NPD documents search: Právník, 67 (1928) - Ustanovení §104 j. n., i když se týká našich soudů

Čís. 572.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Veškeré hospodaření cukrem jest podrobeno vlivu státní správy.
(Rozh. ze dne 17. října 1919, Kr I 964/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Mostě ze dne 11. září 1920, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Rozsudek zjišťuje, že obžalovaný nakoupil od neznámých lidí cukr po 6, 8 a 10 K za 1 kg, že jej, aby nevzbudil zdání, jakoby prodával aprovisační cukr dráže, než bylo předepsáno, chtěl prodati se zcela nepatrným ziskem v Karlových Varech a že jej proto Oskar P. naložil dne 10. června 1920 v bedně s označením »prací prášek« a v baťochu na svůj vůz, aby s ním jel do Karlových Var, při čemž obžalovaný jel sebou, že však cestou stávkující dělníci vůz zastavili a bednu i baťoch zabavili, při čemž vyšlo na jevo, že v tom i onom byl cukr. Skutkové podstaty přečinu pletich, pro který byla na obžalovaného vznesena obžaloba, soud ve zjištěném jednání neshledal. Dle rozhodovacích důvodů rozsudku nestalo se tak jedině proto, že dle rozsudkového zjištění obžalovaný chtěl cukr v Karlových Varech prodati jen, aby si opatřil nepatrný výdělek. Zmateční stížnosti státního zastupitelství, jež odporuje rozsudku s hlediska důvodu zmatečnosti dle § 281 čís. 9 a) tr. ř., nelze upříti oprávnění. Stížnost zdůrazňuje přemrštěné ceny, za něž obžalovaný cukr nakoupil, jakož i okolnost, že obžalovaný kupoval cukr, předmět to potřeby, jímž hospodaří stát, pod rukou a konečně i moment, na který béře zřetel arci i nalézací soud, že totiž obžalovaný chtěl cukr prodati s jistým, byť dle rozsudkového zjištění zcela nepatrným ziskem, by si opatřil výdělek rovněž nepatrný. Stížnost dovozuje správně, že každé pokoutní obchodování předmětem potřeby, jímž hospodaří stát, je pletichami, při čemž způsobilosti, stupňovati cenu cukru, nabylo jednání obžalovaného tím, že cukr koupený jím samým, za cenu převyšující značně ceny, stanovené pro cukr, určený ke spotřebě, vládním nařízením ze dne 20. ledna 1920, čís. 41 sb. z. a n., chtěl prodati se ziskem a za účelem výdělku. V době činu bylo v platnosti vládní nařízení ze dne 23. září 1919, č. 519 sb. z. а n., o úpravě obchodu řepovým cukrem ve výrobním období 1919/20. Je ovšem pravda, že předpisy tohoto nařízení vztahují se po výtce na cukr nezdaněný, jakož i na cukr cizozemský, přesto však je z něho patrnou snaha, podřaditi veškeré hospodaření cukrem vůbec dalekosáhlému vlivu státní správy za tím účelem, by bylo zabezpečeno zásobování obyvatelstva cukrem za ceny přiměřené. Proti snahám státní správy, nesoucím se k tomu, by zabráněno bylo zdražování cukru, a jim odpovídajícím úředním předpisům jednal tudíž obžalovaný tím, že cukr, nakoupený od neznámých lidí za vyšší ceny, než byly ceny úředně stanovené, snažil se pod rukou se ziskem dále prodati. Na výši tohoto zisku naprosto nesejde a nalézací soud dovolává se té okolnosti, že snad zisk ten měl býti nepatrný, zcela neprávem jako momentu, který by odnímal jednání obžalovaného povahu pletich.

Citace:

Ustanovení §104 j. n., i když se týká našich soudů. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 7, s. 229-230.