NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12882.

Školství. — Zaměstnanci veřejní: * Učiteli, kterému bylo při převodu do platů podle učitelského zákona č. 104/1926 Sb. přiznáno ke dni 1. ledna 1926 výchovné podle cit. zákona na 2 nezaopatřené děti a přídavek podle § 39 téhož zákona na 3. až 6. nezaopatřené dítě, nepřísluší nárok na výchovné pro nezaopatřené dítě narozené za účinnosti učitelského zákona, dokud má ještě aspoň 2 nezaopatřené děti narozené před účinností učitelského zákona, u nichž není důvodů vylučujících nárok na výchovné.
(Nález z 29. dubna 1937 č. 12411/37.)
Věc: František M. v Nitře proti rozh. referátu min. školství a nár. osvěty v Bratislavě z 19. května 1934 o výchovném a přídavku na děti.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím byla st-li, def. správci státní ludové školy, ve smyslu ustanovení odst. 9 § 30 učit. zákona provedena nová úprava výchovného a přídavku na děti takto: Do 30. září 1927 měl st-l nárok na výchovné na děti Františka, narozeného 25. září 1909, Gabrielu, narozenou 22. března 1913, ročně 3000 Kč, a přídavek na děti Magdalenu, narozenou 25. října 1915, Annu, narozenou 7. června 1917, Juraje, narozeného 18. prosince 1920, Martu, narozenou 6. listopadu 1922, ročně 3600 Kč. Když st-lův syn František dnem 25. září 1927 dovršil 18. rok svého věku a přestal studovati, nárok na výchovné na toto dítě zanikl, ale výměra výchovného a přídavek na děti se od 1. října 1927 do 30. listopadu 1927 nemění, neboť zaniklý nárok se pře- sunul na syna Josefa, narozeného 21. března 1925, který 13. listopadu 1927 zemřel. Od 1. prosince 1927 do 31. července 1933 přísluší st-li výchovné na děti Gabrielu a Magdalenu, ročně 3000 Kč, a přídavek na děti Annu, Juraje a Martu, ročně 2700 Kč. Poněvadž podle st-lova oznámení dcera Gabriela jest od 25. července 1933 zaopatřena, přísluší st-li od 1. srpna do 31. prosince 1933 výchovné na děti Magdalenu a Annu, ročně 3000 Kč, a přídavek na děti Juraje a Martu, ročně 1800 Kč. Ježto st-lův syn Juraj zemřel 22. prosince 1933, přísluší st-li od 1. ledna 1934 výchovné na děti Magdalenu a Annu, ročně 3000 Kč, a přídavek na Martu, ročně 900 Kč.
O stížnosti nss uvážil toto:
Po stránce právní vytýká stížnost nař, rozhodnutí, že žal. úřad v rozporu s učit. zákonem č. 104/1926 Sb. a s intencí tohoto zákona má zato, že při stanovení výše výchovného s přídavkem na děti je hleděti jen k těm nezaopatřeným dětem, které se narodily před účinností učit. zákona č. 104/1926 Sb., a že zůstanou mimo úvahu děti zrozené již za účinnosti zákona. Po názoru stížnosti je pro určení výše výchovného a přídavku na děti rozhodný celkový počet nezaopatřených dětí, bez ohledu na to, kdy se narodily, neboť nárok na výchovné a na přídavek na děti není vázán na jednotlivé individuálně určité děti a na pořadí jich narození. Pro toto své stanovisko stížnost spatřuje oporu v úvaze, že předpis § 9 učit. zákona nerozlišuje mezi dětmi narozenými před a za účinnosti učit. zákona. Při stanovisku žal. úřadu by po názoru stížnosti neměl předpis § 9 ve svém všeobecném znění v konstrukci zákona smyslu. Stížnost se také dovolává sněmovních materiálu, kde se uvádí, že účel přídavku na děti není alimentační, ale regulační, že výchovné má ráz instituce trvalé, přídavek na děti je naproti tomu toliko povahy přechodné. Nelze proto po názoru stížnosti při posuzování nároku na výchovné pomíjeti děti narozené za účinnosti učit. zákona, když předpis o výchovném zahrnuje i tyto děti, a posuzovati věc podle náležitostí, požadovaných jen pro nárok na přídavek na děti. Po stránce skutkové stížnost dovozuje, že v době, o kterou ve sporném případě jde, nebyl celkový počet st-lových nezaopatřených dětí nikdy menší než pro nejvyšší zákonnou výměru výchovného a přídavku na děti požadovaný počet 6 nezaopatřených dětí. Uvedenému právnímu stanovisku stížnosti nemohl nss přisvědčiti.
Učit. zákon č. 104/1926 Sb., upravuje služební plat učitelstva veřejných škol národních podle svého nového systému, určil v §§ 6 a 9, že služební plat se skládá ze služného, činovného a výchovného, jakož i že výchovné činí při jednom nezaopatřeném dítěti 1800 Kč, při více nezaopatřených dětech 3000 Kč ročně. Tyto předpisy znějí zcela všeobecně a upravují tedy poměr všech osob učitelských, na něž se učit. zákon vztahuje, ať vstoupily v služební poměr učitelský před účinností či až za účinnosti tohoto zákona. Leč zákonodárce pamatoval v dalších předpisech učit. zákona o služebním platu učitelů zvláště na učitele, kteří byli učiteli již před účinností zákona a byli převedeni do nových platů podle tohoto zákona. Tak určil § 39 cit. zákona, že tito učitelé mají nárok ještě na přídavek na děti, a to na třetí až šesté nezaopatřené dítě, narozené do dne účinnosti zákona (1. ledna 1926), za splnění podmínek, stanovených v § 24 zákona. U těchto učitelů tedy zákon rozšířil jejich platové nároky o nárok na přídavek na děti, ovšem s tím základním omezením, že uvedený přídavek poskytuje jen na nezaopatřené děti, narozené před účinností učit. zákona, a to ještě jen na třetí až šesté z nich. Podle dílu V. učit. zákona byli učitelé převáděni do platů tohoto zákona podle stavu, jaký byl 1. ledna 1926, mohl tedy při stanovení výchovného a přídavku na děti přijíti v úvahu počet nezaopatřených dětí, které v tento den byly členy rodiny učitelovy, takovými však mohly býti jen děti, jež přišly na svět do dne účinnosti učit. zákona č. 104/1926 Sb. I když tedy zákon v § 39 mluví toliko o třetím až šestém nezaopatřeném dítěti, zrozeném do účinnosti zákona, nelze přesto míti zato, že u prvých dvou dětí toho kterého učitele zákon neměl na mysli děti zrozené před účinností učit. zákona, uváží-li se, že jde o jeden z předpisů, upravujících převod do platů nového zákona, pro který, jak již uvedeno, jsou rozhodnými toliko skutkové poměry z doby, kdy vstoupil učit. zákon v účinnost, tedy z 1. ledna 1926. Že zákon v § 39 má na zřeteli vesměs děti, narozené před účinností zákona, a to i pokud jde o dítě první a druhé, plyne z té další úvahy, že přiznává nárok na přídavek na třetí až šesté dítě, užívá tedy číslovky řadové, z čehož dlužno souditi, že má na mysli určité pořadí dětí, a to zřejmě pořadí podle narození dětí, kdyžtě ze zákona není patrno, že; by se mělo pořadí posuzovati podle jiného kriteria než jest obecně obvyklé, t. j. podle doby narození. Zákonu je tedy rozuměti tak, že učitel, který měl ke dni převodu do nových platů, t. j. 1. ledna 1926, více nezaopatřených dětí než dvě, má nárok jednak na výchovné podle § 9 učit. zákona, avšak nikoli pro kterékoli z těchto všech svých dětí, nýbrž vždy jen na nejstarší dvě nezaopatřené děti, jednak na přídavek podle § 39 učit. zákona na třetí a další (nejvýše šesté) dítě podle pořadí narození. Odpadne-li některé z dvou nejstarších dětí (zaopatřením, úmrtím nebo tím, že nastanou u některého z nich okolnosti, vylučující podle § 24 zákona nárok na výchovné), stane se tím dosud třetí dítě druhým a připadá na ně proto výchovné, také další pořadí dětí se posune o jedno, takže zaniká přídavek na dítě šesté, leč by ovšem bylo dětí více než šest, v kterémžto případě by se dítě, jež je podle doby zrození v pořadí sedmé, stalo šestým a doplnilo by tak počet dětí, na něž přísluší přídavek podle § 39 učit. zákona. To se ovšem netýká nezaopatřených dětí, narozených jako třetí atd. teprve za účinnosti učit. zákona, neboť na tyto děti se přídavek podle § 39 učit. zákona vůbec neposkytuje a pro výchovné by mohly přijíti v úvahu teprve, kdyby nezaopatřených dětí narozených před účinností učit. zákona v počtu aspoň dvou již nebylo. Maximum přídavku je tedy závislé na tom, že učitel má aspoň 6 dětí narozených před 1. lednem 1926 a nezaopatřených, u nichž nenastaly okolnosti vylučující nárok na výchovné. Úbytkem dětí zrozených před 1. lednem 1926, resp. tím, že nastaly u některého z nich okolnosti, které vylučují nárok na výchovné, se zmenšuje výše přídavku na děti a zaniká přídavek vůbec, jakmile počet nezaopatřených dětí, zrozených před 1. lednem 1926, poklesne pod tři.
Toto pojetí ustanovení §§ 9 a 39 učit. zákona je v plném souhlasu s myšlenkou, vyjádřenou v důvodové zprávě vlád. návrhu k plat. zákonu č. 103/1926 Sb. (č. tisku 100 posl. sněmovny z r. 1926 str. 122), že jak výchovné, tak i dětské přídavky nemají v novém systému charakter alimentační, nýbrž čistě charakter regulační, a sledují cíl, aby při převodu zaměstnanců do nového systému, který upouští od principu alimentačního, nebyli příliš poškozeni ti zaměstnanci, kteří měli dosud vyšší plat z důvodů alimentačních. Stejné stanovisko zaujal také sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny ve své zprávě obsažené v č. tisku 333 posl. sněm. z r. 1926.
Při předeslaném výkladu má dobrý smysl v platovém systému učit. zákona i předpis § 9 tohoto zákona, který stížnost při stanovisku zaujatém žal. úřadem postrádá, neboť předpis ten se vztahuje nejen na učitele převedené ke dni 1. ledna 1926 do nových platů, nýbrž i na nepřevedené, tedy na ty, kteří se stali učiteli teprve za účinnosti učit. zákona a jichž se ovšem předpis § 39 tohoto zákona týkati nemůže. Z uvedeného plyne, že nelze dáti za pravdu stanovisku stížnosti, že při určení výše výchovného a přídavku na děti je přihlížeti toliko k celkovému počtu dětí bez ohledu na to, kdy se narodily; tímto stanoviskem stížnosti by byl frustrován účel předpisu § 39 učit. zákona zmírniti tvrdost převodu učitelů, ustanovených před 1. lednem 1926, do nových platů podle učit. zákona. Pak ovšem je také s hlediska vylíčeného stavu práva pro otázku, zda st-l má nárok na ponechání přídavku na děti v nejvyšší přípustné výměře, nerozhodno, že počet nezaopatřených dětí st-lových neklesl pod počet 6 nezaopatřených dětí, není-li splněna, jak st-l nepopírá, další zákonná náležitost, totiž aby to byly jen děti narozené do dne 1. ledna 1926.

Citace:

Č. 12882. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 561-564.