NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Čís. 573.

Dobrovolné propachtování dražbou dlužno pro sporné nároky posavadních pachtýřů na další pacht odložiti a určiti jim přiměřenou lhůtu k žalobě s tím, že jinak dražba se provede.
(Rozh. ze dne 7. července 1920, R I 429/20.)
V pozůstalostní záležitosti po Václavu P-ovi povoleno k návrhu dědiců dobrovolné propachtování pozůstalostních pozemků veřejnou dražbou. Pozemky byly do té doby v pachtu Josefa M. a Jana A. Tito zvěděvše o povolení dobrovolného propachtování dražbou, učinili návrh, by dražba byla odložena, ježto jejich pacht trvá až do roku 1922. Okresní soud návrh zamítl, rekursní soud dražbu odložil, odůvodniv to takto: Kdežto stěžovatelé tvrdí, že jim zůstavíte pozemky, jichž propachtování dobrovolnou dražbou má se dne 2. června 1920 konati, propachtoval až do roku 1922, namítá vdova jménem vlastním a jménem nezl. dědiců, že to pravdou není a že tudíž jest oprávněna se svolením pozůstalostního a poručenského soudu pozemky ty propachtovati. Tuto spornou otázku lze ale vedle § 2 čís. 7 pozůst. pat. řešiti toliko sporem. Dříve však, než řízení sporné bude skončeno, nutno s propachtováním pozemků sečkati, aby tím stranám a zejména nezl. dětem nevznikla majetková škoda (§ 2 a 12 pozůst. pat. a anal. 42 ex. ř.).
Nejvyšší soud potvrdil usnesení rekursního soudu s tím, že Josef M. a Jan A. se vyzývají, by se do jednoho měsíce vykázali, že podali žalobu na uznání smluv pachtovních, ježto jinak by povolená již dražba byla provedena. Důvody:
Nové propachtování pozemků dotýká se práv pachtovních tvrzených Josefem M-em a Janem A-em k těmže pozemkům a poněvadž tito účastníci o povolení dražby vyrozuměni nebyli, nemohlo shora uvedené povolující usnesení okresního soudu proti nim nabýti právní moci. Poněvadž Josef M. a Jan A. tvrdí, že jejich práva pachtovní trvají až do roku 1922, bylo by před rozhodnutím této otázky nepřípustné, aby se tytéž pozemky nyní propachtovaly veřejnou dražbou, což by mohlo vésti k novým sporům, kterými by i oba nezletilci poškozeni býti mohli. Bude tedy nutno vyčkati výsledek sporu, kterým oba zmínění pachtýři chtějí svá práva prokázati. V tom směru má rekurentka pravdu, že nelze s provedením povolené dražby čekati bez obmezení a ponechati jmenovaným pachtýřům na vůli, chtějí-li žalobu na uplatnění svých práv podati čili nic. Bylo tedy sice usnesení v odbor vzaté, které jinak zákonu odpovídá, potvrzeno, avšak s tím dodatkem, že se nynější pachtýři vyzývají, aby se do jednoho měsíce vykázali, že žalobu na uznání smluv pachtovních podali, jinak by povolená již dražba byla provedena.

Citace:

č. 573. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 409-410.