NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Č. 3053.

Zajištění bytů: I. Před platností novely z r. 1923 k zák. č. 225/1922 nebránilo zajištění bytu podle § 13 cit. zák. tomu, aby vlastník domu bytu toho mohl použíti pro sebe. — II. Nezákonný jest příkaz udělený úřadem vlastníkovi domu, aby do bytu zajištěného podle zák. č. 225/1922 připustil nastěhování nového nájemníka, dokud zajišťovací nález nenabyl účinnosti.

(Nález ze dne 4. ledna 1924 č. 22425/23).
Prejudikatura: Boh. 1950 adm.
Věc: Josef N. v N. B. adv. Dr. Jan Žáček z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o zajištění bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se, pokud jím st-1 i byle uloženo, aby připustil nastěhování nového nájemníka do bytu před účinností zajišťovacího nálezu, pro nezákonnost, pokud jím bylo st-1 i zakázáno, používati zajištěného bytu pro sebe, pro vady řízení, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.

Důvody:
Nař. rozhodnutí potvrzuje v celém obsahu nález první stolice, který obsahuje tyto výroky:
1. zajištění bytu v domě č. p. — v N. B., obývaného dosud státním zaměstnancem a uprázdnivšího se jeho služebním přeložením do obce jiné dle §u 13 zák. č. 225/22,
2. výrok, jímž se st-li ukládá připustiti, aby se nový nájemce nastěhoval do uprázdněného bytu dříve, než nález zajišťovací nabude platnosti;
3. konečně výrok, že nemohlo býti přihlíženo k námitce stěžovatelově, že si hodlá ponechati byt pro sebe, jenž podle svého obsahu znamená zákaz, aby st-1 použil bytu v domě č. p. — pro sebe.
ad 1. Pokud jde o zajišťovací příkaz, shledává stížnost, že výrok ten odporuje zákonu, ježto prý předpis § 13 zák. č. 225/22 nutno vykládati jen ve spojení s § 2 téhož zák. a že proto prý není přípustno, vydati zajišťovací příkaz dříve, než bylo zjištěno, jsou-li tu předpoklady § 2 cit. zák.
Stížnosti jest sice dáti za pravdu, pokud tvrdí, že ve smyslu §u 13 cit. zák. jest omezena volnost majitele domu, volně nakládati s byty ve svém domě jen potud, pokud majitel domu chce byt obývaný dne 19. srpna 1922 státním zaměstnancem a uprázdnivší se odchodem zaměstnance toho do obce jiné, zase pronajmouti; v případě tom jest mu bráněno pronajmouti zajištěný byt někomu jinému než právě onomu státnímu zaměstnanci, který mu úřadem jako nový nájemce byl označen.
Přes to však nelze právem tvrditi, že by úřad, než vydá zajišťovací příkaz, měl přihlížeti k ustanovení § 2 cit. zák. a tudíž zjišťovati, nepotřebuje-li snad majitel domu bytu v něm se uprázdnivšího pro sebe, neboť tento § 2 týká se jen pronajatých a neobydlených místností, které se hodí k obývání.
Ovšem však účinky zajištění podle zák. č. 255/22 nejsou takové, že by bránily jiné disposici s bytem než pronajetím, pokud jsou ve shodě se zákonem (srov. nál. Boh. 1950 adm.). Námitka, čerpaná z § 2 cit. zák., není tedy důvodná.
ad 2. Výrok, jímž st-li bylo uloženo připustiti, aby se nový nájemce mohl do uprázdněného bytu nastěhovati dříve, než zajišťovací nález nabude působnosti, shledal nss nezákonným.
Otázka, zda se může nový nájemník do uprázdněného bytu nastěhovati před účinností zajišťovacího příkazu, zda tedy může pronajatého objektu použíti dříve, řídí se podle nájemní smlouvy; otázka ta jest soukromoprávní povahy.
Když pak ani zajišťovací příkaz nenahrazuje nájemní smlouvu (srovn. zdejší nál. Boh. 1950 adm.), tím méně má úřad právo nařizovati, aby majitel domu dovolil užívání bytu před účinností zajištění. Po této stránce odporuje výrok úřadu zák.
ad 3. Pokud jde konečně o třetí výrok nař. rozhodnutí, jest st-li vydaný zákaz, ponechati si byt v domě č. p. — v N. B., odůvodněn tím, že by tím byl zjednán stav protizákonný, ježto by pak st-1 disponoval s dvěma byty, kdežto dle § 3 cit. zák. není dovoleno v téže obci míti dva nebo více bytů.
Avšak st-1 tvrdil již ve správním řízení a namítá také ve stížnosti, že svého dosavadního bytu v domě č. p. — nechce dále používati pro sebe, nýbrž že ho chce po přestěhování do domu č. p. — přenechati svému synovi. Tím tvrdil st-1 okolnost, která by, zjistí-li se správnost její, vylučovala závěr, že st-1 má v téže obci dva byty.
Žal. úřad okolnost tu nevyšetřil. V tom spočívá podstatná vada ří- zení, a bylo proto v té příčině nař. rozhodnutí zrušiti pro vadnost řízení dle § 6, odst. 2 zák. o ss.

Citace:

č. 3053. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 187-189.