NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 4295.

I v tom případě, byl-li návrh na vydání upomínacího platebního rozkazu obsažen v žalobě, pozbývá platební rozkaz včasným odporem i jen jediného žalovaného účinnosti proti všem žalovaným.
(Rozh. ze dne 22. října 1924, Rv I 1073/24.)
Proti upomínacímu platebnímu příkazu, znějícímu na Josefa F-a a Mathildu F-ovou, podala odpor pouze Mathilda F-ová. Procesní soud prvé stolice žalobě proti Mathildě F-ové vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k novému rozhodnutí. V otázce pak, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Zmatečnost napadeného rozsudku vidí žalobkyně v tom, že soud prvé stolice, když proti upomínacímu platebnímu rozkazu ze dne 6. září 1923 proti manželům Josefu a Mathildě F-ovým vydanému pouze Mathilda F-ová odpor podala, k ústnímu jednání na den 27. září 1923 soud pouze Mathildu F-ovou volal a nikoli též Josefa F-a, ačkoliv dle §u 9 zákona ze dne 24. dubna 1873, čís. 67 ř. zák. také proti Josefu F-ovi platební rozkaz pozbyl účinnosti a v důsledcích toho také Josef F. k ústnímu jednání volán býti měl. Tímto nezákonným postupem soudu prvé stolice pozbyl po názoru dovolatelky Josef F. možnosti, by o žalobě jednal, a proto rozsudek prvé stolice trpí prý zmatečností, ke které soud odvolací z moci úřadu měl přihlížeti, i když jen proti Mathildě F-ové byl vydán. Rozsudek druhé stolice onou zmatečností jest prý rovněž stižen, poněvadž k zmatečnosti této z moci úřadu nepřihlédl. Názoru tomu nelze přisvědčiti. Jest sice pravda, že dle předpisu §u 19 zákona ze dne 27. října 1873, čís. 67 ř. zák. může věřitel žádati o vydání platebního rozkazu i v žalobě, kterou se svého nároku domáhá. Jsou tedy osoby, proti kterým žaloba taková směřuje, všechny žalovanými, tedy stranami rozepře. Nějakých předpisů, od ustanovení §§ 1—18 téhož zákona odchylných, § 19 a násl. neobsahují, a platí tudíž i pro návrh na vydání platebního rozkazu, učiněným v žalobě, předpis §u 9 zákona, že včasným odporem i jen jednoho žalovaného platební rozkaz pozbývá účinnosti proti všem žalovaným. To plyne z důvodové zprávy k zákonu, která uvádí, že možnost, spojiti návrh na vydání platebního rozkazu se žalobou, byla zákonem poskytnuta proto, by o žalobě nemusilo býti zahájeno nové řízení a útraty řízení se nestaly marnými, když platební rozkaz odporem účinností pozbyl. Mělo proto spojení upomínacího návrhu se žalobou jen vymáhání uplatňovaného nároku zjednodušiti a zlevniti, nemělo ale jím na předpisech o řízení ničeho býti změněno. Za tohoto stavu věci byla by žalobkyní tvrzená zmatečnost na straně žalovaného Josefa F-a dána až do té doby, kdy Josef F. prohlášením žalobkyně při ústním jednání ze dne 12. ledna 1924, že platební rozkaz proti Josefu F-ovi nechává padnouti a že prosbu žalobní o zaplacení vznáší pouze proti žalované Mathildě F-ové, přestal býti stranou rozepře, neboť po tomto prohlášení žalobkyně zůstala stranou procesní jedině žalovaná, se kterou bylo jednáno a proti které také rozsudek soudu prvé stolice byl vydán. Netrpí proto rozsudek prvé stolice pouze proti Mathilde F-ové vydaný, zmatečností ve smyslu §u 477 čís. 4 c. ř. s., kterou ostatně jenom Josef F. mohl uplatňovati a v důsledku toho není ani rozsudek soudu odvolacího zmatečným ve smyslu §u 503 čís. 1 c. ř. s.

Citace:

č. 4295. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 492-493.