Čís. 16041.

Nepřátelský osobní poměr mezi veřejnými společníky, znemožňující jejich zdárnou společnou činnost, jest důležitým důvodem pro zrušení veřejné obchodní společnosti (čl. 125 obch. zák.)
Stačí spoluvina žalovaného společníka na skutečnostech, jež jsou důležitým důvodem pro zrušení společnosti.
(Rozh. ze dne 21. dubna 1937, Rv I 1792/35.)
Žalobce Oskar F. a žalovaný Alfons F. byli spolumajiteli veřejné obchodní společnosti, kterou převzali od svého otce Hynka K. F. Společenský poměr byl mezi nimi ujednán ústně a na neurčitou dobu. Ježto vznikl mezi oběma bratry osobní napjatý poměr a žalovaný nesouhlasil dobrovolně se zrušením jejich společenství, domáhá se žalobce výroku, že veřejná obchodní společnost, vystupující pod firmou J. C. F.- synové v R., je zrušena, že nabytím právní moci rozsudku vstupuje do likvidace a že jest jmenovati jako likvidátora osobu odlišnou od obou veřejných společníků. Žalovaný namítl, že na jeho straně nejsou splněny důvody zrušení společnosti podle čl. 125 obch. zák. Nižší soudy uznaly podle žaloby, prvý soud z těchto důvodů: Podle čl. 125 obch. zák. může společník žádati zrušení společnosti před uplynutím doby určené pro trvání společnosti, nebo při společnostech na neurčitou dobu bez předchozí výpovědi, má-li k tomu závažný důvod. Takovými důvody mohou býti skutečnosti uvedené v odst. 3 řečeného článku, ale mohou to býti i jiné soudem zjištěné důležité důvody. Bylo proto zkoumati, zda jsou tu žalobcem uvedené důvody a zda jsou takového rázu, aby opravňovaly k zrušení společnosti. Ježto jsou tu jen 2 společníci, nelze užíti ustanovení čl. 127 a 128 obch. zák., nýbrž nutným důsledkem zrušení společnosti jest jen likvidace. Z přednesu obou stran vychází najevo, že nejen není mezi nimi již po léta dobrý poměr, ale že jsou v nepřátelství. Již sám tento přednes by stačil k vyslovení zrušení společnosti podle čl. 125 obch. zák. Kromě toho zjistil soud, že již brzy po převzetí obchodu došlo mezi spornými stranami k neshodám, že žalovaný přišel jednou do bytu žalobcova, tam vyhrožoval, že vše pobije, že 28. ledna 1933 přišel žalobce z obchodu do bytu a plakal rozrušením a měl zranění, jež mu způsobil žalovaný, že žalobce utrpěl nervové zhroucení, a je proto stále v lékařském ošetření, dále že mezi spornými stranami docházelo k hádkám a vzájemným výčitkám, a že se též vzájemně na cti hrubě urážely. Je tedy zřejmé, že zjištěné urážky na cti a zlé nakládání svědčí o zjevném nepřátelství dvou sporných stran, a jsou proto důležitým důvodem pro zrušení společnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žaloba je založena na ustanovení čl. 125 obch. zák. Důvody uvedené v třetím odstavci řečeného článku jsou pouze exemplifikativní, nikoli taxativní, a proto není rozhodující, lze-li skutkové okolnosti, jež jsou základem žaloby, podřaditi pod některý z důvodů vytčených v třetím odstavci uvedeného článku. Dovolací soud souhlasí s názorem nižších soudů, že zjištěné skutečnosti jsou důležitými důvody pro zrušení společnosti ve smyslu čl. 125 obch. zák., neboť znemožňují zdárnou spolupráci členů společnosti. Není rozhodující, z kterých příčin vznikl původně nepřátelský osobní poměr mezi společníky, jenž znemožňuje jejich spolučinnost, protože již tento poměr a z něho prýštící vzájemné chování společníků jest věcně důležitým důvodem pro zrušení společnosti. Mylně dovozuje dovolatel, že nelze věc správně posouditi, nebyly-li zjištěny původní příčiny nepřátelského poměru společníků, a to proto, že jest to zapotřebí pro určení, kdo z obou společníků má vinu na nemožnosti spolupůsobení společníků. Ze zjištěných skutečností samých plyne aspoň spoluvina žalovaného, neboť — ať jsou původní příčiny rozporu mezi stranami jakékoli — nemůže tím býti chování žalovaného vůči žalobci exkulpováno. Již tato spoluvina žalovaného na skutečnostech, jež jsou důležitým důvodem pro zrušení společnosti, stačí, aby žalobce mohl žádati zrušení společnosti ve smyslu čl. 125 obch. zák.

Citace:

č. 16041. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 538-540.