Č. 9251.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: 1. * § 189 odst. 2 zák. č. 221/24 o sociálním pojištění, jenž ustanovuje, že na doručování výměrů jest užíti obdobně předpisů o doručování v civilním řízení soudním, má na mysli jedině předpisy o způsobu doručování výměrů podle předpisů civ. řádu soud. (zák. č. 113/1895 ř. z.). — 2. * Okresní nemocenské pojišťovny nejsou oprávněny požadovati od stran náhradu poštovného za doručování platebních výměrů.
(Nález ze dne 7. května 1931 č. 7129.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v H. (adv. Dr. Otto Sommer z Prahy) proti zemské správě politické v Brně o náhradu poštovného vzešlého zasláním platebních výměrů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okr. nemoc. pojišťovna v H. předepsala platebním výměrem Juliu K., řídícímu učiteli v K., zaplatiti za dobu od 30. října 1927 do 31. prosince 1927 na nemocenských, starobních a invalidních příspěvcích 66,30 Kč a mimo to ještě 1 Kč poštovného za doručení platebního výměru. — Osp v Hodoníně výměrem z 27. února 1928 odvolání Julia K. vyhověla a vyslovila, že okresní nemocenská pojišťovna sama jest povinna poštovné platiti z důvodu ustanovení § 157 zák. č. 221/24.
Zsp v Brně nevyhověla nař. rozhodnutím odvolání st-lčinu.
Rozhoduje o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí, uvážil nss toto:
Žal. úřad opřel svoje rozhodnutí jak o ustanovení § 157, tak o ustanovení § 189 zák. č. 221/24. Tvrdí-li tedy stížnost, že žal. úřad odmítl přihlédnouti k ustanovení § 189 cit. zák., jest tvrzení to v přímém rozporu s obsahem nař. rozhodnutí. Žal. úřad přihlížel k ustanovení § 189, avšak ustanovení to vykládá jinak, nežli činí stížnost.
Kdežto žal. úřad stojí na stanovisku, že analogické použití předpisů o doručování v civilním řízení soudním, o němž mluví § 189, týká se toliko způsobu doručení výměrů pojišťovny a nikoli i vybírání poštovného při doručování zásilek, tvrdí naproti tomu stížnost, že z ustanovení § 189 cit. zák., podle něhož »na doručování výměrů jest užíti obdobně předpisů o doručování v civilním řízení soudním«, nelze nikterak vyčísti, že platí obdobně toliko ustanovení civilního řádu soudního o postupu při doručování, nýbrž předpisy o doručování v civilním řízení soudním vůbec, tedy celý postup při doručování, způsob doručování, orgány doručovací a pod., a dovozuje dále, že poplatky spojené s doručením výměrů nespadají do správních nákladů, nýbrž jsou výdaji, jichž úhrada přísluší za všech okolností adresátovi. § 189 obsahuje tu prý specielní předpis, jenž doplňuje všeobecné ustanovení § 157 o hrazení správních nákladů pojišťoven, a tento § 157 nevylučuje, aby úhrada pojistných dávek dála se též jiným způsobem nežli pojistným.
Nss nemohl dáti stížnosti za pravdu.
Zákon z 9. října 1924 č. 221 Sb. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří stanoví v § 157 odst. 1, že prostředky potřebné k úhradě pojistných dávek, kromě státního příspěvku, k úhradě správních nákladů pojišťoven a ke tvoření záložních a jiných fondů, potřebných k provádění tohoto zákona, opatří se pojistným. Druhý odst. § 157 stanoví, že úhrada dávek pojištění invalidního a starobního děje se podle zásad tam uvedených tak, aby hodnota všech budoucích příjmů spolu se jměním ústavu stačila podle zásad pojistné matematiky k úhradě všech budoucích výdajů na dávky podle tohoto zákona, na náklady léčebné péče podle § 154 a na správní a jiné výdaje přípustné podle tohoto zákona. Na konci dodáno, že pro jiné účely nesmí býti pojistné vybíráno, ani ho nesmí býti používáno. Podle 2. odst. § 189 jest na doručování výměrů užíti obdobně předpisův o doručování v civilním řízení soudním.
Z obsahu těchto ustanovení, jakož i z umístění těchto ustanovení s tím souvisejícího — § 157 je v části čtvrté, pojednávající o pojistném a o peněžním hospodářství pojišťoven, kdežto § 189 v části páté o řízení a soudnictví pojišťovacím pod záhlavím »Výměry« — vyplývá, že právním pramenem pro posouzení daného sporu, jež se týká náhrady poštovného vzešlého zasláním platebního výměru, je ustanovení § 157, podle něhož prostředky potřebné k úhradě správních nákladů pojišťování — a k těm zřejmě podle povahy věci patří i poštovné vzešlé zasláním platebního výměru — opatří se pojistným.
Naproti tomu cit. ustanovení § 189 o nějaké úhradě správních nákladů vůbec nemluví, nýbrž pojednává toliko o výměrech pojišťovacích ústavů a mluvíc v 2. odst. o doručování výměrů, má na mysli toliko způsob, formy doručování pojišťovny, a nijak se nedotýká otázky úhrady jeho, jež je normována §em 157. Nejde tu o nějaké specielní ustanovení, doplňující všeobecné ustanovení § 157, jak mylně za to má stížnost, neboť kdyby byl zákonodárce něco takového zamýšlel, jistě by úmysl ten vzhledem k vylíčenému obsahu ustanovení § 157 došel v § 189 náležitého výrazu.
Že tomu tak jest, svědčí i důvodová zpráva poslanecké sněmovny, č. tisku 4186/1923, str. 86, kde se praví: »Poněvadž na doručování výměrů jest podle § 189 odst. 2 užíti obdobně předpisů o doručování v civilním řízení soudním, dlužno při výměrech, jež se mají doručiti v Čech., na Mor. nebo ve Slez., užíti obdoby předpisů §§ 87—122 civ. soud. řádu z 1. srpna 1895 č. 113 ř. z., při výměrech, jež se mají doručiti na Slov. neb v Podk. Rusi, pak obdoby předpisů §§ 105—177 zák. čl. I:1911.«
Tomu nevadí ani citace ustanovení 2. odst. § 189 »v civilním řízení soudním«, kdyžtě, jak vidno z nadpisu zákona z 1. srpna 1895 č. 113 ř. z. výrazů »soudní řízení« a »řád soudní« užívá se promiscue. Stejně je tomu i se zák. čl. I:1911, jenž je nadepsán rovněž jako »soudní řád«, kdežto zákon z 19. ledna 1928 č. 23 Sb. ve svém čl. 3 o něm praví »zák. článek I:1911 o "soudním řízení" ve věcech občanských«. Že tu § 189 odst. 2 má na mysli skutečně jen způsob doručování, jest viděti i ze srovnání první věty tohoto odstavce s větou druhou, podle níž, jde-li o výměry, kterými jest rozhodováno o nárocích na pojistné dávky nebo o pojistné povinnosti, jest užíti obdobně předpisů o doručování žalob. Podle této druhé věty jde tu zřejmě jen o způsob doručování.
Je-li pak za tohoto právního stavu úhrada poštovného vzešlého doručením platebního výměru jakožto správní náklad normována §em 157 a nikoli §em 189, potom arciť odpadá potřeba zabývati se dalšími námitkami stížnosti zabývajícími se otázkou, zda a pokud jsou tu pro doručování výměrů po rozumu 2. odst. § 189 kromě civ. řádu soud. směrodatny ještě jiné normy s tím související, neboť otázka ta je pro posouzení daného sporu podle toho, co svrchu dovoženo, irelevantní.
Vyslovil-li tudíž žal. úřad nař. rozhodnutím, že pojišťovna nemůže poštovné, které patří mezi správní výlohy, zvláště účtovati, když se prostředky k úhradě správních nákladů opatřují podle § 157 odst. 1 zák. č. 221/24 pojistným, nelze shledati ve výroku tom nezákonnost, i bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 9251. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 830-832.