NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7567 —
Čís. 7567.

Hodnota předmětu rozepře o výmaz kauční hypotéky řídí se výší celé pohledávky, nikoliv jen onou její částí, která již vznikla v mezích kauční hypotéky.
(Rozh. ze dne 1. prosince 1927, R I 1021/27.)
Žalobu o výmaz kauční hypotéky za 230 000 Kč zadal žalobce na okresním soudě v M. a opíral příslušnost o § 91 a 95 j. n., oceniv předmět rozepře na 5 000 Kč. Žalovaný namítl věcnou nepříslušnost soudu, tvrdě, že úvěrová pohledávka jest po právu penízem 114 571 Kč 12 h a žalobkyně již sama uznala 30 000 Kč, pročež prý pro žalobu jest příslušným krajský soud. Námitku věcné nepříslušnosti soud prvé stolice zamítl, rekursní soud námitce vyhověl a žalobu odmítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalobkyně domáhá se žalobou toliko knihovního výmazu zástavního práva. Jde tudíž o žalobu, mající za předmět jen zástavní právo podle § 57 j. n. Pro ocenění předmětu sporu při takových žalobách je podle právě řečeného místa zákona rozhodna — mimo případ menší ceny zástavy, o nějž tu nejde — výše pohledávky. Ta činí v souzeném případě 230 000 Kč. Je tudíž pro ni podle §§ 49 a 50 j. n. věcně příslušným sborový soud. Nesejde na tom, že jde o zástavní právo pro pohledávku úvěrní (kauční hypotéku). Zákon nerozeznává mezi různými druhy pohledávek a nestanoví výjimku pro úvěrní pohledávky, ať již zcela nebo z části vybrané nebo nevybrané. Platí proto též pro úvěrní pohledávky zásada, že rozhodnou je výše pohledávky. Dovolací rekurs je na omylu, míně, že se výše (cena) úvěrní pohledávky řídí podle části pohledávky, jež v mezích kauční hypotéky již vznikla, a že úvěrní pohledávka je úplně bez ceny, když, jako prý tuto, pohledávka v mezích kauční hypotéky vůbec ještě nevznikla. I pří kauční hypotéce nutno — mimo případ menší ceny zástavy — přihlížeti k plné její výši, třebaže v jejích mezích skutečná pohledávka vůbec ještě nevznikla. Neboť případ, že vtělenému zástavnímu právu neodpovídá žádná skutečná pohledávka, může nastati i u jiných než kaučních hypoték, na př. když pohledávky, k nimž se vztahuje, zanikly, ve kterýchžto případech použití § 57 j. n. jistě není pochybné (srov. též nařízení ministerstva financí ze dne 18. července 1906, čís. 84722/5, věstník ministerstva spravedlnosti z roku 1906, strana 285). Mimo to nelze ani tvrditi, že ještě nevyužitá úvěrní hypotéka jest bez ceny, přihlíží-li se k § 224 ex. ř., podle něhož jest onu část nejvyššího peníze úvěrní hypotéky, jež vzniklými již pohledávkami není vyčerpána, po případě tedy i celou úvěrní pohledávku ani z části ještě nevyčerpanou, vyrovnati tím, že se přiměřená hotovost — Čís. 7568 —
přikáže z rozdělované podstaty a uloží na soudě, takže úvěrní hypotéka může takto dojíti platnosti. Platí tudíž i pro úvěrní hypotéku předpis § 57 j. n. Předpis ten je velící, zavazuje tudíž též žalobkyni. Odchylné její ocenění předmětu sporu nemá proto pro řešení otázky o soudní příslušnosti právního významu.

Citace:

č. 7567. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 614-615.