Čís. 1073.
Tím, že kupitel opomenul postarati se o řádné uschování pozastaveného zboží, nepozbývá nároku na náhradu, plynoucího ze včasného oznámení vad zboží.
(Rozh. ze dne 31. května 1921, Rv 1 373/21.) Žalující firma dodala žalované firmě zásilku vodnice, jež dle úmluvy měla býti dodána bez listí. Dodána však byla s listím a žalovaná musila magistrátu v L., jemuž vodnici dále prodala a jemuž byla žalující přímo
zaslána, sleviti třetinu kupní ceny, ježto váha listí činila třetinu váhy vodnic. Žalovaná dozvěděla se od magistrátu v L., jehož došlo zboží dne
4. července 1919, o zmíněné vadě dne 5. července 1919, a ještě téhož dne ji oznámila telegraficky žalobkyni, dávajíc jí zboží současně k disposici.
Žalobě o zaplacení kupní ceny procesní soud prvé stolice vyhověl a vyvrátil námitku žalované, jež domáhala se snížení kupní ceny
pro shora uvedenou vadutakto: Oznámení vady, která dle tvrzení
žalované strany odporuje smlouvě, že vodnice budou dodány s docela
malými lístečky srdcovými, stalo se sice v čas ve smyslu čl. 347 obch. zák., avšak bylo nutno, aby žalovaná strana dle čl. 348 obch. zák. se postarala o prozatímní uschování tohoto zboží, a zejména mohla dle tohoto
ustanovení zákona stav jeho dáti zjistiti znalci a, раk-li zboží podléhalo
zkáze a bylo nebezpečí v průtahu, mohla dle ustanovení čl. 343 obch. zák.
dáti je prodati. To učiniti žalovaná opomenula a následkem toho není
oprávněna na žalující straně požadovati obdobné náhrady za vytýkaný
nedostatek, jakou přiznala kupiteli, magistrátu v L., totiž 1/3 kupní ceny.
Stav vodnice, který byl zjištěn městským úřadem v L. dle protokolu ze dne 5. července 1919 a způsob, jakým zjištění bylo provedeno, nemůže
býti směrodatným pro žalující stranu, tím méně, poněvadž magistrát v L.
tu sám jest smlouvající stranou vůči straně žalované, a s ohledem na
ustanovení § 384 c. ř. s. jako úřad vůbec v úvahu nepřichází, ježto v takovém případě jedině příslušný soud jest povolán zajištění důkazu povoliti a prováděti. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody:
Odvolatelka především vytýká, že nesouhlasí se spisy tvrzení rozsudku,
že dala k disposici vodnici, která 4. července 1919 do L. došla a byla pozastavena, z čehož dovozuje, že nelze použíti čl. 348 obch. zák. Podle
toho článku však stačí, že zboží bylo pozastaveno, dání k disposici článek ten nepředpokládá a je také lhostejno, bylo-li zboží pozastaveno pro vady
kvalitativní či kvantitativní. Prvým soudem bylo v tom směru právem
vytčeno, že nestačí k uplatnění náhrady škody vůči žalobkyni zjištění,
které se stalo magistrátem v L. Žalovaná sama tvrdí, že tu jde o náhradu
škody, jí žalobkyni způsobené, a není pochybnosti, že žalobkyně je povinna tuto škodu nahraditi, раk-li ji způsobila tím, že dodala zboží,
smlouvě nevyhovující. Pak ale musí žalovaná již podle všeobecných pravidel dokázati přesně, že vinou žalobkyně škodu utrpěla a v jaké výši.
Toho však žalovaná nedbala, spokojivši se právě zjištěním magistrátu
v L. podle protokolu z 5. července 1919, což je nepřípustným již proto,
ze se tak stalo smluvníkem žalované, který vodnici od ní koupil, a ne přesně, neboť zjištění schodku ve váze jen »namátkou« nemůže nikdy nahraditi rovinný přesný důkaz.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudů a uložil prvému soudu, by řízení doplnil a pak znovu rozhodl.
Důvody:
Jak prvý soud správně zjistil, oznámila žalovaná strana v čas vady
vodnice zaslané podle faktury ze dne 3. července 1919 a jí magistrátem v L. vytknuté. Vytýkané vady spočívají podle tvrzení žalované v tom, že
přes to, že podle výslovného ujednání bylo podmínkou obchodu dodání vodnice jen s malými lístky, byla dodána vodnice s plným listovím, tak že
při dojití se zapařovala a listoví, aby zboží od úplné zkázy zachráněno bylo, rychle odstraněno býti musilo. Jak žalovaná uvedla, stalo se oznámení vad potom, když městským úřadem za přivzetí znalce a svědka byl o stavu zboží sepsán protokol. Tím vyhověla žalovaná předpisu čl. 347 obch. zák., který vyžaduje prohlídku zboží, aniž by ji předpisoval určitou formou a aniž by ostatně na ni jinak pohlížel, než na základ, na který kupitel, aby na plano nejednal, své oznámení vad opříti může.
Zkouška zboží jest právem kupujícího. Když kupující shledanou vadu
včas oznámil, a jen oznámiti ji potřebuje, to co v obchodním světě sluje:
»dáti k disposici«, není výrazem ze zákona čerpaným, rozhoduje o jeho dalším právním postupu a požadavcích vzhledem k nedostatku předpisu obchodního zákona, zákon občanský. Podle tohoto může kupující požadovati, aby při vadách neodstranitelných se mu dostalo náhrady škody
utrpěné zasláním vadného zboží pokud se týče náhrady toho, oč přijato
zboží nedostatkem jest znehodnoceno, tedy ekvivalentu v penězích (§§ 922, 932 obč. zák.) a může tedy také proti žalobě na zaplacení kupní ceny náhradní nárok svůj ve výši mu příslušející uplatňovati. Soudy nižší vytýkají straně žalované, že nepostarala se o prozatimné uschování zboží
a že nedala stav zboží zjistiti znalci a že proto není oprávněna na žalující straně požadovati náhrady jedné třetiny kupní ceny. V tom směru dlužno
vsak k tomu poukázati, že, porušil-li kupitel svou v čl. 348 obch. zák. mu
uloženou povinnost, postarati se o prozatímní uschování zboží, nevzdal
se tím nikterak práva na náhradu, uplatňovanou na základě včasného
oznámení vad — důsledek takový ze zákona nevyplývá — uvalil pouze na sebe povinnost, nahraditi po případě prodávajícímu škkodu, vzešlou z toho, že zboží nebylo vůbec nebo bylo jen nedostatečně opatřeno. Pokud se týče
zjištění vad, kupujícím uplatňovaných, mají obě strany podle čl. 348 obch. zák. právo, žádati o takové zjištění slyšením znalců, nikoliv tedy
povinnost a zjištění takové před sporem může odpadnouti, a ve sporu
přípustno jest dokazovati tvrzená fakta jakýmkoliv, zákonem uznaným
způsobem, a nemůže kupitel v tom směru nijak omezován býti. Žalovaný nabízel důkaz o tom, že zboží neodpovídalo úmluvě, v jakém stavu došlo,
co bylo příčinou jeho zkázy a o ostatních svých tvrzeních, o něž požadavek náhrady škody opírá, svědky, znaleckým svědkem a listinami. Soud však k důkazům těm nepřihlížel, poukazuje k tomu, že prý žalovaná opomenula se zachovati tak, jak to předpisuje čl. 348 obch. zák. Poněvadž však, jak shora uvedeno, žalované nemůže býti odňata možnost, by svou
škodu a vinu druhé strany jinými průvody dokázala, poněvadž pak dále
soudy o výsledku těchto nabídnutých pokud se týče již provedených důkazů se nevyslovily, trpí řízení vadou, která byla s to, zameziti vyčerpávající projednání a důkladné posouzení věci (§ 503 čís. 2 c. ř. s.).