NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Čís. 3059.

Okolnost, že soud nedal zkoumati duševní stav obžalovaného odbornými lékaři psychiatry, není porušením zákona (§ 344 čís. 5 tr. ř.) ani s hlediska zák. ze dne 1. července 1927, čís. 107 sb. z. a n.
Vady, které mohou zavdati důvodnou příčinu k přibrání a slyšení jiných znalců, jsou uvedeny v § 126 tr. ř. výlučně a musí to býti vady, jež lze odvoditi výhradně z posudku samotného.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1928, Zm I 688/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku porotního soudu v Chrudimi ze dne 4. října 1927, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným spoluvinou na zločinu vraždy úkladné, loupežné a zjednané podle §§ 5, 134, 135 čís. 1, 2, 3 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:
Zmateční stížnost dovolává se důvodu zmatečnosti čís. 5 § 344 tr. ř. z té příčiny, že zamítnut byl porotním soudem návrh, obhájce pří hlavním přelíčení, by byl duševní stav obžalovaného přezkoumán odborníky psychiatry. Stížnost je bezdůvodná. Nebylo zapotřebí slyšeti zvláštní odborníky psychiatry o duševním stavu obžalovaného, an porotní soud již měl po ruce nález a posudek soudních lékařů MUDr. Roberta M-a a Viléma P-a. Zákon v § 134 tr. ř. předpisuje, by soud, jsou-li vůbec dány předpoklady pro zkoumání duševního stavu obviněného, dal provésti jeho prohlídku dvěma lékaři. Použití zvláštních odborníků psychiatrů zákon nikde nepředpisuje. Nemůže ovšem bytí pochyby, že by okolnost ta nebránila soudu, by v jednotlivém případě nepřibral zvláštní odborníky místo soudních lékařů, uzná-li to za potřebné za účelem bezpečného dosažení konečného cíle každého trestního řízení, by se spravedlnosti nestala újma. Avšak když tak soud neučinil, nemůže to bytí porušením zákona a zmatkem podle čís. 5 § 344 tr. ř. V témž smyslu rozhodl nejvyšší soud jako soud zrušovací již v rozhodnutích čís. 261 a 690 sb. n. s. V tom nenastala změna ani zákonem ze dne 1. července 1927, čís. 107 sb. z. a n. Naopak článek I. čís. 1 tohoto zákona předpisuje výslovně, že soud má zpravidla přibrati znalce trvale ustanovené u soudu pro ten který obor (stálé znalce) a dovoluje jen fakultativně (arg. slovo »může«) a jen za výjimečných okolností, by místo těchto znalců byli přibráni jiní. Také opatření čl. I. čís. 6 uvedeného zákona, t. j. pozorování duševního stavu obviněného ve veřejném ústavě nebo ve zvláštním pozorovacím oddělení u soudu, jest opatřením fakultativním, jež může soud nařídí ti, jsou-li tu zvláštní předpoklady, v tomto předpisu uvedené. Zmateční stížnost namítá ovšem také, že důkaz slyšením zvláštních odborníků psychiatrů měl býti připuštěn z toho důvodu, že posudek podaný soudními lékaři jest vadným, poněvadž z předpokladů, které jsou uvedeny v tomto posudku a z nichž znalci závěr svůj činí, závěr ten nutně nevyplývá a poněvadž nad to se předpoklady ty ani nesrovnávají se zjištěnými skutečnostmi. Tu však zapomíná stížnost, že jen za předpokladů § 126 tr. ř. a jen tehdy, nelze-li pochybnost odstraniti opětným výslechem znalců, je přípustno, vyžádati si posudek jiných znalců, dáti ho přezkoumati jinými znalci. Bylo proto na stěžovateli a jeho obhájci, by především využili práva otázek, jim podle § 315 (249) tr. ř. příslušejícího a vhodnými dotazy na znalce při hlavním přelíčení přítomné hleděli docíliti objasnění věci a odstranění pochybností v těch směrech, v kterých to uznávali nutným. Záznamy protokolu o hlavním přelíčení neobsahují však nic, co by nasvědčovalo takovému postupu. Zdůrazniti sluší dále, že vady, které mohou zavdati důvodnou příčinu k přibrání a slyšení jiných znalců, uvedeny jsou v § 126 tr. ř. výlučně a že musí to býti vady, jež lze odvoditi výhradně z posudku samotného. Na takové vady nebylo obhajobou při důkazním návrhu vůbec poukázáno. V uplatňovaném návrhu, jak je jeho obsah osvědčen v protokole o hlavním přelíčení, není ani slovem naznačeno, z jakých důvodů je žádoucím přezkoumání duševního stavu obžalovaného odborníky psychiatry, pokud se týče v kterých určitých směrech, které předpokládají zvláštní odborné znalosti a které nejsou slyšenými dosud znalci bezvadně objasněny a posouzeny, měli by odborníci psychiatři býti slyšeni. To, co je uplatňováno teprve ve zmateční stížnosti, je opožděno.

Citace:

Čís. 3059. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 80-82.