Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 1
PDF

Čís. 3616.


Bylo-li exekuční řízení mimo sídlo finanční prokuratury vedeno za erár berním úřadem, jest doručiti usnesení jemu, nikoliv finanční prokuratuře a počítá se též lhůta k opravnému prostředku od doručení usnesení bernímu úřadu.
(Rozh. ze dne 18. března 1924, R I 192/24.)
V exekuční věci eráru proti firmě Κ., vedené u okresního soudu na Kladně, byl erár zastupován berním úřadem na Kladně. Usnesení rekursního soudu bylo doručeno bernímu úřadu dne 19. října 1923. K žádosti finanční prokuratury bylo jí doručeno totéž usnesení dne 6. prosince 1923. Dovolací rekurs finanční prokuratury, daný na poštu dne 12. prosince 1923, byl rekursním soudem odmítnut. Důvody: Napadené usnesení doručeno bylo bernímu úřadu na Kladně, který jako vymáhající strana v této exekuční věci vystupoval dne 19. října 1923 a dovolací rekurs českou finanční prokuraturou v Praze podán byl dle poštovního razítka dne 12. prosince 1923 u soudu první stolice. Poněvadž v exekučním řízení, pokud jde o vnucené zřízení zástavního práva, jest lhůta k podání dovolacího rekursu dle §u 88 čís. 2 ex. ř. 14denní a dovolací rekurs podán byl stěžovatelkou dávno po uplynutí této lhůty, počítané od doručení bernímu úřadu na Kladně, jest rekurs opožděn, a slušelo jej dle §u 526 c. ř. s. a §u 78 ex. ř. odmítnouti soudu rekursnímu, když neučinil tak již první soud po rozumu §u 523 c. ř. s. a §u 78 ex. ř. Nesejde na tom, že k žádosti české finanční prokuratury v Praze ze dne 12. listopadu 1923 bylo jí doručeno napadené usnesení prvním soudem dne 6. prosince 1923, neboť od tohoto doručení nelze lhůtu rekursní počítati, nýbrž od doručení bernímu úřadu, a bylo jeho povinností, by zavčas stěžovatelku o napadeném usnesení vyrozuměl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do odmítacího usnesení.
Důvody:
Jest sice právné, že zastupovati erár na soudech jest povolána podle služební instrukce pro finanční prokuratury ze dne 9. března 1898, čís. 41 ř. zák. finanční prokuratura, a že proto bylo opětně nařízeno,, by veškerá soudní rozhodnutí, týkající se státu, byla doručována k jejím rukám; z tohoto pravidla platí však dle čl. 4. čís. 1 uvoz. zák. k civilnímu soudnímu řádu a min. nařízení ze dne 18. ledna 1898 čís. 28 ř. zák. výjimka toho obsahu, že u exekučních soudů mimo sídlo finanční prokuratury jsou také berní úřady zmocněny, by v zastoupení finanční prokuratury zahájily a provedly veškerá jednání, přípustná dle exekučního řádu. Praxe přiznává uvedeným berním úřadům i právo rekursu ve věcech, jimi samými zahájených (Rozh. ze dne 9. září 1908, R IX 88/8 úř. sb. čís. 1211). Jelikož v tomto případě byl exekuční návrh podán berním úřadem na Kladně, bylo rozhodnutí rekursního soudu, kterým byl návrh k rekursu dlužníkovu zamítnut, doručeno bernímu úřadu právem a s konečnou platností; finanční prokuraturu nebylo třeba zvláště vyrozuměti a lhůta k podání dovolacího rekursu počala plynouti dnem doručení bernímu úřadu, tedy 19. říjnem 1923. Dovolací rekurs byl podán finanční prokuraturou teprve dne 12. prosince 1923, pročež rekursní soud právem jej jako opožděný odmítl.
Citace:
Čís. 1047. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 348-349.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).