NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 1658.

Společenstva výrobní a hospodářská (zákon ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.) nelze sdružiti ve společnost s r. о. k provozování obchodů naznačených v § 1 zákona o společenstvech.
Nepřípustným jest dodatek k firmě »československý«. Pokud jest přípustným přídavek »všeobecný«.
(Rozh. ze dne 9. května 1922, R I 454/22.)
Rejstříkový soud vrátil opověď společnosti: »Všeobecná československá společnost pro zpeněžení lihu, společnost s r. o.« ku doplnění, pokud se týče opravě v těchto bodech: 1. ze znění firmy vypustiti jest především vzhledem k zákonu ze dne 14. dubna 1920, čís. 267 sb. z. a n. a výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 7. září 1919, čís. 20 456 označení »Československá«, proti němuž vyslovilo se kromě toho v případě tomto též ministerstvo obchodu; správní komise pro obchodní a živnostenskou komoru v Praze k zdejšímu dotazu sdělila, že nesouhlasí se zvoleným zněním firmy, ježto označení »všeobecná« vyznačuje, že předmět podniku jest skutečně všeobecný, ne obmezený na jednotlivé obory, ale tomu že tak v tomto případě není; nevyhovuje tedy, jak zjištěno, navržené znění firmy zásadě pravdivosti, pro obchodní rejstřík platící, a nutno proto zvoliti nové znění firmy, jež upraviti je tak, aby odpovídalo jak platným předpisům tak skutečnému stavu věcí; s novým zněním firmy vykázáno budiž zároveň nové znamenání firmy; 2. z § 1 smlouvy společenské jest vypustiti ustanovení, že předmětem podniku jest také: ad b) získávati a prodávati jiný líh, vyrobený v tu- i cizozemsku, ad c) získávati, zřizovati a provozovati lihovary, jakož i súčastniti se na takových podnicích, ad d) zřizovati a provozovati podniky, jež zužitkují k jiným účelům suroviny, sloužící zpravidla k výrobě lihu, jakož i súčastniti se na takových podnicích, ad e) získávati, zužitkovati a zpeněžovati patenty, týkající se jinakého zužitkování surovin, sloužících zpravidla k výrobě lihu, ad f) zřizovati podniky, zabývající se v podstatě zpracováním neb spotřebou líhu, jakož i súčastniti se na nich, neboť dle § 1 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. lze sice společnosti s r. o. zřizovati ku každému dle zákona přípustnému účelu, zde však jsou společníky obě společenstva, jejichž činnost jest dle § 1 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. obmezena na podporu výdělku a hospodářství jejich členů společným provozováním podniku nebo poskytováním úvěru. Družstvo hospodářských lihovarů a Svaz průmyslových lihovarů smějí tedy dle cit. § 1 zák. ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. provozovati takové podniky, které podporují činnost a výnosnost těch lihovarů, jichž majitelé jsou členy těchto společenstev, na př. rafinováním nebo denaturováním líhu, členy vyrobeného; nejsou však oprávněna, aby sama zakládala neb provozovala nové lihovary, aby obchodovala jiným líhem než líhem, členy vyrobeným, aby suroviny, jichž se zpravidla užívá k výrobě líhu, zužitkovala k jiným účelům — (nehledě k tomu, že toto ustanovení smlouvy jest zcela nejasné) — aby patenty toho se týkající získávala a zpeněžovala, neb aby zřizovala podniky zabývající se zpracováním a spotřebou líhu, neboť veškeré tyto činnosti spadají mimo obor výroby líhu a byla by tím provozována činnost ryze výdělečná a kapitalistická, daleko vybočující z mezí zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák., společenstvům stanovených. Z toho jde, že společenstva k provozování podniků, k nimž sama nejsou oprávněna, nemohou také zříditi společnost s r. o., neboť v těchto směrech jest zřízení takové společnosti přímým obcházením vížícího zákonného ustanovení § 1 cit. zák. a tudíž neplatné (§ 879 obč. zák., § 11 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. o společnostech s r. o.). Nerozhodno jest při tom, že u Svazu čsl. lihovarů jest v rejstříku zapsán jako účel také: nákup a prodej jiného líhu, neboť jednak tento zápis — ježto odporuje, jak shora provedeno, vížícím předpisům práva — nemůže společenstvu nikdy poskytovati práva, které mu dle zákona nepřísluší, jednak u Družstva hospodářských lihovarů tento účel v rejstříku vůbec zapsán není. Rekursní soud usnesení potvrdil z důvodů prvého soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Zákon ze dne 14. dubna 1920, čís. 267 sb. z. a n., v § 1 nejen prohlašuje za nedovolený název, kterým se zneužívá označení »československý« atd., nýbrž nařizuje v § 2 a dalších odstranění závadných, v § 1 blíže označených názvů. Nelze proto připustiti označení to pro stěžovatelku, soukromou to společnost k zastávání funkcí Lidové prodejny ještě neurčenou. Vždyť není předloženo prohlášení o tom, že československá komise lihová pověří stěžovatelku za souhlasu ministerstva financí a obchodu činností obchodní a obchodně finanční, již posud obstarávalo prodejní oddělení Československé komise líhové, zvané »Lidová prodejna« (§ 20 nař. vlády republiky Československé ze dne 7. května 1920, čís. 355 sb. z. a n.). Přídomek »československý« mimo to podle sdělení správní komise pro obchodní a živnostenskou komoru v Praze z 18. října 1921 prohlášen výnosem ministerstva obchodu ze dne 10. října 1921 nepřípustným. Předmět podniku není všeobecným, nýbrž v jistém směru na jednotlivé odbory obmezeným. Není také stěžovatelka představitelkou všeho průmyslu lihovarnického, vždyť sama v dovolací stížností uvádí, že dvě společenstva, jež ji založila a jsou jejími jedinými členy, zahrnují v sobě téměř všechny lihovary Československé republiky. Tedy téměř všechny a nikoliv tedy všechny. Vzhledem k tomu a vzhledem k vyjádření komise pro obchodní a živnostenskou komoru v Praze ze dne 18. října 1921 není přípustno ani označení »všeobecná« ve znění firmy, o jejíž zápis se jedná. Jak již řečeno, jsou jedinými členy společnosti dvě společenstva s ručením obmezeným, totiž svaz československých průmyslových lihovarů, zapsané společenstvo s ručením obmezeným a družstvo hospodářských lihovarů pro prodej líhu v Praze, zapsané společenstvo s nucením obmezeným. Co jest účelem společenstva, stanoví přesně § 1 zák. o společenstvech. Účel ten spočívá v podpoře výdělku nebo hospodářství vlastních členů, jest tedy čistě hospodářským. Z citovaného § 1 a dále z § 88 téhož zákona plyne, že každý jiný účel jest vyloučen a nesmí býti připuštěn, § 88 přímo prohlašuje trestným rozšiřování činnosti společenstva na jiné než v § 1 vytčené předměty. Nedovolené a zakázané rozšiřování by však nastalo, kdyby, jako v případě tomto, dvě společenstva s ručením obmezeným se spojila k založení nové společnosti s r. o., jež by pak prováděla obchody a jednání toho druhu, jaké jsou v odstavcích b), c), d), e) a f) smlouvy společenské vytknuty a jež by žádné společenstvo provozovati nesmělo. Jelikož obě společenstva jsou zakladateli a jedinými členy nově se tvořící společnosti, je zřejmo, že vlastním účelem nového podniku by bylo prováděti to, co zakládajícím společenstvům jest zabráněno a že jedná se o obcházení zákona. Správně tedy rozhodnuto, že ustanovení ta z § 1 společenské smlouvy vypustiti dlužno.

Citace:

č. 1658. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 466-468.