NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 1196.

K důkazu, že žalobce jest příslušníkem státu, v němž zdejší příslušníci nemusí skládati žalobní jistotu, nestačí potvrzení, že jest tam domovsky příslušným, nýbrž třeba prokázati způsobem bezvadným, že jest právě nyní příslušníkem onoho státu.
(Rozh. ze dne 27. září 1921, R I 993/21.)
Žalobce tvrdil v žalobě, že jest uherským státním občanem, pročež mu bylo k návrhu žalovaného usnesením prvého soudu ze dne 21. února 1921 uloženo, by do 3 týdnů buď složil k soudu jistotu 1500 Kč anebo dokázal, že jest rakouským nebo československým státním příslušníkem, jinak že by k návrhu žalovaných byla žaloba prohlášena zpět vzatou. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením rekursního soudu ze dne 18. března 1921, jež bylo žalobci doručeno dne 26. března 1921 s dodatkem, že žalobce bude sproštěn povinnosti, jistotu složiti, stvrdí-li přísežně, že není s to tak učiniti. Dne 8. dubna 1921 předložil žalobce listinu, jíž chtěl dokázati, že jest státním příslušníkem rumunským, a že tudíž není podle § 57 čís. 1 c. ř. s. povinen, zříditi jistotu pro náklady rozepře, poněvadž podle sdělení ministerstva spravedlnosti ve věstníku z r. 1920 na str. 107 cizinci v Rumunsku nejsou povinni zřizovati jistotu, vystupují-li jako žalobci v rozepřích. K napotomní žádosti žalobcově, by mu složení jistoty žalobní bylo prominuto, prohlásil soud prvé stolice k návrhu žalovaného, že pokládá žalobu za zpětvzatou vzhledem k tomu, že žalobce nevyhověl poukazu rekursního soudu ze dne 18. března 1921. Rekursní soud zamítl návrh žalovaného na složení žalobní jistoty a nařídil prvému soudu, by pokračoval v jednání. Důvody: Návrh žalovaného, by žalobci byla uložena žalobní jistota, jest námitkou, jež byla vyvolána zahájením sporu, jest tudíž rázu procesního a nemá materielního účinku. Jí má býti setřesena povinnost, pustiti se do sporu. Rozhodnutí o ní není nezměnitelným, jak vyplývá již z předpisu § 58 c. ř. s. Třebas se tam pravilo pouze, že žalovaný může žádati za zřízení jistoty i tenkráte, když žalobce za právní rozepře pozbude vlastnosti tuzemce, dlužno přece nařízení toho použíti i tenkráte, stane-li se žalobce tuzemcem aneb nabude-li občanství takového státu, jež ho sprošťuje, složiti žalobní jistotu. Žalobce nyní prokázal, že jest rumunským státním občanem. Dle výnosu ministerstva spravedlnosti čís. 21.562/20 jsou v Rumunsku cizinci sproštěni povinnosti skládati žalobní jistotu. Dle § 57 c. ř. s. dlužno výhodu tu přiznati u nás též rumunským státním občanům. K okolnosti této dlužno přihlížeti v každém období sporu.
Nejvyšší soud zrušil usnesení nižších soudů a uložil prvému soudu, by, doplně řízení, o věci znovu rozhodl.
Důvody:
Usnesení okresního soudu ze dne 21. února 1921 ukládá sice žalobci, aby prokázal, že jest příslušníkem rakouským nebo československým, má-li býti sproštěn povinnosti, dáti jistotu, ale smyslu tohoto příkazu bylo by vyhověno tím, kdyby žalobce prokázal, že jest příslušníkem rumunským, poněvadž nezáleží právě na tom, je-li státním občanem rakouským nebo československým, nýbrž podle § 57 c. ř. s. stačí průkaz, že jest příslušníkem státu, dle jehož zákonů českoslovenští státní příslušníci nejsou povinni zříditi jistotu pro náklady rozepře. Avšak listina, kterou žalobce předložil, nestačí jako důkaz, že jest státním občanem rumunským. Jest to dle jeho tvrzení vysvědčení, vystavené dne 16. května 1918 od okresního hejtmanství a od starosty v Kološi, že žalobce domovem do Kološe přísluší. Zde však záleží na tom, aby bylo prokázáno, že žalobce jest nyní rumunským občanem státním, což listina nepotvrzuje, nehledě k tomu, že nelze jí přikládati průvodnosti listiny veřejné proto, že není opatřena předepsaným ověřením (§ 293 odstavec druhý c. ř. s.). Není tedy správným mínění rekursního soudu, že žalobcem byl podán důkaz, že jest státním občanem rumunským, pročež dovolacímu rekursu bylo vyhověti. Jest na okresním soudě, by žalobci uložil, aby do doby, kterou určí okresní soud, předložil listinu, postačitelnou k důkazu, že jest nyní příslušníkem státu rumunského, k níž bude žalobci též přiložiti překlad do státního jazyka, zhotovený tuzemským přísežným tlumočníkem. Po předložení listiny neb po marném uplynutí lhůty rozhodne pak okresní soud znovu o návrhu žalobcově, o sproštění povinnosti, dáti jistotu a o návrhu žalovaných, aby žaloba byla prohlášena za zpětvzatou.

Citace:

č. 16171. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 790-791.