Č. 9231.Cesty (Slovensko): Kdo rozhoduje pravoplatně o rozvrhu nákladu na opravu polní cesty?(Nález ze dne 30. dubna 1931 č. 6727.)Věc: Štěpán J. v P. proti župnímu úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši o příspěvek na opravu polní cesty.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: K odvolání Štěpána J. a společníků v P. okresní úřad v Lipt. Sv. Mikuláši rozhodnutím z 30. března 1925 zrušil usnesení obecního zastupitelstva v P. z 30. září 1924, kterým bylo stanoveno, že se má opraviti společná cesta P.—S. a výlohy s opravou cesty vzniklé že se mají rozvrhnouti na zájemníky, a uložil obecní radě v P., aby ve věci provedla řízení podle § 37 zák. čl. XII:1894 a nař. býv. uher. min. orby č. 48000/1894 a v případě, že by nedocílila shody mezi interesenty, spisy se svým vyjádřením a vypracovaným návrhem okresnímu úřadu k rozhodnutí předložila.Vzhledem k tomuto rozhodnutí jednalo zastupitelstvo obce P. v zasedání dne 28. června 1925 za účastenství zájemníků znovu o otázce uhražení výloh za opravu cesty P.—S. a ježto se mu nepodařilo docíliti dohody, usneslo se, že má zůstati v platnosti rozvržení výloh na zájemníky usnesené v jeho schůzi ze 3. listopadu 1924 (recte 3. prosince 1924) a předložilo spisy okr. úřadu, který je výměrem z 27. července 1925 notářskému úřadu vrátil s podotknutím, že usnesení obecního zastupitelstva z 28. června 1925, když proti němu odvolání podáno nebylo, jest považovati za pravoplatné. V podání ze 3. června 1927 označeném jako odvolání a řízeném na okresní úřad st-l uvedl, že s.-cký notář na něm exekučně vymáhá příspěvky na opravu cesty v částce 660 Kč 94 h, jež pokládá za vysoké a že proto žádá, aby exekuce byla zastavena a celá záležitost znovu přezkoumána. Tento petit odůvodňoval st-l tím, že příspěvky nebyly rozvrženy podle míry užívání cesty, nýbrž podle majetku, následkem čehož st-l má platiti nepřiměřeně velký příspěvek. Toto odvolání okresní úřad v Lipt. Sv. Mikuláši rozhodnutím z 22. června 1927 zamítl v podstatě z důvodu, že jeho rozhodnutí z 30. března 1925, když proti němu st-l odvolání nepodal, stalo se pravoplatným. St-l se z tohoto rozhodnutí odvolal. Žal. úřad nař. rozhodnutím vyslovil, že nevyhovuje st-lově žádosti o zastavení exekuce k vymáhání příspěvků na opravu polní a lesní cesty P.—S., předepsaných obecním úřadem a odvolání zamítá. V důvodech uvedeno v podstatě, že důvod v rozhodnutí nižší stolice uvedený sice není správný, že však rozhodnutí to přes to bylo potvrditi, poněvadž výměr příspěvku stanovený Štěpánu J. je správně vypočítán na základě pravoplatného usnesení obecního zastupitelstva z 28. června 1925 a při jednání zastupitelstva přítomných jednotlivců.O stížnosti napadající toto rozhodnuti uvážil nss takto: Stížnost nejprve vyslovuje pochybnost, že zastupitelský sbor obce učinil usnesení, na něž se žal. úřad v nař. rozhodnutí odvolává. Kdyby však i zmíněné usnesení se bylo skutečně stalo, míní stížnost, že žal. úřad neprávem se na usnesení to odvolává jako na pravoplatné, ježto jednak v daném případě nejde o opravu cesty obecní nebo lesní ani cesty společné, nýbrž o opravu cesty, která je majetkem jednotlivců, ohledně které obci vůbec nepřísluší žádná kompetence a nemůže proto st-le nutiti, aby na opravu takové cesty přispěl, jednak usnesení to nebylo po smyslu § 25 zák. čl. XXII:1886 řádně uveřejněno, takže st-l o něm nevěděl a nemohl se proto ani proti němu brániti. K těmto vývodům stížnosti sluší uvésti toto: Co se týče povahy cesty, o kterou zde jde, není sporno, že to není cesta obecní nebo cesta lesní ve vlastním slova smyslu. Okr. úřad kvalifikoval zmíněnou cestu ve svém rozhodnutí z 30. března 1925, kterým na st-lovo odvolání usnesení zastupitelského sboru obce P. ze 30. září 1924 o opravě cesty P.—S. zrušil, jako společnou polní cestu ve smyslu ustanovení § 37 zák. čl. XII:1894 a uložil obci, aby v otázce opravy té podle ustanovení cit. zák. postupovala. Správnost tohoto výroku okr. úřadu nebyla podle správních spisů v řízení instančním nikým popírána. Žal. úřad pak v nař. rozhodnutí sdílí v podstatě, co se týče povahy cesty, o niž se zde jedná, stanovisko okr. úřadu. Neboť pokud ji označuje též za lesní cestu, činí tak podle správních spisů proto, že se po ní vedle polních produktů dopravují také produkty lesní. Za tohoto stavu věci nemůže tedy st-l nyní teprve ve stížnosti na nss popírati charakter (povahu) této cesty jako cesty polní podle zák. čl. XII:1894, když v řízení správním tak nikdy neučinil. V odst. 1 § 37 tohoto zák. čl. se stanoví, že o zřizování společných polních cest, jakož i o jejich udržování pečuje představenstvo obce. V odst. 2. tohoto § se stanoví, že na výlohy zřízení a udržování, pokud není jinaké dohody, všichni ti mají přispívati podle poměru užívání, v jejichž zájmu se cesta zřídí nebo udržuje. Konečně v odst. 3 § 37 cit. zák. se stanoví, že v případě, když se představenstvu obce nepodaří docíliti dohody ohledně poměru přispívání, rozhodne o tom, v jakém poměru zájemníci mají přispívati, úřad. V daném případě otázka, v jakém poměru zájemníci na opravu cesty P.—S. mají přispívati, po vydání rozhodnutí okr. úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši z 30. března 1925 ukládajícím obci, aby v otázce té bylo jednáno podle § 37 zák. čl. XII:1894, byla projednávána zastupitelským sborem obce P. v zasedání z 28. června 1925 a dohody o otázce té — jak je to zřejmo z protokolu o zasedání tom sepsaného — docíleno nebylo a zastupitelský sbor obce P. pak usnesením z téhož dne sám stanovil poměr, v jakém zájemníci na opravu cesty mají přispěti a předložil své usnesení se správními spisy okr. úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši. Ten pak přestal na zjištění, že proti usnesení zastupitelského sboru z 28. června 1925 nebylo podáno odvolání a jest je proto pokládati za pravoplatné a spisy vrátil. Z toho ovšem plyne, že není tu ani platné dohody, ani platného rozhodnutí příslušného úřadu o tom, v jakém poměru zájemníci na výlohy spojené s opravou cesty P.—S. mají přispívati a že tudíž nař. rozhodnutí, když spatřuje takové rozhodnutí o zmíněné věci v usnesení zastupitelského sboru obce P. z 28. června 1925, odporuje ustanovení § 37 zák. čl. XII:1894. Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.