NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 10515.

O zletilých a svéprávných dědicích, kteří se přihlásili bezvýminečně k pozůstalosti a jimž byla přenechána její správa, platí obdobně předpisy o správě společného majetku (§§ 833 a násl. obč. zák.). Pozůstalostní soud může schváliti prodej pozůstalostního obchodu veřejnou dražbou jen se souhlasem všech dědiců, jimž byla přenechána správa pozůstalostí. Dražbou podle § 145 nesp. říz. není míněna jen veřejná soudní dražba.
(Rozh. ze dne 12. února 1931, R I 66/31.)
Jde o týž případ jako v předchozím rozhodnutí. Pozůstalostní soud vyhověl návrhu pozůstalé vdovy, by byl pozůstalostní obchod zcizen veřejnou dražbou. Rekursní soud k rekursu pozůstalých zletilých dcer napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud zamítl návrh pozůstalé vdovy na zcizení pozůstalostního obchodu veřejnou dražbou. Důvody:
Jde o souhlasná usnesení nižších soudů a jest proto dovolací stížnost posuzovati s hlediska předpokladů § 16 nesp. říz. Dovolací stížnost vytýká napadenému usnesení, jak vysvitne z další úvahy, právem, že odporuje zákonu a spisům. Nižší soudy souhlasně povolily, by byl obchod, patřící do pozůstalosti, zcizen soudní dražbou, rekursní soud jednak z toho důvodu, že stěžovatelky jakož i jejich právní zástupce souhlasily se soudní dražbou a že jest tu proto platně uzavřena dohoda, která vylučuje, by stěžovatelky prosadily prodej z volné ruky, jednak proto, že opatření má oporu i v zákoně, ježto § 145 nesp. říz. má na mysli jen soudní dražbu. K tomu jest říci toto: Jest si především připomenouti, že jde o zletilé a svéprávné dědice, kteří se přihlásili bezvýminečně k pozůstalosti a jimž byla přenechána správa pozůstalosti, takže jejich práva jako takových byla obmezena jen stejnými právy spoludědiců, a že o nich platí obdobně předpisy o správě společného majetku obsažené v § 833 a násl. obč. zák. (rozhodnutí čís. 9892 a 10209 sb. n. s.). Posuzuje-li se případ s tohoto hlediska, mohl pozůstalostní soud schváliti prodej pozůstalostního obchodu veřejnou dražbou podle § 843 obch. zák. jen, byl-li tu souhlas všech dědiců, jimž byla přenechána správa pozůstalosti. Vysloviv, že jest tu takový souhlas, ocitl se rekursní soud přímo v rozporu se spisy, neboť z obsahu protokolů jest viděti, že mezi účastníky pozůstalosti nebylo již od počátku shody a souhlasu o podstatných podmínkách prodeje, zejména o tom, co má býti předmětem prodeje. Byl tudíž i právní názor rekursního soudu, že jest tu platně uzavřená dohoda mezi dědici, právně mylný a odporoval zákonu. Leč také názor, že se v § 145 nesp. říz. míní pod dražbou jen veřejná soudní dražba, nemá opory v zákoně. Vyplývá to zřetelně z doslovu § 147 nesp. říz., kde se sice stanoví, že se vykoná zpravidla zcizení veřejnou dražbou, avšak jen, jsou-li na pozůstalosti zúčastněni dědicové, nad jejichž právy jest bdíti soudu z úřadu. V souzeném případě jde však o dědice již zletilé a svéprávné a neplatí tudíž pro ně toto ustanovení. To, co povolil rekursní soud, navrhovala jen jedna z přihlášených dědiček, jimž byla přenechána správa pozůstalosti, kterémužto návrhu nemohlo však právě pro nesouhlas ostatních dědiců býti vyhověno.

Citace:

Čís. 10515. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 174-175.