Čís. 6818.

K nabytí držby nevyhledává se výhradnosti v tom smyslu, že by cizí použití věci držbu vylučovalo, pokud nelze v takovém cizím užívání nebo držebním úkonu shledati vypuzení z držby.
Držba výprosou (prekaristická) předpokládá, že si držitel neosobuje práva na věc, nýbrž vykonává držbu jen proto, že si bud’ výslovně vyžádal svolení neb aspoň mlčky je při výkonu předpokládá a proto si práva neosobuje. Nestačí pouhý přátelský poměr sousedů.
K opodstatnění důvěry v pozemkovou knihu nelze se odvolávati jen na stav pozemkové knihy. Mylným zákresem v mapu pozemkové knihy nebo důvěrou v takový zákres nelze založiti vlastnické právo podle §u 1500 obč. zák.
(Rozh, ze dne 22. února 1927, Rv I 1096/26.)
Žalobu o uznání práva vlastnického k části pozemku z důvodu vydržení oba nižší soudy zamítly.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a nařídil mu, by doplně řízení znovu rozhodl.
Důvody:
Výtka rozporu se spisy je v tomto případě v podstatě výtkou nesprávného právního posouzení a vývody dovolací v obou směrech úzce souvisejí, takže lze o obou pojednati zároveň. Prvou výtkou napadá dovolatel v podstatě, že nebylo přihlédnuto k tomu, co potvrzovali svědci vedení žalobcem o držebních úkonech jeho a jeho předchůdců, ač i těmto svědkům odvol, soud věří, a druhou výtkou je napadeno, že v držeb, úkonech neshledána držba věci k vydržení způsobilá pro nedostatek její vyhradnosti a že odvolací soud neobíral se námitkou žalov. o nabytí vlastnictví podle §u 1500 obč. zák. a nezamítl ji. Vydržení předpokládá ve sporném případě na straně žalobcově, že on a jeho předchůdci drželi bezelstně po dobu třicetiletou sporný pruh pozemku. Držebními úkony ohledně věci jsou ty, jež sjednávají skutečnou moc nad věcí a jsou provázeny vůlí, držeti věc jako vlastní (§§ 1460 a 309 obč. zák.). Zákon nevyhledává к nabytí držby výhradnosti v tom smyslu, že by cizí použití — Čís. 6818 —
309
věci držbu vylučovalo, pokud nelze v takovém cizím užívání nebo držením úkonu shledali vypuzení z držby (§ 312, 315 obč. zák.). Cizí úkony držební mohou miti různý ráz, aniž by byly vypuzením z držby, mohou to býti úkony bez osobování si držby věci nebo práva, tedy bez vůle držební nebo třeba by tu byla vůle osobovati si právo, může dle okolnosti býti pouhou vůlí osobovati si jen právo na věci cizí. A tu tvrdil žalobce, že sporného pruhu pozemku užíval hospodářsky jako části svého vlastního pozemku, zejména, že tudy jezdil, skládal tam své věci (hnůj a jiné hospodářské potřeby). Žalovaný to připouštěl, ale tvrdil, že se to trpělo jen ze sousedské blahovůle, a že naopak užíval půdy té on a jeho předchůdci, protože tam kosili trávu. Prvý soud zjišťuje, že sice žalobce a jeho předchůdci užívali sporného pozemku tím, že tam měli koryto k nápoji dobytka, bidlo k věšení prádla a hromadu kamení, že však žalovaný a jeho předchůdci užívali ho kosením trávy a tím, že odtud vyháněli drůbež, a usuzuje z toho, že držba žalobcova nebyla výhradná a proto k vydržení vésti nemůže. Odvolací soud sdílí názor, ježto ani užívání ovocných stromů a pobyt drůbeže žalobcovy na pozemku nezakládá držby k vydržení způsobilé, a opírá svůj názor ještě o to, že držební úkony žalobců mohly spočívati na přátelském poměru dřívějších držitelů. Ale zjištění nižších soudů nejsou dostatečná, by dovolací soud mohl si utvořiti bezpečný úsudek o tom, která ze stran vykonávala držbu věci sporné, a nebyl vzat ohled na všecky na jevo vyšlé okolnosti pro rozhodnutí významné, což dovolatel právem vytýká. Tak nebylo zjišťováno a po právní stránce hodnoceno, co vypověděli svědci a co částečně přiznáno. 1. že držitelé domu č. 10 měli na sporném pozemku složeny své věci, 2. že měli tam složenu hromadu písku, 3. že za cestou patřila jim hromada kameni, že považovali stromy dělící sporný pruh od zbytku p. č. 332 za své, vodili tudy k nápoji dobytek, 4. že staří lidé tvrdili, že hranice jde od koryta podle stromů ke sklepu a že trávu na sporném pozemku spásal dobytek předchůdců žalobcových a že majitelé p. č. 332 proti tomu ničeho nenamítali, 5. že tam poblíž sklepa byla stará zeď, které upotřebili majitelé domu č. 10, 6. že dříve šla hranice nad korytem na starý hraniční kámen a odtud na břízu, 7. že Josef K. kosil jen po stromy. Odvolací soud míní dále, že držební úkony žalobce a jeho předchůdců mohly spočívati na přátelském poměru dřívějších držitelů. V tom směru však jednak neuvádí, z čeho k tomuto závěru dospívá, jednak není zcela jasno, chce-li tím naznačiti, že držba předchůdců žalobcových byla prekaristickou. Ale pouhá existence přátelského poměru sousedů nestačí k opodstatnění námitky, že jde o držbu výprosou. Naopak držba taková předpokládá, že si držitel neosobuje práva na věc, nýbrž vykonává držbu jen proto, že si buď výslovně vyžádal dovolení neb aspoň mlčky takové dovolení při výkonu předpokládá a proto si práva neosobuje. K úsudku o tom, zda žalobce a jeho předchůdci drželi s vůlí míti sporný pruh jako vlastní, či zda šlo o držbu výprosou, je proto zjistiti a uvážiti bližší okolnosti, zejména jak uvedeno shora. Ježto však odvolací soud nebere na přetřes a v úvahu všecky významné okolnosti, vycházeje z mylného právního názoru, že držbu věci zakládá jen držba výhradná a neomezená, bylo odvolací rozsudek dle §§ 496/3 a 513 c. ř. s. zrušiti a naříditi, jak se stalo. Teprve bude-li — Čís. 6819 —
310
prokázáno vydržení žalobcem nebo předchůdci jeho, bude lze zabývali se otázkou, zda žalovaný nabyl vlastnictví podle §u 1500 obč. zák. Při tom ovšem nemohl by se k opodstatnění své důvěry odvolávati jen na stav mapy knihy pozemkové. Ta netvoří v tom směru obsahu knihy pozemkové a nelze mylným zákresem do ní nebo důvěrou v takový zákres založiti právo vlastnické dle §u 1500 obč. zák.

Citace:

Čís. 6818. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 334-336.