NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11432.

Pojišťovací smlouva.
Prodlení v placení následné premie.
Stanovily-li pojišťovací podmínky, že, nastala-li pojistná příhoda po uplynutí dodatečné lhůty a pojistník byl v této době v prodlení s placením premie, jest pojišťovatei prost povinnosti plniti, leč že by pojišťovatel nárok na prémii soudně uplatňoval a nároku dodatečně, avšak ještě před dostavením se pojistné příhody se nevzdal, — neručí pojišťovatel za pojistnou příhodu, jež nastala po uplynutí dodatečné lhůty, zažaloval-li nezaplacenou prémii teprve po dostavení se pojistné příhody. Pojišťovatel má tu nárok na zaplacení premie za celé pojistné období.
(Rozh. ze dne 27. února 1932, Rv 2 110/31.)
Žalovaný pojistil u žalující pojišťovny auto proti škodám. Pojišťovací podmínky žalobkyně ustanovovaly v § 7 čís. 4, jenž tu přichází v úvahu, toto: Odstavec prvý: »Následné premie včetně vedlejších poplatků jsou splatné prvého dne v roce nebo v ročním údobí, pro nějž jsou určeny. Nebylo-li zaplaceno v den splatnosti, jest pojistníka na jeho útraty písemně vyzvali k zaplacení a současně mu oznámili právní následky dalšího prodlení v placení, při čemž jest mu stanovili jednoměsíční dodatečnou lhůtu. Této výzvy není třeba, bylo-li pojistníku nejméně osm dní přede dnem splatnosti písemně připomenulo placení a sděleny mu právní následky prodlení v placení a byla mu poskytnuta dodatečná jednoměsíční lhůta ode dne splatnosti.«
Odstavec druhý: »Je-li pojistník při uplynutí dodatečné lhůty v prodlení s placením, může pojišťovatel, dokud nebylo zaplaceno, zrušili smlouvu bez výpovědní lhůty. Nebyl-li nárok na prémii soudně uplatněn do tří měsíců po uplynutí dodatečné lhůty, platí to za výpověď. Nastane-li pojistná příhoda po uplynutí dodatečné lhůty a je-li pojistník s placením premie v prodlení v době, kdy nastal pojistný případ, jest pojišťovatel zproštěn závazku k plnění, leč že uplatnil nárok na prémii soudně a nezřekl se tohoto nároku po té, avšak před dostavením se pojistné příhody.«
Ve sporu šlo o následnou prémii, jež byla splatna dne 31. října 1929 Žalobkyně dala žalovanému dodatečnou lhůtu do 31. ledna 1930. Dne 5. února 1930 nastala pojistná příhoda. Do tří měsíců po uplynutí dodatečné lhůty, ale po 5. únoru 1930 zažalovala žalobkyně prémii splatnou dne 31. října 1929 ve výši 3538 Kč. Žalovaný namítl započtením vzájemnou pohledávku na pojistné z pojistné příhody ze dne 5. února 1930 ve výši 2985 Kč. Procesní soud prvé stolice uznav po právu vzájemnou pohledávku žalovaného přisoudil pojišťovně prémii jen, pokud převyšovala vzájemnou pohledávku žalovaného namítnutou započtením. Odvolací soud vyhověl odvolání žalobkyně a neuznav po právu vzájemnou pohledávku žalovaného přisoudil žalobkyni celou zažalovanou pohledávku. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech: Dodatečná lhůta k zaplacení pojistného poskytnutá žalovanému marně již v době nehody uplynula a žalobce nežaloval před nehodou o zaplacení premie. Žaloba podaná teprve po nehodě nemůže znovu oživiti nárok žalovaného na náhradu škody z jeho prodlení propadlý. Zažalovala-li žalobkyně po nehodě v tříměsíční lhůtě o zaplacení premie, nepříčí se tak dobrým mravům. Srovnává se to úplně s obsahem pojišťovací smlouvy a nárok ten jest dostatečně ospravedlněn tím, že zažalované pojistné bylo již koncem října 1929 splatné a žalobkyně až do uplynutí dodatečné lhůty, tedy skoro až do konce ledna 1930 ručila za případnou škodu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody: Předeslati jest, že ustanovení § 28 a 29 zák. ze dne 23. prosince 1917 čís. 501 ř. zák. nebyla dosud uvedena v platnost, a že ostatně § 28 zákona, na nějž dovolání poukazuje, jedná o první prémií, o niž v tomto případě nejde. Jest proto případ řešiti podle příslušných ustanovení smluvních, a v této příčině jest souhlasiti s výkladem, jejž dává § 7 čís. 4 odst. 2 všeobecných pojišťovacích podmínek odvolací soud. Podle § 7 čís. 4 odst. 2 podmínek jest pojišťovatel, nastane-li pojistná příhoda po uplynutí dodatečné lhůty a je-li pojistník v prodlení s placením premie v době, kdy nastala pojistná příhoda, jak tomu jest v souzeném případě, prost povinnosti ku plnění. Stanoví-li § 7 čís. 4 odst. 2 podmínek dále, že tomu tak jest, leč by byl pojišťovatel nárok na prémii soudně uplatňoval a nároku dodatečně, avšak ještě před dostavením se pojistné příhody, se nevzdal, jest to jedinou výjimkou z tohoto ustanovení, mající svůj důvod v tom, že pojišťovatel takto dává na jevo úmysl, pokračovali ve smlouvě přes pojistníkovo prodlení, kteroužto výjimku podle všeobecných vykládacích pravidel nelze rozšiřovati na případy jiné, zejména na případ, že pojišťovatel prémii dospělou, ale ještě nezaplacenou, kterou by si jinak mohl srazili z pojistné sumy, zažaloval po dostavení se pojistné příhody, tedy v době, kdy pojistník prodlením v placení premie již byl pozbyl nároku na pojistnou sumu. Že pojišťovatelův nárok se nepříčí dobrým mravům, odůvodnil správně již odvolací soud.

Citace:

č. 11432. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 227-228.