— Čís. 9803—
Čís. 9803.
Hradil-li vnucený správce nemovitosti napotom v dražbě prodané náklady vnucené správy ze svého, jest on, nikoliv jen věřitel, pro něhož byla vnucená správa vedena, oprávněni účtovat! tyto náklady k rozvrhu nejvyššího podáni a stěžovali si do případného jich nepřiznání.
Náklady* vnucené správy, jež se staly ve prospěch spravované nemovitosti a byly nutné, jest přikázati v přednostním pořadí podle § 216 čís. 1 ex. ř., třebas vnucená správa nebylá vedena pro všechny věřitele, poukázané na nejvyšší podání, nýbrž jen pro některé z nich.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1930, R I 186/30.)
K rozvrhu nejvyššího podání za exekučně prodanou nemovitost přihlásil vnucený správce vydražené nemovitosti v přednostním pořadí pohledávku ze' schodku vnucené správy. Soud prvé stolice nepřikázal vnucenému správci přihlášenou pohledávku, rekursní soud mu ji přikázal. Důvody: Ze spisů o vnucené správě vydraženého domu vyplývá, že Dr. Bedřich D. jakožto tehdejší vnucený správce domu musil dáti z úředního nařízení provésti v březnu 1928 ještě před dražbou domu vykonanou dne 30. března 1928 nezbytně nutné opravy vydraženého domu, neboť domu hrozilo nebezpečí sesutí; nutné tyto opravy vyžadovaly, jak z konečného účtu vnuceným správcem předloženého vysvítá, náklady 6330 Kč 12 h a 200 Kč; mimo to vyplývá z téhož konečného účtu, že vnucený správce platil na daně 1000 Kč, provedl nutnou opravu střechy nákladem 619 Kč 30 h, nutné práce dlaždičské za 460 Kč, nehledíc ani k dalším výdajům v účtě tom blíže uvedeným. — Čís. 9803—
507
I provedení shora uvedených nezbytně nutných oprav i celý konečně účet vnuceného správce Dr. D-a byl exekučním soudem vzat na vědomí, pokud se týče účet ten schválen. Podle účtu objevil se nekrytý schodek 7530 Kč 62 h, který, jak z účtu zřejmo, povstal právě provedením shora popsaných nutných oprav a výdajů tam uvedených, jakož i placením daní a jiných veřejných dávek. Jest správným, že podle doslovu § 216 čís. 1 exekučního řádu příslušelo by výdajům a zálohám naznačeným v § 120 čís. 4 ex. ř. přednostní pořadí při rozvrhu nejvyššího podání jen, vede-li se vnucená správa za dražebního řízení pro osoby na nejvyšší podání poukázané. Podle spisů E IV 4722/|27 nebyla vnucená správa vedena pro všechny věřitele na nejvyšší podání poukázané, nýbrž jen pro některé z nich; naproti tomu sluší však uvážiti, že schodek podle konečného účtu 7530 Kč 62 h vznikl jen, že shora uvedené nezbytně nutné opravy pro udržení domu byly provedeny a platy na daně a jiné veřejné dávky byly konány. Nelze pochybovati o tom, že náklady na nutné opravy a výdaje na daně náležející k nákladům ve smyslu §§ 1041, 1042 a 1043 obč. zák., že náklady za nutné opravy, jakož i placení daní stalo se ve prospěch vydraženého domu, že provedené opravy měly vliv na výši nejvyššího podání a že byly tudíž ve prospěch všech osob na nejvyšší podání poukázaných vynaloženy a že daně 1000 Kč, kdyby nebyly vnuceným správcem zaplaceny, byly by došly úhrady z nejvyššího podání vydražené nemovitostí v pořadí přednostním. Nelze ani o tom pochybovati, že by schodek byl býval hrazen z běžných příjmů vydražené nemovitosti, kdyby nebylo došlo v březnu 1928 ke dražbě. Všechny tyto úvahy svědčí o tom, že ustanovení § 216 čís. 1 ex. ř. jest vykládatí tak, že účelem ustanovení jeho bylo, by výdaje a náklady uvedené v § 120 čís. 4 ex. ř. byly hrazeny z nejvyššího po¬ dání v pořadí přednostním, je-li zřejmo, že se staly ve prospěch spravované nemovitosti, že jimi cena nemovitosti byla zvýšena a že jde o náklady a výdaje nutné ve smyslu §§ 1041 až 1043 obč. zák. Ježto, jak vychází z konečného účtu, o takové náklady a výdaje tu jde, pokládá soud rekursní zapravení schodku vnucené správy E IV 4722/27 7530 Kč 62 h z nejvyššího podání vydražené nemovitosti za odpovídající zákonu (§ 216 čís. 1 ex. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu knihovních věřitelů.
Důvody:
Dovolací rekurs není opodstatněn. Co se týče oprávnění vnuceného správce Dr. Bedřicha D-a požadovat! nutné a účelné náklady, učiněné na vydražený dům za vnucené správy z nejvyššího podání, pokud se týče, pokud jde o oprávnění vnuceného správce podati rekurs do rozvrhového usnesení pro nepřikázání oněch nákladů z dražebního výtěžku, nelze v projednávaném případě oprávnění to vnucenému správci odepříti a rekursní soud, přiznav mu je, nepochybil. Podle spisů o vnucené správě E IV 4722/27 kryl vnucený správce řečené náklady, pokud se týče účtovaný schodek z vnucené správy ze svého a byl proto vnucený správce a nikoli, jak mylně za to mají dovolací rekurenti, jen věřitelé, pro něž vnucená správa byla vedena, oprávněn nutné a účelné náklady za správy učiněné, pokud se týče schodek, následkem nákladů těch při správě vzniklý, k rozvrhu nejvyššího podání účtovati a do nepřiznání nákladů těch rekurovati. Výtka, že vnucenému správci přiznáno bylo oprávnění k rekursu do rozvrhového usnesení, neobstojí. Rovněž nelze přiznati opodstatnění vývodům dovolacích rekurentů, že vnucenému správci neměly býti v přednostním pořadí podle § 216 čís. 1 ex. ř. účtované náklady, pokud se týče schodek z vnucené správy přiznány proto, že vnucená správa nebyla vedena pro všechny věřitele poukázané na nejvyšší podání, nýbrž jen pro některé. V tom směru stačí poukázati na důvody napadeného usnesení, jež odpovídají stavu věci i nauce (Neumann a 1928 str. 677) a judikatuře (Gl. U. 13609, Gl. U. n. ř. 746, 4819, 7397, sb. n. s. 5623) a k nimž pro jejich zevrubnost netřeba nic dodati. K tvrzení dovolacích rekurentů, že účtované a vnucenému správci přiznané náklady nebyly vůbec, pokud se týče veskrze nutné a účelné, jak za to o nich měl rekursní soud, jest uvésti jednak, že dovolací rekurenti tuto okolnost při odporu proti schodku vnuceným správcem účtovanému neuplatnili (§§ 213, 234 ex. ř.), jednak, že uvedené tvrzení nemá ve spisech o vnucené správě, najmě odpočte-li se výtěžek správy na běžné výdaje, opory. Výtka, že při rozvrhovém roku nebyly položky účtu vnuceného správce rozbírány, nedopadá, ježto bylo na dovolacích rekurentech, aby, shledávali-li to za potřebné, 'jednotlivé položky na přetřes uvedli.