NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4066.

Pojem »zbraně« ve smyslu § 13 čís. 1 zák. na ochr. rep. jest omeziti na zbraně v technickém, vlastním slova smyslu, na předměty, které samy o sobě podle svého konstruktivního určení slouží k útoku nebo k obraně; nespadá sem dělová střela (granát — šrapnel).
Nejde o zločin podle § 13 čís. 1 zák. na ochr. rep., nýbrž o přestupky podle §§ 431, 461 tr. zák. a podle §§ 12, 32 zbroj. pat., našel-li kdo na své louce nevybuchlý granát — šrapnel, který tam zůstal ležeti po střelbě dělostřelců, donesl jej domů a uschoval za stavením.
Nebylo-li uznáno na přestupek podle §§ 12, 32 zbroj. pat. v ideálním souběhu s přestupkem § 431 tr. zák., nýbrž jen na tento přestupek, je zmateční stížnost státního zastupitelství přípustná (§ 281 čís. 9 a) tr. ř.), ana jest trestní sazba § 32 zbroj. pat. přísnější než § 431 tr. zák.
(Rozh. ze dne 7. února 1931, Zm II 19/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 4. prosince 1929, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin podle § 13 zákona na ochranu republiky, zrušil napadený rozsudek a uznal obžalovaného vinným, že v čase od 26. do 29. srpna 1929 v H. V., nemaje k tomu dovolení, přechovával granát — šrapnel, tudíž vojenskou munici, čímž spáchal přestupek podle §§ 12 a 32 zbrojního patentu ze dne 24. října 1852, čís. 223 ř. zák. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Podle zjištění nalézacího soudu našel obžalovaný dne 26. srpna 1929 na své louce v H. V. nevybuchlý granát — šrapnel, který tam zůstal ležeti po střelbě dělostřelců, donesl jej domů a uschoval za stodolou. Za to byl odsouzen pro přestupky podle §§ 431 a 461 tr. zák., osvobozen však podle § 259 čís. 3 tr. ř. od obžaloby pro zločin podle § 13 zákona na ochranu republiky. Tento rozsudek napadá mimo jiné v osvobozující části zmateční stížnost státního zastupitelství z důvodů čís. 5, 9 a) a — jasným odkazem i — 10 § 281 tr. ř. Podle čís. 5 § 281 tr. ř. vytýká, že soud, řeše otázku, zda jde o zbraň ve smyslu § 13 čís. 1 odst. 1 zák. na ochranu republiky, nehodnotí všeobecně známou skutečnost, že granát, o který tu jde, může míti za určitých okolností podobnou účinnost jako ruční granát, že vybuchuje pádem na hrot a že ho lze podobně jako ručního granátu použíti k útoku; tato výtka byla by důvodná, kdyby bylo lze dělovou střelu vůbec podřaditi pod pojem »zbraně« po rozumu § 13 čís. 1 zákona na ochranu republiky. Než, hledíc k tomu, že v tomto zákonném ustanovení jest přesně rozlišováno mezi zbraněmi a střelivem, nelze tyto dvě různé věci zaměňovati, aniž by se porušila zásada čl. IV. uvoz. zákona k tr. zák., nýbrž jest pojem zbraně na rozdíl od »střeliva« pro obor onoho zákonného ustanovení omeziti na zbraně v technickém, vlastním slova smyslu, t, j. na předměty, které samy o sobě podle svého konstruktivního určení slouží k útoku nebo k obraně. Tím jest zároveň odpověděno na námitku, kterou zmateční stížnost v tomto ohledu činí s hlediska čís. 9 a) § 281 tr. ř. Zmateční stížnosti státního zastupitelství jest sice přisvědčiti, že právní názor nalézacího soudu, podle něhož, skutková podstata zločinu podle § 13 čís. 1 zákona na ochranu republiky vyžaduje po stránce subjektivní vědomí pachatelovo, že ohrožuje vojenskou bezpečnost státu, jest nesprávný, jak nejvyšším soudem již opětovně bylo vysloveno. Stačí tu poukázati na příslušná rozhodnutí (sb. n. s. čís. 2399, 2518, 2536, 2796). Avšak rozsudek není z tohoto důvodu přes to zmatečným, poněvadž skutková podstata zločinu podle § 13 čís. 1 zákona na ochranu republiky, jak řečeno, není dána již proto, že nešlo vůbec o přechovávání »zbraně«.
Zmateční stížnost však uplatňuje (jasným poukazem podle čís. 10 § 281 tr. ř.) právem, že soud neshledal v činu obžalovaného ani přestupek podle §§ 12, 32 zbroj. pat., an obžalovaný bez dovolení přechovával vojenskou munici. Zrušovací soud — uváživ v tomto směru nejprve, zda jest zmateční stížnost přípustná —, dospěl k názoru, že jest přípustná. Je tu sice ideální souběh přestupku podle §§ 12 a 32 zbroj. pat., alespoň pokud jde o přestupek podle § 431 tr. zák. V souzeném případě nebyl však trestný čin, obžalovanému za vinu kladený, podřaděn pod nejpřísnější trestní sazbu; § 32 zbroj. pat. vyslovuje sice právě tak jako § 431 tr. zák. trest vězení až do tří měsíců, avšak kromě toho i trest propadnutí nalezené zbraně a munice, tak že trestní sazba § 32 zbroj. pat. jest proti trestní sazbě § 431 tr. zák. přísnější. Důsledkem toho jest zmateční stížnost přípustná v neprospěch obžalovaného, i pokud se domáhá podřadění trestného činu, za vinu mu kladeného, pod ustanovení §§ 12 a 32 zbroj. pat. Bylo proto zmateční stížnosti státního zastupitelství vyhověti, zprošťující část rozsudku a v důsledku toho i výrok o trestu a výroky s ním související zrušiti a, ano bylo lze rozhodnouti ve věci samé, obžalovaného ihned uznati vinným a vyměřiti mu nový trest.

Citace:

Čís. 4066.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 74-75.