NPD documents search: Boh. adm., 1 (1918-19)

Čís. 972.

Pomeranče jsou předměty potřeby ve smyslu zákona lichevního (zákona o podloudném vývozu).
(Rozh. ze dne 26. října 1922, Kr II 669/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při zemském soudě v Opavě ze dne 28. června 1921, jímž byl obžalovaný osvobozen dle § 259 čís. 3 tr. ř. od obžaloby pro přečin nedokonaného řetězového obchodu dle § 8 tr. zák. a § 11 čís. 4 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje pouze důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. Nalézací soud sprostil obžalovaného z obžaloby pro přečin nedokonaného řetězového obchodu dle § 8 tr. zák. a § 11 čís. 4 lich. zák. jen z toho důvodu, že nepovažuje pomeranče, s nimiž zamýšlel obžalovaný dle tvrzení obžaloby provozovati řetězový obchod, za předmět potřeby dle zák. ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. Za předměty potřeby pokládá rozsudek pouze ony, jichž používají všecky kruhy obyvatelstva k ukojení životních potřeb a jichž nedostatek anebo menší zásoba by obyvatelstvo s větší neb menší intensitou postihlo v jeho životních zájmech. Dále uvádí napadený rozsudek k potvrzení svého názoru, že pomeranče jsou předmětem luxusním, jehož požívání si mohou dovoliti vzhledem k vysokým cenám pouze lidé zámožní. Než tento právní názor a výklad pojmu předmětu potřeby jest právně mylným a činí rozsudek zmatečným dle čís. 9 a) § 281 tr. ř. Výklad, jakého používá soud prvé stolice v napadeném rozsudku, odpovídal by snad příslušným ustanovením císařského nařízení ze dne 7. srpna 1915, čís. 228 ř. zák., které mluví ještě o předmětech nezbytné potřeby, neodpovídá však již cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák. a tedy rovněž ne zcela obdobnému předpisu § 1 zákona lichevního ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., neboť v obou posledních lichevních zákonech byl požadavek nezbytnosti úmyslně opuštěn a tím okruh předmětů potřeby rozšířen. Předměty potřeby dle lich. zák., v době činu platného, dlužno rozuměti věci movité, sloužící přímo nebo nepřímo životním potřebám lidí nebo domácích zvířat. K těmto předmětům patří přirozeně v prvé řadě veškeré poživatiny, t. j. vše, co jest způsobilé a určeno, ukojiti základní živočišnou nutnost lidského těla, přijímali v sebe potravu a nápoje. Bylo-li v dobách normálních v tom směru možno rozlišovati mezi potravinami v užším slova smyslu, jež jsou požívány za účelem uspokojení potřeby lidského těla po výživnách látkách, a mezi pouhými pochutinami, setřely stižené vyživovací poměry, vyvolané válkou, tento rozdíl prakticky téměř naprosto, ježto omezená nabídka potravin vede k tomu, že je nutno k výživě a ukojení potřeby po pokrmu a nápoji využitkovati všeho, со k tomu účelu může sloužiti, tedy třeba i předmětů, jichž používají pro vyšší jich cenu jen třídy zámožnější. Touto okolností nepozbývá jich spotřeba pro obyvatelstvo vůbec významu, poněvadž se používáním jich uvolňuje stejné množství předmětů lidové potřeby, k nimž by jinak i kruhy zámožnější byly sahati nuceny. Ostatně nebyly pomeranče v dobách normálních nikdy předmětem luxusním a jejich všeobecně rozšířené používání zvlášť i u nemocných jest s dostatek známo. Z pojmu předmětu potřeby bylo by lze vyloučiti pouze takové dříve luxusní potřeby, které nejsou s to, by sloužily životním potřebám lidí vůbec.

Citace:

č. 972. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 473-474.