Č. 2687

Vyvlastnění — Stavební ruch: I. Vlastník pozemku vyvlastňovaného nemůže se vyvlastnění ubrániti tím, že nabídne jiný pozemek, se kterým nemůže ihned právně a fakticky disponovati. — II. Expropriát nemá nároku na to, aby se úřad řídil při svém rozhodnutí o vyvlastnění posudkem památkového úřadu podle § 5 zák. o stav. ruchu č. 45/1922. — III. Expropriát nemůže se proti vyvlastnění úspěšně brániti tvrzením, že pozemek se k stavbě nehodí.
(Nález ze dne 24. září 1923 č. 14910.)
Prejudikatura: Boh. 1942 a 2186 adm.
Věc: Karolina C.-D. jménem svým i jménem svých nezletilých dětí Alexa, Františka, Maxe a Alfreda (adv. Jindř. A. Vaníček z Prahy) proti zemské správě politické v Praze (za zúčastněnou místní školní radu v S. její předseda Dr. Jos. P.) o vyvlastnění pozemku dle zákona o stavebním ruchu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Po provedeném řízení ve smyslu § 4 zákona z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. vydala osp v R. vyvlastňovací nález z 17. června 1922, jímž vyvlastnila dle §§ 2 a 3 zák. k žádosti místní školní rady v S. k přístavbě školní budovy se síněmi učebnými, tělocvičnou, bytem řídícího učitele s nutnou komunikací z pozemku č. kat. 26/1 část při hranicích školního prostoru ve výměře 3000 m2, při čemž oceněn 1 m2 pozemku na 2 K včetně náhrady za stromy. Lhůta, do které nutno se stavbou počíti, stanovena byla 3 měsíci. Žádost za vyvlastnění další plochy k zřízení zahrady, cvičiště atd. byla zamítnuta. Odvolání podané z tohoto nálezu bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, vyvlastňovací nález 1. stolice však pozměněn v tom směru, že vyvlastněna byla část pozemku č. kat. 26/1 označená v plánku k nálezu připojeném ve výměře 3000 m2. O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí uvažoval nss takto: Nezákonnost nař. rozhodnutí vidí stížnost v tom, že vyvlastněna byla část pozemkové částice č. 26/1, ač vlastníci její nabídli žadatelce jiný k zamýšlené stavbě způsobilý pozemek. Stížnost sama však připouští, že tento nabídnutý pozemek nebyl a není vlastnictvím st-lů, nýbrž vlastnictvím farního beneficia, které dle tvrzení stížnosti bylo by ochotno pozemek ten se st-li za jiný pozemek vyměniti. Nss vyslovil ovšem již v nálezech svých předchozích (poukazuje se zejména na nález Boh. 2186 adm.) právní názor, že, nabídne-li vyvlastněnec na místě požadovaného pozemku pozemek jiný, může přes to na vyvlastnění pozemku žádaného býti uznáno jen tehdy, když z okolností případu je zřejmo, že vyvlastněnec nabídku tu činí ve vědomí, že stavebník ji přijati nemůže nebo když pozemek v náhradu nabízený jest pro účel zamýšlené stavby nezpůsobilým. Na tom právním názoru trvá nss, ale platí přirozeně názor ten jen v případech, kde vyvlastněnec nabízí pozemek takový, se kterým právně i fakticky ihned může disponovati. To vyplývá z povahy a účelu zákona o stavebním ruchu, který odpomoci má v době nynější nouze o byty (§ 2) nouzi té a podporovati má stavební ruch a jehož platnost je časově obmezena do 31. prosince 1922 (§ 62). Nemůže proto vyvlastněnec vyvlastnění žádaného pozemku odvrátiti nabídkou pozemku, kterého teprve nabýti hodlá a doufá, a který tedy zřejmě stavebníkovi k účelům stavby nemůže odevzdati ihned. Jestli se tedy žal. úřad touto nabídkou blíže nezabýval, nelze v tom shledávati ani nezákonnost ani žádnou vadu, poněvadž právem prohlásil, že na tuto nabídku nelze vzíti zřetel. Další nezákonnost spatřuje stížnost v tom, že žal. úřad nevzal zřetel na dobrozdání zástupce stát. památkového úřadu, které dle názoru stížnosti bylo pro žal. úřad závazné. Jest pravda, že zástupce stát. pam. úřadu vyslovil se proti vyvlastnění, uváděje, že zastavěním vyvlastněné plochy zničena bude krásná partie parku, který je jako krásu přírodní chrániti, a že bude poškozen i pohled na zámek a kostel, čímž i stavby umělecké a historické ceny doznají újmy. § 5 cit. zák. ustanovuje v odst. II., že jde-li o předměty historické nebo umělecké ceny, má býti slyšen i památkový úřad a že má k jeho posudku dle možnosti býti přihlíženo, jde-li o vyvlastnění k účelům obytným. V daném případě nejde však o vyvlastnění k účelům obytným, nýbrž o vyvlastnění pro stavbu budovy určené pro veřejnou potřebu a plyne tedy úsudkem a contrario z § 5, odst. II. cit. zák., že mylný je názor stížnosti, že posudek památkového úřadu byl pro žal. úřad závazný, nehledě ani k tomu, že — jak vysloveno již ve. zdejším nálezu Boh. 1942 adm. — expropriát nemá vůbec nároku na to, aby vyvlastňovací úřad řídil se ve svém rozhodnutí posudkem památkového úřadu. Nelze tedy shledati nezákonnost v tom, když žal. úřad prohlásil, že nemusil přihlížeti k posudku památkového úřadu a je námitka stížnosti v tom směru vznesená bezdůvodnou. Stížnost namítá dále, že vyvlastněný pozemek je k zastavění nezpůsobilý jednak proto, poněvadž zastavěním zničena bude část parku, jednak proto, že jde o prudký svah, na němž stavěti nelze i proto, poněvadž část budovy při dešti bude zaplavena. Na námitku tu, jež již v administrativním řízení byla vznesena, odpověděl žal. úřad v nař. rozhodnutí tím, že poukázal na dobrozdání stavebního znalce, dle něhož je vyvlastněný pozemek k zastavění vůbec a zvláště k rozšíření školy způsobilý. Nehledě k tomu, že by proti tomuto skutkovému zjištění žal. úřadu mohla stížnost brojiti pouze výtkami, jež by dovozovaly jeho vadnost, čehož však stížnost nečiní, nýbrž spokojuje se s tvrzením opaku, není námitka ta vůbec způsobilá, aby dovodila nezákonnost vyvlastnění. Dle názoru nss-u může se vyvlastněný brániti proti zamýšlenému zásahu do svého vlastnického práva jedině z důvodů, že nebylo zachováno pořadí v § 3 cit. zák. stanovené, že vyvlastňovatel má v obci pozemek k zamýšlené stavbě způsobilý a konečně, že nabídne mu jiný pozemek k stavbě způsobilý, ovšem takový, jímž sám může ihned disponovati. Jen těmito námitkami může se proti vyvlastnění brániti, nepřísluší mu však, aby posuzoval způsobilost pozemku k zastavění a domnělou jeho nevhodnost jako důvod proti vyvlastnění uplatňoval. Je proto i tato námitka bezdůvodná. Stížnost vidí nezákonnost nař. rozhodnutí a podstatnou vadu řízení konečně v tom, že žal. úřad bez součinosti st-lů doplniti dal spisy plánkem a že na základě takto doplněných spisů teprve přesně označil vyvlastněnou plochu poukazem na tento plánek. Stížnost má ovšem pravdu, pokud vytýká, že již v nálezu 1. stolice měla býti plocha přesně označena a že tedy plánek oddělovací měl již k nálezu tomu býti připojen (§ 5, předposl. odst.). Byloť ho, poněvadž jde pouze o část parcely č. 26/1, potřebí. Avšak vada ta odstraněna byla nálezem druhé stolice, jež plánek připojila a dle něho vyvlastněnou plochu přesně vyznačila. To se stalo ovšem bez součinnosti strany, které plánek teprve s nálezem druhé stolice byl doručen a nelze tedy tvrditi, že by postup ten byl naskrze správný. Avšak nss neshledal, že by v daném případě vada ta byla vadou podstatnou. Spisy administrativní a nález 1. stolice nezavdávají totiž příčiny k tomu, aby bylo pochybováno o tom, že st-lé již v řízení administrativním před vydáním nař. usnesení věděli, o kterou plochu jde a která plocha jejich parku byla vyvlastněna. Ne zcela přesné označení plochy té v nálezu 1. stolice neztížilo a neznemožňovalo jim obranu a stížnost netvrdí, že by nálezem druhé stolice byla vyvlastněna plocha jiná, než nálezem 1. stolice, nýbrž uvádí pouze, že totožnost půdy té není ze spisů zřejmá. Netvrdí-li však stížnost, že vyvlastněna byla půda jiná, než nálezem 1. stolice, pak padají i námitky stížnosti, že nebyla st-lům dána možnost vyjádřiti se o ploše vyvlastněné a je pak zřejmo, že žal. úřad vyžádav si plánek a doplniv jím nález I. stolice zcela zřetelným vyznačením vyvlastněné plochy, nedoplňoval skutkovou podstatu — což by ovšem bez součinnosti st-lů učiniti nemohl — nýbrž jen přesněji označil plochu vyvlastněnou, která však stranám byla známa a která již v nálezu 1. stolice slovy: »část při hranicích školního prostoru ve výměře 3000 m2« byla — ovšem ne zcela přesně, ale pro účastníky šetření přece dostatečně — označena. Shledána proto i tato výtka bezdůvodnou. Poukazuje-li stížnost, uplatňujíc výtku tu, na jiný případ, kde žal. úřad v obdobném případě nález 1. stolice zrušil, stačí poukázati na to, že nss zkoumá pouze zákonnost nař. rozhodnutí a řízení před ním předcházející a že proto nemůže přihlížeti k tomu, jak úřady v jiných snad obdobných případech postupovaly. Poukazuje-li stížnost na to, že žal. úřad nechal bez povšimnutí námitku v odvolání vznesenou, vytýkající, že k žádosti nebyl přiložen situační plánek stavby odborně zhotovený, jak předpisuje to § 4 zák. o stav. ruchu, tu, ač je pravda, že žal. úřad námitku tu výslovně nevyřizuje, nemohl nss shledati, že by v tom spočívala nějaká podstatná vada. Vycházíť ze spisů, že při komisionelním šetření konaném 6. června 1922 předložen byl situační nákres školních staveb a zamýšlených úprav, zhotovený v předepsaném měřítku úředně oprávněným stavitelem. Jestliže za toho stavu věci nechal žal. úřad tuto námitku odvolání bez povšimnutí, učinil tak zřejmě proto, že ji shledával vyvrácenou spisy a nelze v tom, že ji mlčky pominul, shledávati podstatné vady. Vycházeje z těchto úvah zamítl nss stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2687. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 630-633.