Všehrd. List československých právníků, 11 (1930). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 320 s.
Authors:
= Boh. adm., 6 (1924), sv. 2
PDF

Č. 4031


Státní zaměstnanci (Slovensko): Má státní zaměstnanec přeložený z místa, kde není speditéra, do jiného místa místa nárok na náhradu výloh za dopravu nábytkového vozu z místa třetího?

(Nález ze dne 16. října 1924 č. 17 638)
Věc: Miloš Ú. v K. (adv. Dr. Veleslav Wahl z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran výloh stěhovacích.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká položek vyloučených v bodu 1, 5 a 6., zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost odmítá jako nepřípustná.
Důvody: St-li, okresnímu náčelníku v K., byl nař. rozhodnutím upraven účet za přestěhování bytového zařízení a členů rodiny z Uh. do K., znějící na 8496 K 99 h částkou 5385 K 22 h. Ve sporu jest jediné úprava účtu firmy »Spojená zasílatelská společnost v Ž.« za přestěhování bytového zařízení. Nař. rozhodnutím byl účet ten upraven částkou 5149 K 02 h s tímto odůvodněním: Jest mimo spor, že st-l má vůči státní správě nárok na náhradu výloh přesídlení z U. do K. Není také sporu mezi žal. úřadem a stížností o to, že pro úpravu těchto stěhovacích výloh obsahují závazné směrnice jednak usnesení ministerské rady ze 4. června 1920 a v něm cit. výnos min. fin. z 2. srpna 1919 č. 14 289 pres. 1919 (prozatímní úprava cestovních požitků státních zaměstnanců při služebních cestách mimo úřední místo), jednak usnesení ministerské rady ze 27. července 1920 (zásady pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku). Žal. úřad vyloučil z účtu zasílatelské firmy ony položky, týkající se dopravy dvou prázdných nábytkových vozů ze Z. do Uh. Zastává právní názor, že dle cit. směrnic jest přípustno hraditi jen stěhovací výlohy z místa bydliště na nové služební místo. Dovozuje, že zmíněné předpisy, třebas připouštějí použití nábytkových vozů určitý způsob přestěhování nepředpisují, což ostatně při různosti komunikačních a dopravních prostředků ani není možné, předpokládajíce dopravu provedenou způsobem normálním. Není-li tedy v místě zasílatelské firmy, může býti přesídlení provedeno jiným možným způsobem, tedy v daném případě krytým železničním vagónem. Stížnost naproti tomu míní, že — ježto v Uh. není speditéra — náležejí výlohy, spojené dopravou nábytkových vozů ze Ž. (kdež jest nejbližší speditér) do U. ke skutečným výlohám stěhování z místa bydliště zaměstnancova na nové služební místo, poněvadž výloh těch skutečně vynaloženo býti musilo, aby doprava vůbec mohla býti provedena. Stížnosti nutno dáti za pravdu. Usnesení ministerské rady z 27. července 1920 v odstavci II. D 1 přiznává náhradu skutečných výloh z místa bydliště zaměstnancova na nově přikázané služební místo a označuje výlohami stěhovacími výdaje přiměřené úřednímu postavení a počtu členů rodiny povstalé dopravou osob, cestovních zavazadel a bytového zařízení, dále pojistné proti poškození a uloupení nábytku (svršků) za dopravy. Usnesením ministerské rady z 4. června 1920 přiznáno použití nanejvýš tří nábytkových vozů (odst. IV.) a v odst. V. připomenuto, že cesty služební dlužno prováděti bez všelikých průtahů a že jinak třeba při tom dbát, aby stát byl ušetřen nepotřebného nákladu. Účelem těchto předpisů jest, aby byly zaměstnanci uhrazeny skutečné a potřebné stěhovací výlohy, t. j. náklady takové, jež zaměstnanec jako pečlivý hospodář byl nucen vynaložiti, aby přestěhování provedl účelně, bez zbytečných průtahů, nákladů a risika škod. Použití nábytkových vozů, které lze zajisté za nynějších poměrů považovati za normální způsob dopravy, jest dle těchto předpisů obmezeno jen ve dvojí směru: 1. smí býti povoleny nanejvýše 3 nábytkové vozy, 2. stát musí býti ušetřen nepotřebného nákladu. Pravidelným důsledkem použití nábytkových vozů jest, že nábytkový vůz — nahodilé případy kumulovaných nákladů vyjímajíc — musí ze svého stanoviště vyjeti a do něho se vrátiti a takto konati jednu z těchto cest prázdný. V tomto případě bude zajisté zasílatel, a to právem, svému zákazníku účtovati náklady i této dopravy prázdného vozu. Pak ale výlohy za tuto dopravu prázdného nábytkového vozu náležejí ke skutečným a potřebným výlohám, ježto by jinak použití nábytkového vozu bylo spojeno zpravidla s citelnou finanční újmou pro zaměstnance, což zajisté nezamýšlel zmíněný předpis neobsahuje nižádné výhrady. Nař. rozhodnutí označuje použití nábytkového vozu tenkráte za normální, když k přestěhování najatá firma má sídlo v místě a vozy k disposici. I v tomto případě neodpadne zpětná doprava vozu do stanoviště zasílatelské firmy a i v tomto případě bude firma náklady dopravy prázdného vozu účtovati. Jen tenkráte bude lze výlohy ty, respektive jich poměrnou část vyloučiti, kdyby nebylo použito speditéra nejbližšího a použití bližšího speditéra bylo účelnější a méně nákladné, nebo kdyby v konkrétním případě opatření nábytkového vozu pro značnou vzdálenost nejbližšího zasílatelského závodu, nepatrné množství zařízení bytového neb z jiných důvodů se jevilo zřejmě nehospodárné. Nař. rozhodnutí, vykládající si nesprávně shora cit. usnesení ministerské rady, bylo proto, pokud jde o výrok dle § 7 zák. o ss zrušiti.
Citace:
č. 4031. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 615-617.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).