Čís. 1232.

Předmětem křivého svědectví (§ 199, písm. a) tr. zák.) mohou býti pouze skutkové okolnosti, nikoliv úsudek o právní povaze činů.
(Rozh. ze dne 12. června 1923, Kr II 250/23.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Olomouci ze dne 17. ledna 1923, kterýmž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu dle §§ 197 a 199 lit. a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dle důvodů spatřuje napadený rozsudek zločin křivého svědectví, obžalovanému za vinu kladený, v tom, že obžalovaný dne 1. února 1921 před divisním soudem v B. v trestní věci proti majoru Zdenku S-ovi pro zločin podvodu a zneužití moci úřední jako svědek křivě udal, že, jak myslí, T. 6 000 Kč dal S-ovi jako půjčku. Zmateční stížnost vytýká mimo jiné okolnosti napadenému rozsudku, uplatňujíc tak zmatek dle §u 281 čís. 5 tr. ř., neúplnost proto, že soud přehlíží, že obžalovaný při obojích svých výpovědích, totiž při výpovědi své dne 18. září 1920 v řízení přípravném a při shora uvedené výpovědi, netvrdil ničeho positivního, nýbrž že 18. září 1920 pouze řekl, že byl přesvědčen, že jde o kauci, a 1. února 1921, že, když si vzpomněl na jednání S-a s T-em o půjčku, řekl, že proto myslí, že 6 000 Kč T. dal S-ovi jako půjčku. Tím uplatňuje však zmateční stížnost vlastně zmatek dle §u 281 čís. 9 a) tr. ř. Vytýkajíc napadenému rozsudku, že nebyl odsouzen obžalovaný pro křivé svědectví, spáchané udáním nepravých skutkových okolností, nýbrž pro falešný a prý vědomě křivý úsudek o právní povaze jednání T-ova a S-ova, totiž o tom, zda šlo o půjčku neb kauci. Zmateční stížnost jest v právu. Dle §§ 167 a 248 tr. ř. i obdobných ustanovení §§ 196 a 284 tr. ř. vojenského má býti svědek slyšen pouze o skutkových okolnostech, nikoli o úsudcích, a přirozeně nemůže zakládati zločin dle §§ 197 a 199 lit. a) tr. zák. pouze projev subjektivního právního mínění obžalovaného, na který jako na výron vnitřního, nekontrolovaného pochodu ustanovení §u 199 lit. a) tr. zák. vztahovati nelze, aspoň potud, pokud by tento projev nebyl důsledkem nepravých, obžalovaným učiněných udání o skutkových okolnostech. Tyto skutkové okolnosti, které k odůvodnění svého dotyčného mínění obžalovaný učinil, jest soudu nalézacímu zjišťovati. Obžalovaný udal, že se major S. ještě před zapůjčením koní T-ovi obrátil na něho, zda by někoho neznal, kdo by mu půjčil nějaké peníze, a že ho na to on poukázal na T-a. Soud nalézací naprosto nezjišťuje, že S. obžalovaného nežádal, aby mu nějakou půjčku zaopatřil, ať už to bylo u T-а nebo někde jinde, a nemůže se proto tvrditi, že by obžalovaný vycházeje z tohoto předpokladu, neprávem byl projevil mínění vědomě nesprávné a nepravdivé. Předmětem křivého svědectví mohou býti jedině okolnosti skutkové a nepravdivostí těchto soud přesně nezjistil. Pro tento zmatek bylo rozsudek dle §u 5 zákona ze dne 31. prosince 1877 čís. 3 ř. zák. z roku 1878 zrušiti hned v sezení neveřejném a, ježto se nelze obejíti bez opětovného hlavního přelíčení, slušelo dále uznati tak, jak shora uvedeno, aniž bylo potřebí obírati se dalšími výtkami zmateční stížnosti.

Citace:

č. 1232. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 307-308.