NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1268.

Kupitel nenabývá s vlastnictvím věci i práva plynoucího z výpovědi, povolené prodateli. Prodatel, davší před prodejem nemovitosti výpověď, může i po prodeji domu vystupovati jako vymáhající věřitel vlastním jménem v zájmu kupitelově. Kupitel může vystupovati jako vymáhající věřitel jen za podmínek § 9 ex. ř.
(Rozh. ze dne 25. října 1921, Rv II 212/21.)
Propachtovatelé dali pachtýřce výpověď dne 22. dubna 1920 a vymohli si dne 6. prosince 1920 příkaz ku vyklizení, ač byli před tím (dne 11. září 1920) nemovitost zcizili. Žalobě pachtýřky, by nárok propachtovatelů z výpovědi ze dne 22. dubna 1920 byl prohlášen zaniklým, oba nižší soudy vyhověly, odvolací soud z těchto důvodů: Správným jest názor prvého soudce, že žalovaní, prodavše nemovitost, pozbyli práva žádati o nucené vyklizení nemovitosti na základě výpo- vědi, kterou proti žalobkyni vymohli, v čase, kdy byli ještě vlastníky nemovitosti. Budiž také poukázáno na § 9 ex. ř., který ustanovuje, jakým způsobem může býti vymožen exekucí nárok, plynoucí z exekučního titulu, když nárok tento přešel na osobu jinou. Vzhledem k tomu nebylo třeba zabývati se tvrzením žalovaných, že oproti svému zástupci ve vlastnictví nemovitosti převzali závazek, odevzdati ji prostu pachtovních práv žalobkyně.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dovolání, uplatňující dovolací důvody čís. 2 a 4 § 503 c. ř. s. nelze upříti oprávněnosti. Dovolací soud nesdílí právního názoru napadeného rozsudku, že žalovaní prodejem reality o sobě pozbyli práv, plynoucích ze soudní výpovědi ze dne 22. dubna 1920. Prodejem nastal ovšem mezi žalobkyní a kupiteli právní poměr dle § 1120 obč. zák., což však nevylučuje, že žalovaní jsou oprávněni za souhlasu a v zájmu kupitelů vlastním jménem se domáhati exekuce vyklizením na základě soudní výpovědi jim povolené v době, kdy ještě byli vlastníky propachtované nemovitosti. Prodej reality o sobě nezrušuje exekučního titulu prodavatelova, naopak je na vůli dáno smluvním stranám, chce-li vystupovati jako vymáhající věřitel prodavatel vlastním jménem v zájmu kupitelově či tento za předpokladů § 9 ex. ř. a to tím více, jelikož z ustanovení § 442 obč. zák. nelze dovozovati, že kupitel současně s vlastnictvím věci nabývá i práva, plynoucího z výpovědi, povolené prodavateli. Tvrzení žalovaných, že se nevzdali práva, plynoucího z exekučního titulu a že se při prodeji nemovitosti zavázali odevzdati kupitelům realitu prostou pachtovních práv žalobkyně, jsou tedy rozhodná. Jelikož v tomto směru scházejí skutková zjištění a druhá stolice se nezabývala řešením těchto okolností, trpí řízení odvolací vadou ve smyslu čís. 2 § 503 c. ř. s. a bylo proto dle § 510 c. ř. s. zrušiti napadený rozsudek, a poněvadž nelze se obejíti bez nového projednání v prvé stolici, i rozsudek prvého soudce.

Citace:

č. 1268. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 744-745.