Čís. 11412.Důvodem rozvodu může býti i jen jediné zlé nakládání. Nevyhledává se, by zlé nakládání bylo zjevem přímo zrůdhé povahy, zvláštní brutality a surovosti, stačí každé nepřátelské, tedy úmyslné, tělesnou neporušenost manželovu poškozující jednání, jež jest svou povahou surovým vybočením ze slušného styku mezi manželi, byť i nemělo v zápětí těžké ublížení na těle neb jinak nenaplňovalo pojem těžkého poškození na těle podle trestního zákona.(Rozh. ze dne 19. února 1932, Rv 2 747/30.) Manželka žalovala manžela o rozvod manželství od stolu a lože z viny žalovaného, ježto ji tak spolíčkoval, že jí proděravěl ušní bubínek. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchtodůvodů:Zákon sice mluví v § 109 obč. zák. o zlých nakládáních (schwere Misshandlungen). Tím však nepředpokládá několik útoků, nýbrž stačí již jeden jediný útok rázu v zákoně naznačeného (sr. rozh. čís. 7802 sb. n. s. a čís. 14094 sb. Glaser-Unger). To plyne jednak z povahy věci, podle níž nelze mysleti, že zákon chtěl manžela nutiti k setrvání v manželském společenství, dopustil-li se druhý manžel na něm — třebaže jen jednou — zlého nakládání nejsurovějšího rázu s nesnesitelnými následky, jednak z úvahy, že zákon v témže místě užívá při rozvodových důvodech úkladů a tělesných vad množného čísla, ačkoli nemůže býti vážných pochybností, že tu stačí i jen jediný úklad aneb jediná vada, a že zákon užívá při rozvodovém důvodu ubližování při množném čísle ještě přídavku »opětované«, naznačuje tak jasně, že v ostatních případech přes to, že tam užívá množného čísla, takové opětování nemusí býti. Pro dovolatelův názor, že zlé nakládání jest rozvodovým důvodem, je-li zároveň zjevem přímo zrůdné povahy, zvláštní brutality a surovosti, není v zákoně podkladu. Stačí každé nepřátelské, tedy úmyslné, tělesnou neporušenost manželovu poškožující jednaní, jež jest svou povahou surovým vybočením ze slušného styku mezi manželi, byť i nemělo v zápětí těžké ublížení na těle nebo jinak nenaplňovalo pojem poškození na těle podle trestního zákona.