Čís. 9689.


Vyživovací nárok zletilého manželského dítěte proti otci jest uplatňovati pořadem práva. (Rozh. ze dne 27. února 1930, R II 55/30.)
Oba nižší soudy stanovily v nesporném řízení povinnost manželského otce k placení výživného zletilému dítěti. Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů i s předchozím řízením, odmítl žádost o úpravu výživného a odkázal žadatele na pořad práva.
Důvody:
Podle spisů stal se žadatel již dne 11. března 1929 zletilým. Svéprávné, byť dosud k vlastní výživě neschopné děti, nejsou podle § 21 obč. z. pod zvláštní ochranou zákona, u nich nedopadají podmínky, za kterých zákon předpokládá vyživovací povinnost rodičů jako pravidlo, a není zákonného ustanovení, že by o jejich nárocích na výživu mělo býti rozhodováno v nesporném řízení. Jest tedy vyživovací nároky zletilých dětí uplatňovati vždy pořadem práva, jak to bylo vysloveno plenissimárním rozhodnutím nejvyššího dvoru soudního ve Vídni ze dne 19. října 1915 č. j. Pres. 365/15, zapsaným do knihy judikátů pod č. 237, přístupným v úřední sbírce (Nowak) pod č. 1664, s kterýmžto rozhodnutím tento nejvyšší soud plně souhlasí.
Citace:
Čís. 9689.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 336-337.