NPD documents search: Váž. tr., 21 (1939)

Čís. 6354.

Spoluvinníka a účastníka (§ 5 tr. zák.) jest posuzovati s hlediska trestního zákona stejně jako přímého pachatele.
Přímého pachatele nelze kromě pro zločin, jehož se dopustil, stíhati ještě zvlášť pro další činnost, směřující k zabezpečení zisku nebo užitku, i kdyby snad vykazovala všechny náležitosti skutkové podstaty zločinu podílnictví podle §§ 185, 186 tr. zák.
Nelze tak proto učiniti ani u účastníka podle § 5, odst. 1, poslední věta tr. zák.
(Rozh. ze dne 6. září 1939, Zm I 205/39.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal o zmatečni stižnosti obžalovaného A. do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný A. uznán vinným zločinem návodu ke zločinu krádeže podle §§ 5, 171, 173, 174-II, písm. c), 176-II, písm. a), tr. z. a zločinem podílnictví na krádeži podle §§ 185, 186, písm. a), b), tr. z. a obžalovaný B. zločinem krádeže podle §§ 171, 174-II, písm. a), c), tr. z., takto: I. Zmateční stížnost, uplatněná na základě § 281, čís. 3 tr. ř., se zamítá.
II. Z úřední povinnosti se podle § 290, odst. 1 tr. ř. zrušuje napadený rozsudek jako zmatečný ve výroku, jímž byl trestný čin obžalovaného A. kvalifikován též jako zločin podílnictví na krádeži podle §§ 185, 186, písm. a), b) tr. z., a tato kvalifikace se pomíjí.
Z důvodů:
Při poradě o zmateční stížnosti shledal nejvyšší soud z úřední povinnosti toto:
Nalézací soud zjistil, že se obžalovaný A. před činem dohodl se spoluobžalovaným B., že obžalovaný A. převezme od obžalovaného B. věci, které tento odcizí, a že po činu obžalovaný A. tyto odcizené věci skutečně od spoluobžalovaného B. koupil.
Tuto činnost obžalovaného A. podřadil nalézací soud jednak pod ustanovení §§ 5, 171, 173, 174-II, písm. c), 176-II, písm a) tr. z. jako zločin návodu ke zločinu krádeže a pod ustanovení §§ 185, 186, písm. a), b) tr. z. jako zločin podílnictví na krádeži, při čemž při citování zákona k prvé kvalifikaci výslovně uvádí, že obžalovaný zlý skutek návodem, radou a poučením nastrojil, k němu úmyslně podnět dal a napřed se srozuměl s pachatelem o pomoc, kterou mu po vykonaném skutku poskytnouti má.
Šlo tedy již podle právního stanoviska nalézacího soudu nejen o návod, ale i o účastenství podle § 5, odst. 1, posl. věta tr. z. Účastníkem podle tohoto místa zákona je »i když se jen napřed s pachatelem o pomoc, kterou mu po vykonaném skutku poskytnouti má, neb o podíl v zisku a užitku srozuměl«tr. z., § 5.1.
Stalo-li se však srozumění o pomoci, která má býti pachateli zločinu poskytnuta, nebo o podílu v zisku a užitku teprve po dokonání zločinu, tu přichází v úvahu ustanovení § 6 tr. z., podle kterého ten »kdo dříve se nesrozuměv teprve po spáchaném zločinu pachateli pomáhá a ho podporuje, neb ze zločinu, o němž zvěděl, zisk a užitek béře, nedopouští se sice téhož zločinu (rozuměj: jako pachatel), ale ovšem dopouští se zločinu zvláštního, jak dále v zákoníku tomto ustanoveno bude«tr. z., § 6.
Tomuto ustanovení odpovídají zákonná ustanovení při zločinech §§ 214, 217, při přečinech a přestupcích § 307, při krádeži, zpronevěře neb loupeži §§ 185, 196, 464 tr. z.
Z toho plyne, že skutkovou podstatu podílnictví podle § 185 tr. z. vylučuje srozumění před činem a že v takovém případě předcházejícího srozumění jde jen o účastenství podle § 5, odst. 1, posl. věta tr. z., při čemž je nerozhodné, zda po činu skutečně k pomoci, resp. k podílu na zisku došlo.
Ze slov zákona: »Netoliko přímý pachatel sám stává se vinným ze zločinu, nýbrž i každý ...«tr. z., § 5 (§ 5 tr. z.) a » ... nedopouští se sice téhož zločinu ...«tr. z., § 6 (§ 6 tr. z.) je zřejmé, že spoluvinníka a účastníka zločinu třeba posuzovali s hlediska trestního zákona stejné jako přímého pachatele. Nelze-li však přímého pachatele stíhati kromě zločinu, jehož se dopustil, ještě zvlášť pro čin směřující k zabezpečení zisku nebo užitku, i kdyby snad jeho činnost po činu vykazovala všechny náležitosti skutkové podstaty zločinu podílnictví podle §§ 185, 186 tr. z., nelze tak učiniti ani u účastníka podle § 5, odst. 1, posl. věta tr. z.
Mýlil se proto nalézací soud, když zjištěnou činnost, že obžalovaný A. na základě předcházejícího srozumění skutečně koupil po činu od obžalovaného B. odcizené věci, podřadil též pod ustanovení §§ 185, 186, písm. a), b) tr. z. jako zločin podílnictví na krádeži.
Když tedy nalézací soud kvalifikoval trestný čin obžalovaného A. též jako zločin podle §§ 185, 186, písm. a), b) tr. z., použil v jeho neprospěch nesprávně trestný zákon a zavinil tím důvod zmatečnosti podle § 281, čís. 10 tr. ř., k němuž je nejvyšší soud povinen hleděti podle § 290, odst. 1 tr. ř., i když nebyl zmateční stížností obžalovaného vytýkán.
Byl proto v uvedeném výroku rozsudek nalézacího soudu podle § 290, odst. 1 tr. ř. zrušen jako zmatečný a uvedená kvalifikace byla pominuta, takže obžalované A. zůstává vinným jen zločinem podle §§ 5, 171, 173, 174-II, písm. c), 176-II, písm. a) tr. z.

Citace:

Čís. 6354. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 107-109.