Č. 4068

Pozemková reforma: * Stpú není oprávněn řešiti spory, jež vzejdou v důsledku sjednaných nebo úřadem určených pachtovních podmínek mezi osobou na zabraném majetku hospodařící a vnucenými pachtýři (§63 příd. zák.).

(Nález ze dne 29. října 1924 č. 16 860).
Věc: Jan L. v S. proti státnímu pozemkovému úřadu o vnucený pacht.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Smlouvou pachtovní z 28. července 1922 najal st-l od panství .... ského velkostatek S., a byla smlouva ta podle § 7 záb. zák. schválena. St-l, dovolávaje se toho, že nebyl nikterak zavázán, aby vstoupil do smluv pachtovních, jež podle § 63 příd. zák. uzavřel jeho předchůdce v pachtu velkostatku s vnucenými pachtýři dne 5. dubna 1921 a 14. června 1921 na dobu šesti roků, žádal za provedení řízeni za tím účelem, aby vnucení pachtýři buď uzavřeli s ním novou pachtovní smlouvu, odpovídající jeho vlastním závazkům vůči majiteli velkostatku, nebo pozemky mu po sklizni odevzdali. Výměrem z 11. března 1924 sdělil mu žal. úřad, že o zvýšení pachtovného z pozemků propachtovaných dle § 63 příd. zák. podati jest žádost u rozhodčího soudu dle čl. 11 sjednané pachtovní smlouvy. Žal. úřad tím, že odkázal st-le nař. výměrem na soud rozhodčí, odepřel pro svoji nepříslušnost vyhověti žádosti jeho za provedení ří- zení s vnucenými pachtýři za tím účelem, aby buď sjednány byly nové smlouvy pachtovní, nebo byly zrušeny smlouvy dosavadní. O stížnosti, pokud brojí proti tomuto odepření žádaného řízení, uvážil nss takto: § 63 zák. z 30. ledna 1920 č. 81 Sb. dal stpú-u právo přikázati osobě na zabraném majetku hospodařící, aby přenechala osobám tam uvedeným půdu do pachtu, a aby, nevyhoví-li tomuto příkazu, úřad sám, na místo ní, pozemky i podmínky pachtu určil. Pravomoc ta v době vydání nař. rozhodnutí již pominula (§ 63, posl. odst. příd. zák. a vl. nař. z 19. listopadu 1920 č. 623 Sb., 17. prosince 1920 č. 665 Sb. a 21. dubna 1921 č. 171 Sb.). Nebyl proto žal. úřad oprávněn, i kdyby se jednalo o nový případ vnuceného pachtu, řízení žádaného zahajovati. Avšak žal. úřad není ani oprávněn, aby řešil případné sporné otázky, jež vzejdou v důsledku sjednaných nebo úřadem určených podmínek pachtovních mezi osobou na zabraném majetku hospodařící a vnucenými pachtýři, neboť není zákona, jenž by stpú, jenž jest úřadem správním, byl k tomu zmocnil, aby o těchto soukromoprávních poměrech, jakými dotčené poměry pachtovní jsou, jurisdikci vykonával (viz i § 105 úst. listiny). Nemohl proto ani s tohoto shlediska žal. úřad navrhovaného řízení za íájiti. Není tudíž nař. rozhodnutí v odporu se zákonem, a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4068. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 696-697.