Čís. 2108.

Zrušil-li rekursní soud usnesení prvého soudu, jenž sám od sebe odmítl žalobu pro nepříslušnost a uložil mu, by jednal o žalobě, jest odvolací rekurs nepřípustným, třebaže rekursní soud vyhradil právomoc.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1922, R I 1431/22.)
Obchodní soud v Praze odmítl sám od sebe žalobu dle § 41, 43 j. n., pokládaje za to„ že jde o věc, o které dle § 41 zákona ze dne 16. ledna 1910 čís. 20 ř. zák. přísluší rozhodovati výlučně sondu živnostenskému. Rekursní soud, uznav, že ustanovení tohoto zákona nemají zde místa a proto příslušnost živnostenského soudu není opodstatněna, zrušil usnesení prvého soudu a uložil mu, by, nehledě k odmítacímu důvodu a vyčkaje pravomoci, jednal o žalobě po zákonu. Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs. Důvody:
Jednání, nařízené rekursním soudem prvému soudu muže záležeti jen v tom. Že prvý soud ustanoví o žalobě první rok (§§ 230, 239 c. ř, s.). Rozhodnutí okresního soudu zahrnuje tudíž v sobě usnesení, že má býti položen rok. Položení roku nelze však napadati zvláštním prostředkem opravným (§ 130 odstavec druhý c. ř. s.), dovolací rekurs jest nepřípustným a byl dle § 526 odstavec druhý c. ř. s. zavržen. Okolnosti, jež žalovaná uvádí v dovolacím rekursu, by dolíčila, že příslušným jest nikoliv obchodní soud v Praze, nýbrž krajský soud v Uherském Hradišti, po případě okresní soud v Napajedlích, lze uplatniti jen při prvním roku námitkou místní neb i věcné nepříslušnosti dovolaného soudu. Nemá právního významu, že rekursní soud nařídil soudu prvé stolice, by vyčkal právní moc zrušujícího usnesení, neboť výhrada ta jest nezákonná. Nebylť rekursní soud oprávněn, měniti ustanovení zákona a připouštěti opravný prostředek tam, kde ho zákon vylučuje.

Citace:

č. 3639. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 427-428.