Čís. 1410.
Lhůta §u 1111 obč. zák. nebyla změněna třetí dílčí novelou k občanskému zákonu.
(Rozh. ze dne 10. ledna 1922, Rv I 695/21.)
Smlouvou ze dne 27. ledna 1909 propachtoval žalovaný žalobci nemovitosti na 9 let (do 31. ledna 1918), začež mu žalobce složil kauci. Po skončení pachtovního poměru domáhal se žalobce v roce 1921 vrácení kauce, žalovaný namítl proti pohledávce nároky na náhradu škody, již prý mu žalobce způsobil nepořádným obděláváním pozemků a neudržováním nemovitostí. Oba nižší soudy žalobě vyhověly, namítanou vzájemnou pohledávku žalovaného pak neuznaly, ježto ji uplatňoval opožděně (§ 1111 obč. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Náhled dovolatelův, že ustanovení §u 1111 obč. zák. bylo zrušeno ustanovením III. dílčí novely, je patrně mylný. Ustanovení §u 1111 obč. zák. nejen nebylo nikde v dílčí novele zrušeno výslovně, nýbrž ani ne mlčky, ježto v novele není ustanovení, které by je zastupovalo. § 194 novely té
(§ 1486 čís. 4 obč. zák.) upravuje pouze lhůtu promlčecí pro pohledávky z nájemného a pachtovného, nikoli promlčení náhradních pohledávek z poměru nájemního nebo pachtovního, o nichž jedná § 1111 obč. zák., stanově pro ně jednoroční lhůtu preklusivní. Proti zažalovanému nároku na vrácení kauce uplatňované vzájemné nároky žalovaného jsou právě náhradními nároky z poměru pachtovního ve smyslu § 1111 obč. zák., totiž nároky z důvodu způsobené škody nehnojením a neoráním polí, neudržováním stavení, ohrad, plotů ve stavu, jak
byly převzaty, pročež nároky ty uplynutím jednoho roku od odevzdání spachtovaného předmětu zanikly, nebyvše soudně vymáhány a nemůže je žalovaný proto po uplynutí této doby více uplatňovati ani námitkou proti žalobě o vrácení kauce.