Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 64 (1925). Praha: Právnická jednota v Praze, 704 s.
Authors:

Na lhůtu § 575 c. ř. s. jest vázáno jen povolení exekuce,
odkladem vyklizení jest odloženo jen provedení této exekuce; nepokračuje-li se v ni ve lhůtě § 575 с. ř. s., пероzbývá exekuční titul účinnosti.

1)
Po uplynutí doby, na kterou byl povolen odklad vyklizení, nepodal majitel domu návrh na vyklizení ve 14 dnech. Povinná strana navrhla zrušení exekuce dle § 39 č. 1 a 6 ex., poněvadž výpověď pozbyla dle § 569, 575 c. ř. s. platnosti. Prvý soud po- volil zrušení exekuce, soud rekursní zrušil toto usnesení a nařídil prvému soudci, aby rozhodl po právní moci o novém návrhu vymáhajícího věřitele na vyklizení.
Dovolacímu rekursu povinné strany nejvyšší soud nevyhověl z těchto důvodů: Dle stavu spisů podal vymáhající věřitel na základě soudně povolené výpovědi proti straně povinné ve lhůtě v § 575 c. ř. s. stanovené návrh na exekuci vyklizením bytu, exekuce tato byla povolena, neprovedena pak jen proto, že povinný neměl náhradního bytu a zůstal by bez přístřeší. Na žádost strany povinné byl jí povolen po třikráte odklad exekuce a lhůta posledního odkladu skončila se dnem 28. února 1924.
Okolnost, že vymáhající věřitel po skončení tohoto posledního odkladu ve lhůtě stanovené v § 575 c. ř. s. neučinil návrhu ba pokračování v exekuci, nezbavila exekuční titul jím nabytý účinnosti, neboť tato byla zachována tím, že vymáhající věřitel učinil návrh na povolení exekuce ve lhůtě stanovené v § 575 c. ř. s. Jest proto správným názor soudu rekursního, že v tomto případě ustanovení § 575 c. ř. s. se nevztahuje na řízení exekuční nuceným vyklizením bytu již povolené.
V důsledcích toho mohl vymáhající věřitel učiniti kdykoli návrh na pokračování v odložené exekuci vyklizením bytu proti povinnému dle § 44 ex. ř. a názor soudu prvé stolice, že exekuční titul pozbyl účinnosti, když nebyla exekuce provedena ve lhůtě § 575 c. ř. s., nenalézá opory v zákoně.
Dle posledního odstavce § 44 ex. ř. může býti pokračováno v odložené exekuci, pokud pro jednotlivé případy není nařízeno nic jiného, jen k návrhu vymáhajícího věřitele. Poněvadž pro případy exekučního vyklizení bytu nic jiného nařízeno není, nemohl soud exekuční po uplynutí poslední odkládací lhůty pokračovati v exekuci z moci úřední a jest proto opačný názor soudu rekursního, vyslovený v napadeném usnesení nesprávným. Přes to však jest rozhodnutí rekursního soudu správné, neboť nejde zde o povolení exekuce, která jest vázána na lhůtu § 575 c. ř. s., nýbrž o pokračování v exekuci již povolené, na které se předpis § 575 c. ř. s. nevztahuje. Nepozbyl-li však exekuční titul své účinnosti z důvodu § 575 c. ř. s., neměl soud první stolice vyhověti návrhu povinného na zastavení exekuce dle § 39 č. 1 ex. ř. a měl podrobiti věcnému rozhodnutí návrh vymáhajícího věřitele na pokračování v exekuci.
Otázku, zda-li nedošlo mezi stranami v daném případu k obnově nájemní smlouvy dle § 569 c. ř. s. a zda-li z toho důvodu se nestal titul exekuční bezúčinným, sluší řešiti sporem, neboť § 39 č. 1 ex. ř. připouští zastavení exekuce, jen když exekuční titul byl pravoplatným rozsudkem prohlášen za bezúčinný.
K zastavení exekuce z důvodu § 39 č. 6 ex. ř. neměl soud prvé stolice příčiny, poněvadž dle stavu spisů neupustil vymáhající věřitel nikdy od exekuce a svůj úmysl od ní upustiti nijak na jevo nedal, když po uplynutí posledního odkladu stranu povinnou v bytě nechal a od ní činži bral s výslovnou výhradou, že se tak děje jen pod zachováním exekuce, t j. s výhradou práva vymáhajícího věřitele učiniti návrh na pokračování
v exekuci.
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 27. ledna
1925 R I 62/25/1.
K.
  1. Stejně rozhodnutí z 27. ledna 1925. R I 63/25/1.*
Citace:
Na lhůtu § 575 c. ř. s. jest vázáno jen povolení exekuce, odkladem vyklizení jest odloženo jen provedení této exekuce; .... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, číslo/sešit 15, s. 488-490.