontumačním rozsudkem) zaplatiti žalobci za odcizených 11 ovec a 1 kozu 395 K. Žalovanému byla doručena žaloba v trestní vazbě u krajského soudu v Těšíně.
Odvolání žalovaného bylo usnesením krajského soudu v Těšíně v neveřejném sezení zamítnuto.
Důvody:
Žalovaný potírá rozsudek první instance z důvodů zmatečnosti
§. 477. č. 3, 4 a 6 c. ř.; důvody ty provádí následovně:
Dle přednesení žalobce má býti zažalovaný obnos náhradou za škodu způsobenou odcizením ovec a kozy; záležitost ta je předmětem jednání soudu trestního; žaloba měla tudíž býti odstoupena této instanci dle dv. dekretu z 6./3. 1821 č. 1743 sb. z. j. — Žalovaný nalézá se tou dobou v trestní vazbě v Těšíně; nemohl se tudíž dostaviti k roku dne 14./7. 1911 v Jablunkově; poslední soud není také příslušným k projednávání tohoto sporu vzhledem k pobytu žalovaného ve vazbě trestní v Těšíně.
Důvody ty nejsou prokázány. Dovolávání se §. 477. č. 3. civ. ř. není případným. Pokud má býti důvod ten prokázán zmíněnou nepříslušností soudu v Jablunkově, stačí poukázati k tomu, že dočasnou vazbou žalovaného nedoznává jeho obecný soud dle §. 65. a 66. j. n. nijaké změny. Žalovanému bylo předvolání doručeno již dne 9./7. 1911; týž měl tudíž dostatek času, by vše potřebné zařídil, by dne 14./7. 1911 u stání byl zastoupen.
Pokud jedná se o dovolávání se do dekretu z 6./3. 1821 č. 1743, poukazuje se předem k tomu, že dekret ten pozbyl platnosti vzhledem k čl. I. a násl. uv. z. k civ. ř. a že nyní platnost mají jedině ustanovení §. 191. a násl. civ. ř. Jen mimochodem poukazuje se k tomu, že trestní řízení ohledně zmíněných ovec a kozy bylo sice zavedeno, že však bylo již zastaveno.
Rekurs žalovaného byl nejvyšším soudem zamítnut.
Důvody:
Rozsudek první instance byl potírán toliko z důvodů zmatečnosti; rozhodnutí odvolacího soudu stalo se tudíž právem usnesením a v neveřejném sezení. — Ve věci samé není prokázán žádný z dovolaných důvodů zmatečnosti, zejména ani onen § 477. č. 6 civ. ř., který rekurující ve skutečnosti jedině uplatňuje; v tom směru stačí poukázati k správnému odůvodnění odvolacího soudu s tím podotknutím, že § 192. odst. 2 civ. ř. nedovoluje v odpor bráti usnesení, jímž odepřeno přerušiti řízení ani v tom případě, že odůvodněno jest podezření trestního činu.
(Rozhodnutí nejv. soudu z 26. září 1911 č. R III 384/11.)
J. Valeček.