NPD documents search: Právník, 64 (1925) - K výkladu §u 14 č. 1 zákona na ochranu republiky.

K výkladu §u 14 č. 1 zákona na ochranu republiky.

Podle § 1 č. 1 zák. na ochr. rep. je trestným, kdo veřejně nebo před více lidmi nebo více lidí pobuřuje proti některému z právních statků tam uvedených. Pobuřováním rozumí zákon, jak vyplývá ze srovnání nadpisu a textu § 300 tr. z., podněcování k zášti nebo opovržení (nebo k bezdůvodným stížnostem). Pobuřováním je tedy jakékoliv intelektuelní působení na jiné, jež je způsobilým a směřuje podle úmyslu pachatelova k tomu, aby se v nich vytvořila duševní nálada, jež si přeje zániku právního statku, proti němuž se pobuřuje, buď násilnostmi (zášť, smýšlení zvláště nepřátelské) nebo jiným způsobem (opovržení, smýšlení vzpouzející se proti dalšímu trvání statku). Proto je s to, vybíjeti se v činech škodlivých statku, na který se útočí, nebo zdržeti od přispění statku na pomoc proti takovým činům jiných osob. Podle toho chce zákon právní statky v § 14 č. 1. uvedené zajistiti i proti nebezpečí, které hrozí z vylíčené nálady obyvatelstva či části jeho, zákazem činnosti, jež směřuje ku zjednání takového duševního stavu, samé o sobě. Je-li takto přečin § 14 č. 1 deliktem ohrožovacím, t. j. takovým činem trestním, jehož podstata nepředpokládá určitého škodného výsledku, pak nesejde na tom, měla-li činnost pachatelova vůbec nějaký účinek zevní, a přiblíží-li se zevní účinek více nebo méně ke skutečnému poškození právního statku, který cení zákon tak vysoce, že jej chrání i proti pouhému ohrožování. Proto nezáleží na tom, že bylo mluveno o budoucnosti, t. j. patrně, že utvoření a použití rudé armády (ku změně demokraticko-republikánské formy čs. republiky) mělo nastati teprve v době příští, a nezáleželo by ani na okolnosti, odvodním spisem obžalovaného zdůrazňované, že posluchači obžalovaného neprojevili nikterak souhlasu se slovy obžalovaného. Rozhodným jest jen, zda projev obžalovaného byl způsobilý a obžalovaný zamýšlel vyvolati ve svém posluchačstvu zášť aneb opovržení proti některému z právních statků v § 14 č. 1 jmenovaných. Už takové, byť pro okamžik bezvýsledné snahy ohrožují nerušené trvání těchto statků. Učíť vývoj dějin, že přeměny těchto statků připravují se pozvolna tím, že se zjednává nálada přeměně příznivá veřejnými nebo tajnými rozhovory a získáváním přívrženců.
Odvod obžalovaného jest na omylu, staví-li inkriminovaný projev na roveň heslu »Proletáři všech zemí, spojte se«. Uskutečnění sociálních myšlenek a cílů dělnictva, jehož má podle tohoto hesla býti dosaženo spoluprací všeho dělnictva, může se díti i za dalšího trvání statků v § 14 č. 1. chráněných, kdežto výhradná, všechny ostatní vrstvy občanstva z účasti na vládě vylučující vláda dělnictva, již hlásá a již chce pomocí vlastního (rudého) vojska dosíci strana komunistická, není jinak možnou, než za současného zrušení demokraticko-republikánské formy československé republiky. A projev obžalovaného může zdůrazněním vojenského výcviku a poukazem na rudou armádu nasvědčovati tomu, že přeměna státní formy čs. republiky má se ovšem v budoucnosti uskutečniti nikoliv cestou evoluce, nýbrž cestou revoluce, t. j. prostředky násilnými.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 4. března 1925 Zm I. 32/25.

Citace:

K výkladu §u 14 č. 1 zákona na ochranu republiky.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, číslo/sešit 17, s. 559-560.