NPD documents search: Váž. tr., 19 (1937)

Čís. 5919.

Mělo-li býti přihlášením skutečných pohledávek blízkých osob (§ 51 vyr. ř.) na jméno osoby cizí dosaženo pro ni možnosti hlasovati pro vyrovnání, které by tyto osoby neměly, muže jíti jen o přečin podle § 486 b) tr. zák., nikoliv o zločin podle § 205 a) tr. zák.
(Rozh. ze dne 3. června 1937, Zm I 348/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného A. do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem spoluviny na nedokonaném podvodném úpadku podle §§ 5, 8, 205 a) tr. z., zrušil napadený rozsudek v odsuzující části týkající se obžalovaného A. jako zmatečný a zprostil tohoto obžalovaného podle § 259, č. 2 tr. ř. obžaloby, že úmyslným opatřením prostředků pomáhal k vykonání zlého skutku B., záležejícího v tom, že tento v měsíci březnu 1934 v N. úmyslně uspokojení svých věřitelů ztenčil tím, že (předstíral závazek, kterého nebylo.
Z důvodů:
Uplatňujíc zmatek podle č. 10 § 281 tr. ř., zmateční stížnost právem namítá, že zjištěné jednání obžalovaných bylo neprávem podřaděno ustanovení § 205 a) tr. z. a že při správném výkladu a použití zákona lze o něm uvažovali jen s hlediska skutkové podstaty přečinu podle § 486 b) tr. zák.
Napadený rozsudek nemá za vyvrácenu obhajobu, že pohledávky 5000 Kč a 7000 Kč nebyly fingovány, nýbrž že šlo o pohledávky švagra a tchyně vyrovnacího dlužníka B., kteří by podle § 51 vyr. ř. nemohli hlasovali pro vyrovnání, a že proto tyto pohledávky byly k vyrovnání přihlášeny na jméno obžalovaného A. V tom však nelze ve smyslu § 205 a) tr. zák. spatřovati předstírání závazku, kterého není, neboť tento pojem nutně předpokládá jednání směřující k tomu, aby uplatněním neexistujícího závazku na poškození věřitelů byl zvýšen stav dluhů (srovn. rozhodnutí č. 2369 Sb. n. s.). O tom nelze mluviti v souzeném případě, kde rozsudek má za prokázáno jen, že přihlášením pohledávek osob blízkých na cizí jméno mělo býti dosaženo možnosti hlasovati pro vyrovnání. Tu by mohlo jíti jen o rejdy za vyrovnacího řízení, jichž se podle § 486 b), č. 1 tr. z. dopustí ten, kdo uplatňuje úmyslně pohledávku nepravou, nebo pohledávku v nepravém objemu nebo pořadí, aby tím ve vyrovnacím řízení dosáhl vlivu, jenž mu nepřísluší. Nejde-li podle toho vůbec o jednání, jež by bylo lze podřaditi ustanovení § 205 a) tr. z., není ani třeba blíže zkoumati, zda a pokud jím věřitelé mohli býti poškozeni.
Přisvědčiti jest zmateční stížnosti i potud, pokud s hlediska zmatku č. 9 b) § 281 tr. ř. uplatňuje, že trestnost skutku jako přečinu podle § 486 b) tr. z. zanikla promlčením, poněvadž podle zjištění rozsudku čin byl spáchán v roce 1934 a trestní řízení bylo zahájeno teprve v r. 1936, takže do té doby již uplynula promlčecí doba tří měsíců, která tu platí podle § 486 b), § 532 tr. z.
Bylo proto zmateční stížnosti, aniž třeba se obírati ostatními jejími vývody, již s tohoto hlediska vyhověti.

Citace:

čís. 5919. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 258-259.