NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12696.

Bylo-li rozvrhové usnesení rekursním soudem částečně zrušeno a prvému soudu uloženo, by v této části vydal nové rozvrhové usnesení, bylo na prvém soudě, aby se ve svém novém rozvrhovém usnesení ob- mezil jen na vyřízení oné části napadeného rozvrhového usnesení, ve které bylo zrušeno a jehož položek se zrušení týkalo.
Pojal-li první soud neprávem do nového dodatečného rozvrhového usnesení i položky, ohledně kterých původně stížnost podána nebyla a ohledně kterých bylo ve zrušovacím usnesení rekursního soudu vysloveno, že ohledně nich zůstává rozvrhové usnesení netknutým, nestalo se tím rozvrhové usnesení v těchto položkách předmětem nového přezkoumání vyššími stolicemi a nelze je již napadati.
(Rozh. ze dne 16. června 1933, R I 447/33.)
Usnesením prvého soudu ze dne 10. listopadu 1932 bylo rozvrženo nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost. Rekursní soud zrušil usnesením ze dne 28. prosince 1932 usnesení prvého soudu, pokud bylo napadeno, a uložil prvému soudu, by co do napadených položek vydal nové usnesení. Soud prvé stolice vydal dne 15. února 1933 nové usnesení, do něhož pojal i položky, jež nebyly v rekursu proti usnesení ze dne 10. listopadu 1932 napadeny. Rekursní soud usnesením ze dne 17. března 1933 nevyhověl rekursu pokud směřoval proti položkám, jež nebyly napadeny v rekursu proti usnesení prvého soudu, a uvedl v tomto směru v důvodech: Rozvrhové usnesení ze dne 10. listopadu 1932 bylo usnesením krajského soudu ze dne 28. prosince 1932 zrušeno jen v odst. II a, 2, dále II b, 2, a v odst. posledním, kdežto v ostatních nenapadených částech zůstalo toto rozvrhové usnesení netknutým a v důsledku toho ve všech ostatních částech vešlo v moc práva, a jeví se býti stížnost, pokud napadá rozvrhové usnesení i v těchto částech, opožděnou a nemohlo jí býti vyhověno. Jest to zejména ta část stížnosti, která napadá rozvrhové usnesení co do útrat přiznaných správci konkursní podstaty pozůstalosti, a útrat a vedlejších závazků přiznaných Občanské záložně, neboť ani zmíněné konkursní podstatě ani jmenované záložně rozvrhovým usnesením ze dne 15. února 1933 nebylo nic více přiznáno, než usnesením rozvrhovým ze dne 10. listopadu 1932, ve kterém směru původní rozvrhové usnesení stěžovatelem napadeno nebylo a vešlo v moc práva. Prvý soudce ovšem neprávem opětně do nyní napadeného rozvrhového usnesení pojal i položky, ohledně kterých původně stížnost podána nebyla, a ohledně kterých bylo zdejším usnesením ze dne 28. prosince 1932 vysloveno, že se ohledně nich ponechává napadené rozvrhové usnesení netknutým, takže do nového rozvrhového usnesení měly býti pojaty jen ty položky, ohledně kterých bylo usnesení rozvrhové zrušeno, avšak vzhledem k tomu, že první soudce v tom směru nic více věřitelům nepřiznal, nenastala ve skutečnosti v tom ohledu žádná změna.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle usnesení rekursního soudu z 28. prosince 1932 bylo rozvrhové usnesení prvého soudu ze dne 10. listopadu 1932 v napadené části v bodech II a) 2, II b) 2 a v posledním odstavci zrušeno a prvému soudu uloženo, by v této části vydal nové usnesení, kdežto v nenapadené části zůstalo rozvrhové usnesení netknutým. Podle obdoby § 496 druhý odstavec a 499 druhý odstavec c. ř. s. jakož i § 234 druhý odstavec a § 233 druhý odstavec ex. ř. bylo na prvním soudu, by se ve svém novém rozvrhovém usnesení obmezil jen na vyřízení oné části napadeného rozvrhového usnesení, ve které bylo zrušeno a jehož položek se zrušení týkalo. Nové prvním soudem takto vydané dodatečné rozvrhové usnesení ovšem podléhá dalším opravným prostředkům, jakž vyplývá z ustanovení § 234 a 239 ex. ř. Pojal-li však první soud neprávem do nového dodatečného rozvrhového usnesení i položky, ohledně kterých původně stížnost podána nebyla a ohledně kterých bylo v napadeném rozhodnutí rekursního soudu z 28. prosince 1932 vysloveno, že ohledně nich zůstává rozvrhové usnesení netknutým, nestalo se tím rozvrhové usnesení v těchto položkách předmětem nového přezkoumání vyššími stolicemi a správně uvedl rekursní soud, že vešlo v těchto bodech v moc práva, takže je již nelze napadati. Neprávem dovozuje se v dovolacím rekursu, že tu jde o zcela nové a samostatné rozhodnutí, které podléhá opravným prostředkům bez ohledu na předcházející rozvrhové usnesení z 10. listopadu 1932. Dovolací rekurs není tudíž opodstatněný. Při tom se připomíná, že mimořádný dovolací rekurs nebyl jako nepřípustný podle § 528 c. ř. s. (§ 78 ex. ř.) odmítnut, nýbrž že je podle § 239 poslední odstavec ex. ř. přípustný, poněvadž ve skutečnosti jde o otázku rozvrhu v položkách původně nenapadených.

Citace:

Čís. 12696.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 799-801.