NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Č. 12914.

Živnostenské právo: * Za předpokladů § 40 živn. řádu je přípustno zřizovati pobočné závody též u živnosti hostinské.
(Nález z 22. května 1937 č. 12892/37.)
Věc: Pavel F. v Ústí n. L. proti rozh. zem. úřadu v Praze ze 4. července 1934 o zřízení pobočného závodu živnosti hostinské a výčepní.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okr. úřad v Ústí n. L. výměrem z 22. prosince 1931 povolil st-li, aby v domě čp. 1251/6 v Ústí n. L. zřídil pobočný závod své živnosti hostinské a výčepní provozované v domě čp. 737/5.
K odvolání společenstva hostinských v Ústí n. L. žal. úřad nař. rozhodnutím výměr prvé stolice zrušil, ježto všeobecné předpisy živn. řádu o zřizování pobočných závodů obsažené v § 40 neplatí pro živnost hostinskou a výčepní. K tomuto právnímu názoru dospěl žal. úřad v úvaze, že podle § 19 odst. 1 živn. řádu táž osoba v téže osadě jen jednu koncesi k provozování výčepu a drobného prodeje pálených lihových nápojů a nejvýše dvě koncese k provozování ostatních oprávnění v § 16 vyjmenovaných může nabýti, pachtovati nebo jako náměstek provozovati, že však tento předpis byl by ilusorním, kdyby se na živnost hostinskou a výčepní měly vztahovati též všeobecné předpisy § 40 živn. řádu.
Proti tomu namítá stížnost, že nař. rozhodnutí spočívá na nesprávném použití zákona, že je sice správné, že živn. řád obsahuje o živnosti hostinské a výčepní určité zvláštní předpisy, že však o zřizování pobočných závodů této živnosti neobsahuje žádných zvláštních ustanovení a že tudíž platí i tu všeobecná ustanovení § 40 živn. řádu. V tomto případě by podle stížnosti schválením zamýšlené pobočky také nebyl § 19 živn. řádu porušen, neboť st-l nemá dosud oprávnění k výčepu pálených lihových nápojů, takže nemůže tu jíti o druhé oprávnění téže osoby v téže osadě k výčepu pálených lihových nápojů, které zákon chce zameziti. Soud shledal stížnost důvodnou.
Živn. řád skutečně neobsahuje ustanovení, podle něhož by bylo vyloučeno zřizovati pobočky živnosti hostinské a výčepní. Není tedy důvodu, aby živnost hostinská a výčepní byla vyloučena z platnosti § 40 živn. řádu, jímž se stanoví, za jakých předpokladů mohou se pobočné závody zřizovati. Při živnostech koncesovaných a tedy i při živnosti hostinské a výčepní je zřízení pobočného závodu podle § 40 živn. řádu vázáno na zvláštní schválení živnostenského úřadu. Předpis § 19 odst. 1 živn. řádu, jehož se dovolává žal. úřad, má při tom význam potud, že schválení podle odst. 3 § 40 živn. řádu musí se odepříti, nemohla-li by býti podle § 19 odst. 1 udělena ani koncese. Tomu by tak bylo jen v případě, když by žádaným schválením pobočky st-l nabyl v téže osadě druhého oprávnění k výčepu nebo drobnému prodeji pálených lihových nápojů nebo třetího oprávnění k provozování ostatních v § 16 vyjmenovaných oprávnění. Že by v tomto případě nastala tato eventualita, úřad vůbec netvrdí.
Poněvadž podle toho, co uvedeno, právní názor žal. úřadu, že zřizování poboček živnosti hostinské a výčepní je vůbec nepřípustno, odporuje zákonu, musilo nař. rozhodnutí vybudované na tomto mylném právním názoru býti zrušeno pro nezákonnost.

Citace:

Č. 12914. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 641-642.