NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 2290.

Při výpočtu abstraktní škody jest vzíti za základ tržní (bursovní) cenu v den, kdy nastalo prodlení v dlužném plnění, pokud se týče k poslednímu dni povolené dodatečné lhůty, již kupitel prodateli poskytnouti byl povinen anebo měl důvodnou příčinu. Nikoliv místo, kde zboží mělo býti plněno, nýbrž kde mělo býti dodáno, přichází v úvahu při výpočtu abstraktní škody.
(Rozh. ze dne 14. února 1923, Rv II 406/22.)
Žalobce koupil dne 15. srpna 1921 od žalovaného 30 q sena nejlepší jakosti po 210 Kč za 1 q loco nádraží Bystřice. Dne 19. srpna 1921 sdělil žalovaný žalobci, že seno dodati nemůže. Při úhradní koupi musel žalobce zaplatiti za 1 q sena 330 Kč a domáhal se proto na žalovaném náhrady 3600 Kč. Procesní soud prvé stolice přiznal žalobci 1800 Kč a uvedl mimo jiné v důvodech: Strana žalující vyhověla povinnosti čl. 356 obch. zák. a přísluší jí proto nárok na náhradu škody pro neplnění. Touto škodou je újma, která vzejde kupiteli tím, že nebylo plněno, a může kupitel žádati buď náhradu škody konkrétní, neb aspoň škody abstraktní, jevící se v rozdílu mezi cenou smluvní a tržní (bursovní) v čase a na místě povinného dodání. Žalobce, ač v žalobě mluvil o škodě konkrétní a kupu úhradním, prohlásil při jednání, že požadovanou škodu uplatňuje jako škodu abstraktní. K této změně je žalobce oprávněn (Staub-Pisko II. díl str. 356). Že seno v rozhodné době mělo cenu tržní (bursovní) je prokázáno tím, že jeho cena byla na plodinové burse v Olomouci i plodinovém trhu v Brně znamenána. Za základ výpočtu požadované škody jest položiti tržní cenu v době, kdy smlouva měla býti splněna, po případě v době, kdy nastalo prodlení na straně žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný dopisem na plodinovou bursu v Olomouci nabízel vagon sena k dodání ihned, v dopisu ze dne 14. srpna 1921 sliboval dodání určitě v polovici týdne, a strana žalující, jak z dopisu jejího ze dne 13. srpna 1921 vidno, žádala o vyexpedování co nejdříve, sluší míti za to, že žalovaný by byl smlouvu splnil včas, kdyby tak byl učinil nejdéle dne 18. srpna 1921 a že po tomto dnu nastalo na jeho straně prodlení. Tato doba jest dle názoru soudu rozhodnou pro výpočet škody a nikoliv doba pozdější, zejména nikoliv doba po uplynutí lhůty dodatečné, poněvadž k poskytnutí lhůty dodatečné nebylo ani povinnosti na straně žalující, ani důvodné příčiny proto, že žalovaný před tím opětovně prohlásil, že plniti nebude, a poněvadž kupitel neoprávněným poskytováním lhůt nesmí stav prodatele zhoršiti. (Staub-Pisko II. d. str. 356, 357.) Rozhodnou je tedy tržní cena sena dne 19. srpna 1921. Jiná pozdější doba mohla by přijíti v úvahu jen při výpočtu škody konkrétní a koupi úhradné. Co se týče místa, směrodatného pro výpočet výše náhrady škody, tvrdil žalovaný, že místem tím je Bystřice proto, ze seno prodal franco nádraží Bystřice. Názor tento není správným, poněvadž rozhodném v tom směru není místo plnění, nýbrž místo dodání, t. j. místo, na kteréž dle úmyslu stran zboží má býti dodáno a od žalobce převzato, ono místo, na kterém by kupitel zboží převzal а k obchodním účelům upotřebil a kde právě tím, že mu nebylo dodáno, škodu utrpěl (Staub-Pisko II. d; str. 357). Tímto místem byla v tomto případě Olomouc, poněvadž seno mělo býti dirigováno do Olomouce, kde žalující strana má své sídlo. Směrodatnou je tudíž tržní cena sena v Olomouci, dne 19. srpna 1921. Na základě zprávy plodinové bursy v Olomouci pokládá soud za prokázáno, že tam bylo seno znamenáno dne 13. srpna 1921 250—270 Kč, dne 20. srpna 192’ 300—310 Kč, dne 27. srpna 295—315 Kč. Ze zpráv těchto vychází na jevo, že tam cena sena byla znamenána od týdne k týdnu, a tu sluší v mezidobí vzíti zajisté cenu předchozího záznamu, tedy v tomto případě cenu znamenanou dne 13. srpna 1921, kdy cena tato činila 250—270 Kč. Poněvadž předmětem smlouvy bylo žalovaným nabízené seno prvotřídní a dále jest tato náhrada to nejmenší, co může kupitel od prodatele, v prodlení se nacházejícího, požadovati, jest vzíti za základ výpočtu nejvyšší cenu, jaká v té době byla, tedy 270 Kč za 1 q, takže rozdíl kupní ceny a ceny tržní činil 60 Kč při 1 q, tedy při 30 q 1800 Kč. Odvolací soud přiznal žalobci 3000 Kč. Důvody: Pokud se týče právního posouzení věci ohledně výše náhrady, nepřipojuje se odvolací soud k názoru prvého soudce a jeho odůvodnění. Smlouva byla hotova již před 15. srpnem 1921 a tohoto dne byla pouze platně pozměněna. Žalovaný dle dopisu ze dne 14. srpna 1921 se zavázal, dodati seno určitě do polovice týdne. Žalovaný ho však v té době nedodal. Vzhledem na určité prohlášení žalovaného dopisem, který dne 19. srpna 1921 strany žalující došel, že seno dodati nemůže, byla žalující strana sproštěna povinnosti, poskytnouti žalovanému dodatečnou lhůtu k plnění, byla však k tomu oprávněna. Tato dodací lhůta nemusela býti delší než lhůta, ku které žalovaný sám v dopisu ze dne 14. srpna 1921 se zavázal. Tato lhůta končila dnem 18. srpna 1921 a zůstala bezvýslednou. Od tohoto okamžiku měla žalující strana právo, dodací lhůtu povoliti a ta, kdyby byla sebe menší, by končila po 20. srpnu 1921. Dříve nebyla strana žalující oprávněna se jinak krýti. Tento termín, který padá po 20. srpnu 1921, jest směrodatným pro stanovení výše náhradní ceny. Neměl proto soudce vzíti za směrodatnou bursovní cenu sena v Olomouci před 20. srpnem 1921, nýbrž měl za podklad vzíti bursovní cenu sena po 20. srpnu 1921 pokud se týče ze dne 20. srpna 1921. Námitka žalované strany, že ceny olomoucké bursy nepadají na váhu, nýbrž že směrodatnými cenami jsou ceny v Brně na plodinovém trhu, není oprávněna. Žalovaný ovšem tvrdí, že soudce nesprávně uznal za místo dodání bydliště žalující strany. Tento náhled však jest nesprávný, jak prvý soudce správně odůvodnil. Nahodilost, že smluveno bylo dodání loco nádraží v Bystřici, nemá co dělati s tím, kdy si má strana, ku náhradnímu kupu oprávněná, nedodané zboží opatřiti. Tato má právo si zboží zaopatřiti tam, kde má k tomu nejlepší a nejvhodnější příležitost, a nelze proto uznati, že si je musela tam zaopatřiti, kde měla zboží převzíti, v tomto případě v Bystřici a že jest pro určení škody směrodatnou cena v tomto místě, pokud se týče na nejbližším obvyklém tržišti, v tomto případě na plodinovém trhu v Brně. V době po 20. srpnu 1921, tedy v době, která vzata býti musí za podklad určení ceny, činila cena za seno ode dne 20. srpna 1921 300—310 Kč a bylo proto nutno vzíti tuto cenu za směrodatný podklad pro přisouzení náhrady.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání uplatňuje toliko dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s. Částečnou oprávněnost dlužno mu přiznati. Druhá stolice zjistila, že žalující strana koupila sporné seno pro vlastní potřebu ve svém speditérském závodu, což dovolatelka, provádějíc dovolání, pomíjí. Jde tedy zřejmě o obchodní jednání dle čl. 273 odstavec prvý a druhý obch. zák. a bylo proto použito na tento případ ustanovení čl. 357 odstavec třetí obch. zák. zcela právem. Nižší soudy nepochybily, majíce za to, že místem dlužného plnění je Olomouc, když obchod byl dojednán na Olomoucké burse, žalobkyně má svůj spediterský závod v Olomouci a zboží mělo se ji tedy dodati a od ní přijati v Olomouci. Dovolatelka odkazuje se po této stránce na správné důvody rozsudků nižších soudů. Avšak právem vytýká dovolatel odvolacímu rozsudku, že vzal za podklad rozhodnutí bursovní cenu po 20. srpnu 1921. Dovolací soud nesdílí právního názoru odvolacího soudu. Za základ výpočtu sluší dle čl. 357 odstavec třetí obch. zák. bráti tržní (bursovní) cenu v době dlužného plnění. Plniti měl žalovaný dle zjištění nižších soudů nejdéle dnem 1. srpna 1921. Octl se tedy dne 19. srpna 1921 v prodlení. Rozhoduje proto tržní (bursovní) cena ku dni 18. srpna po případě 19. srpna 1921, jak první soud správně vyložil. Kupující může výpočtu abstraktní škody za základ položiti také tržní cenu na konci dodatečné lhůty, pakli ji otálejícímu prodateli oprávněně stanovil, avšak žalující firma žalovanému takové lhůty ihned po nastalém prodlení vůbec nestanovila a neměla k tomu ani povinnosti ani důvodné příčiny, jakmile jí žalovaný dopisem ze dne 19. srpna 1921 sdělil, že plniti nebude. Jest proto správným výpočet prvního soudu, jelikož, jak zjištěno, vyšší bursovní ceny, které položil za základ odvolací soud, byly na Olomoucké burse úředně znamenány teprv dne 20. srpna 1921.

Citace:

Čís. 2290. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 286-289.