Authors:
= Boh. adm., 6 (1924), sv. 2
PDF

č. 3739.


Učitelstvo: I. Služebním stářím ve smyslu čl. 4. zák. č. 306/1920 jest rozuměti služební dobu významnou pro vyměření zaopatřovacích požitků. — II. Má-li několik uchazečů o definitivní místo učitelské na veřejné škole národní služební dobu 35tiletou, nemá rozdíl služebního stáří pro presentaci ve smyslu cit. předpisu již významu; pro volbu uchazeče rozhoduje pak jeho kvalifikace.
(Nález ze dne 14. června 1924 č. 15100/23.)
Prejudikatura: Boh. 3074 adm.
Věc: Užší správní komise hlavního města Prahy proti ministerstvu školství a národní osvěty o presentační právo.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Vynesením z 26. října 1922 potvrdila zšr v Praze ve smyslu § 13 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z po případě čl. 4. zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb. presentaci Františka Z. na místo definitivního řiditele při ... . občanské škole chlapecké spojené s obecnou v Praze . .
K odvolání druhého žadatele Aloise K., v němž uplatňoval započtení své vojenské služby konané za mobilisace od 26. října 1916 do 1. listopadu 1918 do služební doby rozhodné pro určení služebního stáří, zrušil žal. úřad nař. rozhodnutím v odpor vzaté vynesení zšr-y jako nezákonné, ježto presentovaný uchazeč není služebně nejstarším ze žadatelů velmi dobře kvalifikovaných a jeho volba tudíž odporuje ustanovení čl. 4. zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb. a min. výnosu z 31. prosince 1920 č. 40 897, kterým se článek cit. provádí - - - -
Nss vyslovil a zevrubně odůvodnil již v nál. Boh. 3074 adm. právní názor, že služebním stářím po rozumu čl. 4. zák. č. 306/1920 sluší rozuměti služební dobu významnou pro výměru zaopatřovacích požitku, jakož i že při více uchazečích vykazuiících 351etou služební dobu, nemá rozdíl služebního stáří pro presentaci již významu a že rozhoduje pro volbu uchazeče jeho kvalifikace. ...
Podle obsahu správnních spisů jsou oba uchazeči velmi dobře způsobilí pro misto, které se obsazuje, a vykazovali každý z nich skutečnou služební dobu 34 let, 5 měsíců a 10 dnů. Po připočtení válečných pololetí, jež jsou po rozumu § 1, odst. 2 zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb. započítatelna k celkové služební době pro vyměření pensijních požitků a přicházejí tedy v úvahu ve smyslu svrchu uvedeného právního názoru i při určování služebního stáří po rozumu čl. 4. zák. č. 306/1920, překročili oba žadatelé 35. rok služební.
Nelze proto přihlížeti ve sporném případě k služebnímu stáří obou uchazečů, jež přestalo býti konkurenční jednotkou pro předmětné řízení obsazovací, a jest bez právního významu skutečnost, zda snad druhému ze žadatelů Aloisu K. přísluší vzhledem na předpis § 1 nař. z 10. prosince 1915 č. 362 ř. z. nárok na výhodnější započtení doby, kterou ztrávil za mobilisace v činné službě vojenské, do výslužby.
Za tohoto právního a skutkového stavu není nař. rozhodnutí, které shledává porušení normy čl. 4. č. 306/1920 jedině v tom, že presentovaný uchazeč není služebně nejstarším ze žadatelů velmi dobře kvalifikovaných, ve shodě se zákonem, a bylo je proto zrušiti podle § 7 zák o ss.
Citace:
č. 3739. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 80-81.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).