NPD documents search: Boh. adm., 4 (1922), sv. 2

Čís. 13634.

Pohledávky na zaplacení kupní ceny za objednané a dodané zboží na základě samostatných účtů jest považovati co do přípustnosti dovolání za pohledávky samostatné, třebas byly spojeny v jedné žalobě a jednotlivé žaloby byly spojeny k společnému projednání a rozhodnuty společným rozsudkem.
(Rozh. ze dne 9. června 1934, Rv I 2054/33.)
Žalobám firmy o zaplacení pohledávek za dodané zboží oba nižší soudy vyhověly. Nejvyšší soud odmítl dovolání žalovaného.
Důvody:
Jest především zkoumati, zda jest dovolání přípustné (§ 507, prvý odstavec, c. ř. s.). V souzené věci byly podle § 187, prvý odstavec, c. ř. s. spojeny ke společnému projednání tři žaloby, podané u okresního soudu v Ch.: C II 653/32 o 513 Kč 20 h, C II 654/32 o 2429 Kč 50 h a C II 655/32 o 4376 Kč 35 h, o nichž bylo pak podle § 187 druhý odst. c. ř. s. rozhodnuto společným rozsudkem. V žalobě C II 653/32 byl zažalován jeden nárok na zaplacení za objednané a dodané zboží podle účtu ze dne 30. října 1931. V žalobě C II 654/32 bylo zažalováno osm nedoplatků samostatných účtů za objednané a dodané zboží. Žádný z těchto nedoplatků nepřevyšoval 2000 Kč, ba sedm z nich nepřevyšovalo ani 300 Kč. V žalobě C II 655/32 bylo zažalováno osm nároků na zaplacení za objednané a dodané zboží na základě osmi samostatných účtů. Žádný ze žalobních nároků nepřevyšoval 2000 Kč. Každý z nároků, uplatňovaných v řečených žalobách byl nárokem samostatným, ježto šlo vždy o nárok na zaplacení kupní ceny (nedoplatku kupní ceny) za objednané a dodané zboží na základě samostatného účtu. Této samostatnosti nepozbyly zažalované nároky tím, že byly podle § 227 c. ř. s. spojeny v jedné žalobě, ani tím, že jednotlivé žaloby byly spojeny k společnému projednání (§ 187, odstavec prvý, c. ř. s.) a že o nich bylo rozhodnuto společným rozsudkem (§ 187, odstavec druhý, c. ř. s.). Jest proto přípustnost dovolání posuzovati co do každého žalobního nároku samostatně. Ježto žádný ze zažalovaných nároků nepřevyšuje 2000 Kč a rozsudek prvého soudu byl odvolacím soudem potvrzen (§ 502, třetí odstavec, c. ř. s.), ano některé ze žalobních nároků nepřesahují ani hranici pro věci nepatrné (§ 502, druhý odstavec, c. ř. s.), není dovolání přípustné a bylo je proto odmítnouti podle prvého odstavce § 507 c. ř. s., když tak neučinil již soud prvé stolice. Na tom nic nemění, že v dovolání jest uplatňována i zmatečnost napa- deného rozsudku, ježto ke zmatečnosti jest přihlížeti jen tehdy, dostala-li se věc k vyššímu soudu přípustným opravným prostředkem, čemuž, jak dolíčeno, v souzeném případě tak není.

Citace:

Čís. 13634.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 710-711.